Článek
Nikdy jsem nechápal, proč si lidé dobrovolně hledají někoho, komu chtějí být podobní. Jako by jejich vlastní život nebyl dost dobrý. Jako by někde existoval správný návod a oni jen potřebovali najít člověka, který ho drží v ruce.
Stačí se rozhlédnout. Lidé mají své podnikatelské guru, fitness modly, politické spasitele, internetové filozofy. Sledují každé jejich slovo, sdílí jejich citáty, brání je v diskuzích, jako by šlo o člena rodiny. Někdy jsou schopni se o svého idola skoro poprat s úplně cizím člověkem.
A přitom je na tom jedna absurdní věc. Ten idol o jejich existenci vůbec neví. Nikdy se nepotkali. Nikdy spolu nemluvili. Celý vztah existuje jen v hlavě jednoho z nich.
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi to připomíná zvláštní druh moderního náboženství. Jen místo bohů máme podnikatele, sportovce nebo influencery. A místo víry máme slepé napodobování.
A právě tady začíná problém.
Idol je jen příběh, který sis vymyslel
Když se podíváš blíž na většinu životních vzorů, zjistíš nepříjemnou věc. Ty vlastně neobdivuješ člověka. Obdivuješ příběh, který o něm koluje. Upravenou verzi jeho života, sestříhanou tak, aby vypadala působivě.
Nikdo totiž neukazuje obyčejné dny. Nikdo neukazuje chaos, pochybnosti, špatná rozhodnutí nebo roky, kdy se nic nedaří. Vidíš jen výsledek. Titul, peníze, úspěch, potlesk. Zbytek zůstává mimo záběr.
A tak vzniká zvláštní iluze. V hlavě si postavíš obraz člověka, který je disciplinovaný, odvážný, chytrý a téměř neomylný. Jenže ten obraz je často stejně realistický jako filmová postava.
Ve skutečnosti jsi jen uvěřil dobře prodanému příběhu. A podle toho příběhu se snažíš žít vlastní život.
Nejrychlejší cesta, jak přestat být sám sebou
Když si někdo vybere životní vzor, často se stane ještě něco horšího než obyčejný obdiv. Začne přebírat jeho způsob uvažování. Najednou používá stejné věty, stejné názory, stejné „pravdy o životě“. Jako by si půjčil cizí hlavu.
To je moment, kdy se inspirace mění v kopírování. Člověk přestává hledat vlastní odpovědi a začne opakovat ty cizí. Je to pohodlné. Někdo už přece ten život vyřešil, tak proč nad tím znovu přemýšlet.
Jenže tím se stane zvláštní věc. Místo aby člověk rozvíjel vlastní osobnost, začne se pomalu přetvářet podle někoho jiného. Neviditelně, nenápadně, krok po kroku.
A možná je to ta nejrychlejší cesta, jak přestat být sám sebou.
Jak se z obdivu stává fanatismus
Stačí chvíli sledovat internet nebo sportovní tribuny a člověk si všimne zvláštní věci. Lidé jsou schopni zuřivě bránit někoho, koho nikdy v životě neviděli. Hádat se, urážet ostatní, někdy se kvůli tomu dokonce poprat.
Je to zvláštní forma loajality. Ne ke kamarádovi, ne k rodině, ale k veřejné postavě. Člověk, který je pro ně životním vzorem, se stane téměř nedotknutelným. Kritika už není diskuse. Je to útok.
A v tu chvíli už nejde o inspiraci. Inspirace totiž člověka rozšiřuje. Fanatismus ho naopak uzavírá.
Najednou nebráníš myšlenku. Bráníš člověka. A často ani ne jeho skutečnou verzi, ale obraz, který sis o něm vytvořil v hlavě.
Vzory prodávají jednoduché návody
Jakmile se z někoho stane životní vzor, začne se kolem něj prodávat jedna velmi lákavá věc. Jednoduchý návod na život. Stačí poslouchat jeho rady, číst jeho knihy, sledovat jeho metody a prý se můžeš dostat tam, kde je on.
Jenže život takhle nefunguje. Každý člověk stojí na úplně jiné startovní čáře. Má jinou povahu, jiné schopnosti, jiné štěstí i jiné problémy. Když někdo prodává univerzální recept na úspěch, většinou prodává jen dobře zabalený příběh.
A lidé to kupují, protože je to pohodlné. Přijmout cizí návod je mnohem jednodušší než přiznat, že žádný univerzální návod neexistuje. V tu chvíli by totiž zůstala jen nepříjemná pravda. Že každý člověk musí ten chaos života nějak poskládat sám.
Nepříjemná možnost: možná žádný vzor nepotřebuješ
Možná je problém mnohem jednodušší, než se zdá. Možná lidé nehledají životní vzory proto, aby se inspirovali. Možná je hledají proto, aby nemuseli nést plnou odpovědnost za vlastní život.
Když máš vzor, vždycky existuje někdo, na koho se můžeš odkazovat. Někdo, kdo už prý ví, jak věci dělat správně. Někdo, kdo ti nepřímo říká, jak přemýšlet, co považovat za úspěch a jak by měl vypadat dobrý život.
Jenže existuje i jiná možnost. Že žádný univerzální vzor neexistuje. Že nikdo před tebou neprošel přesně stejnou cestou. A že místo hledání člověka, kterého budeš následovat, možná stačí jedna nepříjemná věc.
Začít přemýšlet sám za sebe.
Anketa
Zdroje:
