Článek
Nápadné zhoršení zvládání jeho královských funkcí vyvolalo obavy nejen mezi jeho dvořany, ale i u samotného krále. Byl přijat zákon parlamentu o zřízení regentství, pokud by se Jiří ocitl v takovéto neschopnosti. Král se naštěstí rychle uzdravil a zákon mohl být brzy zrušen.
Jeho chování se vymykalo kontrole
Jiřího druhá nemoc v roce 1788 byla mnohem horší než ta první. Zatímco předtím se u Jiřího projevovaly mírné duševní potíže, tentokrát ho postihla úplná mánie. V té době král pobýval na hradě Windsor, a jeho chování se rychle vymykalo kontrole. Začal být extrémně hrubý, trpěl halucinacemi, začal hodiny bez přestání blábolit a začal dělat nevhodné návrhy ženám, dokonce se několikrát pokusil o sexuální napadení. Trpěl také prudkými záchvaty. Křeče byly tak silné, že ho služebnictvo muselo připevnit k posteli, aby si neublížil.
Z příjemného a zdvořilého muže se stal šílený blázen. Jeden z návštěvníků Windsoru byl šokován tím, když byl svědkem toho, jak Jiří zakopává v areálu hradu steak v domnění, že z něj vyroste hovězí strom. Jiný zase viděl, jak se král snaží podat ruku dubu v domnění, že je to pruský král. Podkoní Robert Greville byl jedním z mnoha, kteří pozorovali královo divné chování zblízka.
Byl přestěhován do paláce Kew v Londýně
Jiří byl následně přestěhován ze svých apartmánů ve Windsoru do Dutch House v areálu dávno zbořeného paláce Kew v Londýně. Tam se ho jeho lékaři snažili vyléčit z šílenství pomocí několika procedur, které bychom dnes považovali za formu mučení. Mezi ně patřilo i nanášení prášků s arzenikem na královu kůži, aby se popálila a udělaly se na ní puchýře. Hladovění a ponořování do ledové vody bylo další krutou léčebnou metodou. Král také dostával podpůrné prostředky, aby zvracel, nebo aby měl průjmy. Všechny tyto procedury měly z krále vytáhnout šílenství a vrátit mu zdraví. Není však překvapením, že ani na chvíli nezafungovaly.
Lékař Willis věřil, že hlavní příčinou duševních chorob je přílišné vzrušení. Krále chtěl vyléčit přísnou kontrolou jeho chování. Když Jiří zuřil a napadal své ošetřovatele, nařídil Willis královským služebníkům, aby mu nasadili roubík a svěrací kazajku. Když se král choval slušně, byl odměněn tím, že mu bylo umožněno setkat se s členy jeho rodiny. Král se pod Willisovou péčí začal pomalu zotavovat, i když je sporné, zda k jeho uzdravení přispěly lékařovy metody. Za svůj podíl na králově uzdravení dostal Willis 1 500 liber ročně po dobu jednadvaceti let. Willis se vrátil do Lincolnshiru a otevřel druhou léčebnu v Shellingthorpe Hall, kde mohl léčit více pacientů pomocí svých nejmodernějších metod.
Za svého života byl oblíbeným králem
Bohužel královo uzdravení nebylo na dlouho. V roce 1801 prodělal další recidivy a byl opět uzavřen v Dutch House. Z obou kolapsů se zotavil, ale bylo zřejmé, že královo duševní i fyzické zdraví se velmi zhoršuje. Poslední rána přišla v roce 1810. Král kvůli svému šedému zákalu takměř oslepl. Poslední duševní zhroucení ho učinilo trvale nepříčetným. Posledních deset let své vlády byl smutnou a osamělou postavou. Bloudil po chodbách Windsorského zámku jako přízračná postava oblečená do špinavých šatů s dlouhým vlajícím plnovousem. Král Jiří III. zemřel 29. ledna 1820 ve věku jednaosmdesáti let. Vládl šedesát let a dodnes je nejdéle sloužícím mužským panovníkem v britské historii. Déle vládla pouze jeho neteř Viktorie a jeho potomek Alžběta II.
Ať už bylo příčinou Jiřího šílenství cokoli, za svého života byl velmi oblíbeným králem. Jiří zdaleka nebyl šíleným panovníkem a tyranem, jak si ho představují například Američané. On sám byl velmi moudrým, spravedlivým a oblíbeným panovníkem, který se díky své podpoře a propagaci Británie, umění a vědy zařadil mezi nejosvícenější a nejprogresivnější krále v Evropě. To, že byl postižen nemocí, kterou by dnes bylo možné léčit pomocí medicíny a kognitivně behaviorální terapií, je tragickým důsledkem toho, že žil v době méně vzdělaných a bezstarostných lidí.
