Článek
Skoro patnáct let jsem pracoval ve velké IT firmě na docela vysoké pozici. Auto, notebook, telefon, 6 týdnů dovolené, elektromobily k víkendovým zápůjčkám, bonusy, prémie, stravenky a nevím, co ještě. Jenže také 10 hodin v práci, cestování po celé Evropě, stres, 30 mailů denně, telefon vybitý klidně i dvakrát za den. Přišlo, co přijít muselo. Potřeboval jsem vypnout.
Hodinový manžel funguje
Dohodl jsem se s majiteli a dal si na půl roku neplacené volno. Ale žádný sabbatical. Týden u moře a hned do práce. Jenže úplně v jiném oboru. Kamarád má už tři roky firmu na různé domácí práce a nabídl mi, ať si práci „hodinového manžela“ zkusím. Prý jenom kapající kohoutky, pověšení poličky nebo sestavení nábytku ze švédského obchoďáku. Ruce úplně levé nemám, tak jsem do toho šel.
Zákazníci byli milí. Zákaznice obzvlášť
Zakázek bylo opravdu hodně, ale jezdil jsem skutečně jenom na ty drobnější. Desítky opravených záchodů, kapajících kohoutků, posekaných zahrad, spravených padajících dvířek u kuchyňské linky a další drobnosti. Fakt mě to i bavilo, zákazníci byli milí. Někdy ale až moc. A někdy vlastně ani nebyli.
Berete naturálie?
Hned první týden mi chtěla zákaznice za sestavení postele do ložnice zaplatit tím, že by se mnou vyzkoušela, jak se na ní spí. Vůbec se s tím nepárala. Přišla do ložnice jenom v županu se slovy: „Berete platbu v naturáliích?“. Trapná chvilka pro oba, ale ze zakázky jsem odešel s penězi a čistým štítem. Během dalších měsíců se to přihodilo ještě dvakrát. Nabídka už nebyla tak přímočará, přesto byla naprosto jednoznačná.
Ruce levé, ale radit umí
Druhým extrémem byli muži, kteří sami objednanou práci nezvládli, ale přesto měli potřebu mi dávat rady. Máte správný vrták? Pozor, ať to nepoškrábete. Vemte si na to větší šroubovák, tenhle vám sklouzne. Tahle spojka patří určitě na to druhé prkno. Nemáte to těsnění obráceně? To jsou jenom některé hlášky, které jsem musel od manžílků, co chtěli svojí ženě ukázat, jací jsou pašáci, poslouchat.
Do IT jsem se vrátil docela rád
Zlaté IT. Po třech měsících jsem se do firmy vrátil. A rád. A najednou jsem viděl všechno tak trochu jinak. A kdybych zase někdy potřeboval vypnout, „hodinového manžela“ už určitě dělat nebudu. To radši budu sedět do večera na nesmyslné poradě a koukat do excelu.
