Článek
Je to pravděpodobně jeden z největších mýtů, který se týká problematiky pěstounské péče. Pěstouni se prý o svěřené děti starají pouze pro peníze. Že tomu tak není se snažil v rozhovoru pro podcast Mezi Dveřmi vysvětlit poslanec Aleš Juchelka. Podle něj totiž záleží na konkrétním člověku, jak si to v životě nastaví a jak se rozhodne sociální dávky využívat, ačkoliv jím popisovaná životní situace nemusí být v jeho reálném životě pravda. Podle něj je to stejné jako například u samoživitelek, které sice mají partnera, ale před úřady se tváří, že žijí samy, a tak pobírají různé dávky.
Podle Juchelky proti tomu nelze v podstatě nic dělat a záleží jen na morálu každého konkrétního člověka. Pěstounů, kteří dávky zneužívají, je však podle něj výrazná minorita.
Problém podle Juchelky vzniká především u příbuzenské pěstounské péče, kdy dítě často zůstává ve stejném rodinném prostředí, jen se „papírově“ změní, kdo je pěstounem. V praxi to znamená, že se nezmění ani způsob výchovy, ani podmínky, v nichž dítě vyrůstá. Přesto však rodina začne čerpat finanční příspěvky, na které by jinak neměla nárok. Systém to umožňuje a zároveň nijak neřeší, zda skutečně dochází k reálnému zlepšení situace dítěte.
Takové případy pak pochopitelně vrhají stín i na pěstouny, kteří svou roli berou vážně a obětavě se starají o děti, které si prošly traumatem, zanedbáváním nebo domácím násilím. Ti pak musí čelit předsudkům a podezření, že jejich motivací nejsou děti, ale peníze.
Podle Juchelky je to ale velmi nefér pohled. Většina pěstounů se do péče o děti pouští s plným vědomím, že je čeká těžká a dlouhodobá práce. Nejde o jednoduchou cestu – pěstounství znamená každodenní náročnou péči, psychickou zátěž a často i boj s úředním aparátem.
Skutečnost, že se v systému občas objeví jednotlivci, kteří ho dokážou obejít, by neměla zpochybňovat smysl pěstounské péče jako takové. Podle Juchelky jde spíše o selhání konkrétních lidí a přetížený byrokratický systém, který neumí dostatečně efektivně rozlišit mezi poctivým pěstounem a tím, kdo v systému hledá pouze finanční výhodu.
Přesto Juchelka v rozhovoru zdůrazňuje, že většina pěstounů dělá svou práci srdcem a často i za cenu osobního nepohodlí. A právě těm by měla společnost důvěřovat a dávat podporu, nikoli je podezírat ze zištnosti.
