Článek
Řeknete cikán, tlustý nebo hluchoněmý a během několika vteřin vás někdo opraví. Neřeší, co jste chtěli říct. Neřeší ani váš úmysl. Důležité je jediné. Použili jste špatné slovo.
Politická korektnost změnila běžnou konverzaci v minové pole. Slova, která byla ještě před pár lety úplně normální, dnes mizí ze slovníku a nahrazují je nová. Kdo je nestíhá sledovat, riskuje, že bude označen za necitlivého nebo zaostalého člověka.
Jenže kde je hranice? Opravdu se díky novým výrazům chováme k sobě lépe, nebo jsme si jen vytvořili stále delší seznam slov, která se nesmějí vyslovit?
Jedno slovo. A můžete mít problém.
Největší změna není v tom, že vznikla nová slova. Největší změna je, že obyčejná věta dnes může spustit konflikt. Řeknete něco úplně normálně a místo odpovědi přijde oprava. Neřeší se, co jste mysleli. Řeší se, co jste vyslovili.
Ve firmách si dnes mnoho lidí raději dvakrát rozmyslí, co řeknou. Ne proto, že by chtěli někoho urazit. Bojí se zbytečných problémů. Stačí, aby se někdo cítil dotčený, stěžoval si nadřízenému nebo zašel na HR. V tu chvíli už často není důležité, jaký byl váš úmysl.
Stačí použít slovo, které bylo ještě před pár lety úplně běžné. Cikán. Vozíčkář. Hluchoněmý. Tlustý. Najednou se dozvíte, že se tohle už říkat nemá. Jenže kdo rozhodl, že právě tato slova zmizí ze slovníku? A kdo rozhodne, která budou na řadě příště?
Pravidla se navíc neustále mění. Co je dnes doporučené, může být za pár let označeno za nevhodné. Běžný člověk nemá šanci sledovat každou novou jazykovou změnu. Přesto se od něj očekává, že bude znát správné označení pro každou skupinu lidí.
A právě tady vzniká největší paradox. Lidé se nezačínají bát říkat nepříjemné věci. Začínají se bát mluvit úplně normálně. Protože nikdy nevědí, jestli je za jedno jediné slovo nebude čekat zbytečný konflikt.
Mlčení je bezpečnější než rozhovor
Možná právě proto dnes lidé častěji mluví jinak před kamarády a jinak v práci. Některá témata raději úplně vynechají. Ne proto, že by změnili názor, ale protože nechtějí riskovat hádku, stížnost nebo zbytečné vysvětlování.
To má ale jednu cenu. Když se lidé přestanou vyjadřovat otevřeně, nezmizí jejich názory. Jen zmizí z běžných rozhovorů. A místo skutečné debaty vzniká prostředí, kde si každý dává pozor hlavně na to, co smí říct nahlas.
Možná největší otázka dneška nezní, jaké slovo je správné. Zní mnohem jednodušeji. Chceme společnost, ve které se lidé nebojí mluvit, nebo společnost, ve které se nejvíc přemýšlí nad tím, co raději vůbec neříkat?
Anketa
Mohlo by se vám také líbit:
Zdroje:
