Vadí nám slova „zčekni to“ nebo „kejska“, přitom je používáme „imrvére“

Čeština je plná výrazů, které do ní byly tzv. importovány. Třeba výrazy, které vyjadřují rychlost a okamžitou akci. Asi nejznámějším takovým slovem, resp. výrazem, je například „šupitopresto“. Jakkoliv zní slovo česky, český původ nemá. A podobně to je i se slovem „imrvére“, které se používá ve chvíli, kdy chceme vyjádřit, že se něco děje stále a opakovaně.

Tyto výrazy mají často zajímavý původ, včetně přejímek z jiných jazyků nebo lidových frází. Pojďme se na jejich původ podívat podrobněji, ať zjistíme, odkud se vzaly a proč je dodnes používáme. Jsou mezi nimi pochopitelně i slova, která český původ mají.

Výraz „vcukuletu“ pochází z lidového rčení, které se vztahuje k velmi rychlému pohybu, doslova „cuknutí“. Základ slova „cuk“ se váže ke staročeskému „cuknouti“, které znamená provést rychlý a krátký pohyb. Podle jazykovědců se jedná o přirovnání k pohybu ruky nebo těla při malém, trhavém pohybu, čímž vyjadřuje, že se něco stane tak rychle, jak dlouho trvá ono „cuknutí“. Výraz se ve starší literatuře objevuje už v 19. století a přežívá dodnes jako poetický způsob vyjádření okamžitosti.

„Natotata“ má pravděpodobně původ v lidové mluvě, kde zdvojením slabik vzniká důraz na naléhavost nebo rychlost. Tento způsob zesílení se vyskytuje ve slovech jako „honemhonem“ nebo „rychlerychle“. „Natotata“ tak vyjadřuje nejen rychlost, ale i naléhavost – okamžitou reakci, která je slyšitelná i v jiných slovanských jazycích ve variantách jako „natata“ nebo „tatatata“. Zdroje v českých nářečích ukazují na opakování a zesílení pomocí zvukomalebných prvků, které slovo činí zábavným a snadno zapamatovatelným.

Výraz „šupitopresto“ je přímým důkazem, jak se cizí vlivy odrážejí v češtině. Výraz vychází z italského sousloví „subito presto“, kde „subito“ znamená „hned“ nebo „okamžitě“ a „presto“ značí „rychle“. Spojení těchto slov vyjadřuje spěch a okamžitý nástup, což se v češtině začalo používat v komické a lidové mluvě, aby vyjádřilo rychlost nebo náhlost. Výraz „šupitopresto“ je tedy příkladem tzv. jazykové interference – tedy vlivu italské lexiky, která se do češtiny dostala díky cestování, obchodním kontaktům nebo vlivu opery a divadla, kde bylo italské „presto“ a „subito“ často používáno.

Díky přizpůsobení české výslovnosti a zábavnému rytmu se „šupitopresto“ uchytilo v české mluvě jako způsob, jak vtipně a lidově vyjádřit spěch nebo okamžité splnění akce.

Čeština je bohatá na taková rychlá slova, která vyjadřují rychlost i humorným způsobem. Slova jako „vcukuletu“, „natotata“ nebo „šupitopresto“ dávají řeči nejen význam, ale i rytmus a styl. Díky původu z lidové mluvy, cizojazyčných vlivů nebo zvukomalby se tato slova stala neoddělitelnou součástí češtiny a vyjadřují, že některé věci mohou být hotové opravdu „šupitopresto“.

Všechny tyto výrazy jsou zapsány v různých jazykových příručkách, například v „Slovníku české frazeologie a idiomatiky“ nebo ve výkladech na portálech ÚJČ AV ČR a jejich původ lze dohledat i v online jazykových databázích.