Článek
Ještě před pár lety chtěly děti zachraňovat svět jako hasiči nebo dávat vítězný gól ve finále mistrovství světa. Dnes stále častěji sní o něčem jiném. Chtějí být influenceři.
Sociální sítě jim každý den ukazují stejné vzory. Peníze, popularitu, dokonalý život a obdiv tisíců lidí. Některé děti pak začnou mít pocit, že existuje závod, do kterého musí nastoupit co nejdřív.
A právě tady vzniká nepříjemná otázka. Jak se stalo, že některé děti mají strach, že zaostávají za životem dřív, než si vůbec stihly užít vlastní dětství?
Když se z dětství stane kariérní projekt
Něco se změnilo. Některé děti si už nehrají na dospělé. Ony se jimi snaží stát.
Budují profily, sbírají sledující a přemýšlejí o budoucnosti jako podnikatelé. Místo zážitků řeší výsledky. Místo hry výkon.
A hlavně se objevuje pocit, který by u dětí vůbec neměl existovat. Strach, že už je pozdě. Vidí vrstevníky s tisíci sledujícími, videa o vydělávání peněz a příběhy mladých milionářů. Najednou mají pocit, že ostatní jsou napřed.
Sociální sítě navíc neustále opakují stejnou definici úspěchu. Peníze, vzhled a popularita. Kdo je má, vyhrává. Kdo ne, ztrácí pozornost.
Je to vidět i na jazyku některých dětí. Mluví o disciplíně, produktivitě nebo osobní značce. Zní jako dospělí lidé na motivační konferenci, přestože jim často není ani patnáct let.
Odpočinek začíná působit jako slabost. Internet křičí: makat, nepřestávat, tlačit na výkon. Ve stejné době ale přibývá mladých lidí, kteří mluví o únavě a psychických problémech.
Tlak se netýká jen úspěchu. Kluci honí svaly, holky dokonalý vzhled. A vlastní hodnotu si stále častěji měří podle lajků, zhlédnutí a sledujících.
Možná nejpodivnější je ale něco jiného. Některé děti už dnes mluví o minulosti jako zklamaní dospělí. Mají pocit, že nejlepší období života už mají za sebou.
A právě to vyvolává nepříjemnou otázku. Opravdu chtějí být děti influencery, nebo jen vyrůstají ve světě, který jim od rána do večera opakuje, že bez úspěchu nemají žádnou hodnotu?
Děti, nebo malí zaměstnanci vlastní budoucnosti?
Děti si vždy hrály na dospělé. Jenže dnes některé z nich dostávají publikum, hodnocení i peníze. To, co bývala hra, se může změnit v součást jejich identity.
Nejde ale jen o sociální sítě. Jde o představu úspěchu, kterou dětem ukazuje okolní svět. Pokud největší obdiv získávají hlavně slavní, bohatí a viditelní lidé, není překvapivé, že chtějí být stejné.
Možná tedy není největším problémem to, že některé děti chtějí být influencery. Možná je větším problémem, že stále více dětí získává pocit, že obyčejný život nestačí.
A pokud dítě začne věřit, že jeho hodnota závisí na pozornosti ostatních, kdo za to nese větší odpovědnost? Sociální sítě, rodiče, nebo společnost samotná?
Anketa
Zdroje:
