Článek
Představte si situaci. Chcete si koupit ojetou Alfu Romeo a potřebujete znát její silné i slabé stránky, nejčastější závady, cenová rozpětí, nejlepší motorizace, atd. Vyhledávač vám „vyplivne“ desítky stránek s testy konkrétního auta a vy budete na články klikat, číst, dělat si poznámky, porovnávat… Anebo to za vás udělá umělá inteligence. Během pár sekund „pročte“ všechny relevantní weby, včetně těch zahraničních, a vygeneruje vám finální souhrn. Na žádné články klikat nebudete
Ještě před pár lety jsme my, autoři textů, psali články s vědomím, že je někdo opravdu čte. Byli jsme přesvědčeni, že má smysl vkládat energii do rozhovorů, analýz, komentářů i inspirativních textů pro volný čas. Jenže doba se mění. A ti, kdo dnes provozují nezávislé obsahové weby, čelí nové realitě: čtenář mizí. Pomalu, ale jistě. A spolu s ním i celý model, na němž byl volně dostupný internet postaven.
Na vině nejsou jen přehlcené sociální sítě, které servírují informace v podobě titulků, gifů a reels. Zásadní proměnu přinesla především umělá inteligence. Užitečná technologie se v tichosti stává likvidátorem obsahovým, resp. magazínových webů. Velcí hráči jako Google nebo Microsoft začali používat generativní jazykové modely, které umí „přepsat internet“ do pár vět a zobrazit je přímo ve výsledcích vyhledávání. Uživatel tak dostane odpověď, aniž by musel kamkoli kliknout. Článek se ani neotevře. A vydavatel? Nedostane nic – žádného čtenáře, žádnou zpětnou vazbu, žádný příjem. Jeho článek poslouží pouze jako „potrava“ pro AI.
Tím ale tlak nekončí. AI už dnes zvládne generovat stovky textů denně. Původní redakční obsah, který dříve tvořil základ mnoha online médií, je v algoritmickém světě jen jedním z mnoha zdrojů. Bez emocí, bez kontextu, bez hlubšího porozumění. Přesto často stačí – a to zejména těm, kdo hledají rychlou informaci a nikoli skutečný příběh. Výsledkem je paradox: čím kvalitnější a poctivější obsah vydavatelé tvoří, tím více je algoritmy obcházejí.
Ještě je čas zareagovat. Některá média hledají nové cesty – investují do podcastů, videa, komunitních platforem nebo zpoplatněného obsahu. Jiní zvažují, zda vůbec má smysl pokračovat. Co je však zcela jisté: pokud se nenajde nový model, jak obsah nejen tvořit, ale i distribuovat a financovat, volně dostupné weby tak, jak je známe, zaniknou. Ne kvůli nezájmu o informace, ale kvůli proměně způsobu, jakými si je lidé obstarávají.
Možná si toho zatím nevšimnete. Ještě pořád máte co číst. Ale to ticho, které se začíná rozprostírat mezi jednotlivými weby, není jen pauza. Je to signál. Éra „volného obsahu pro všechny“ končí. A na otázku, co přijde dál, zatím nikdo nedokáže odpovědět. Protože když zmizí weby, z čeho bude AI čerpat? Ano, už má sice „nasosáno“, takže informace o zmíněné Alfě Romeo poskytne i v případě, že žádné automobilové weby už nebudou existovat, ale bude to stačit? Uvidíme. Každopádně obsah internetu se bude hodně zásadně měnit.
