Článek
Tohle je hodně těžké a komplikované téma - mít či nemít dítě, protože sto lidí, sto chutí. A to se nám do toho ještě přimotá celý tucet mikro i makro vlivů.
Tímto článkem bych se dnes chtěla věnovat ironii vycházející z vlastních přímých i nepřímých zkušeností.
„Je ti padesát a nemáš žádné děti? Tak to je mi tě líto!“
Ehm, co ty víš o tom, jestli jsem je třeba nechtěla a nemohla mít. Kdo ti dal právo a povinnost hodnotit něco a někoho, o kom vůbec nic nevíš a neznáš ho? Zachovejte klid, jedná se o obyčejnou frázi s cílem útoku sobectví na citovou zranitelnost, tedy emoční manipulace.
Mnoho lidí by se mělo samo zodpovědně rozhodnout a nepodřizovat se společenským a rodinným tlakům nebo přesvědčení o tom, co by měli dělat, respektive co se od nich očekává.
„Děti dodávají životu smysl. Je to jiné.“
Ehm, a to také záleží na mnoha okolnostech. Když jsou malé, potřebují mít zaopatřené základní životní potřeby. Když odejdou z domova, tak se o ně pořád musíš starat, protože malé děti jsou malé starosti, velké děti větší starosti. Snažíš se pro ně dělat maximum, co je v tvých silách. Riskuješ, že ať uděláš cokoliv, v budoucnosti ti mohou cokoliv vytknout. Anebo do svých dětí vkládáš naději, že se o tebe na stáří postarají, když se o ně nebudeš mít sílu starat. Vlastně své děti vtahuješ do podmínky splátky na oplátku.
Někteří, a bohužel většina lidí, nerozumí tomu, co je skutečná čistá a pravá láska. Někteří manipulují ve jménu rádoby lásky. Když nevíš, co znamená, jak vypadá, nemůžeš ji rozdávat. Přijímáš a dáváš jen to, co znáš. Model laskavého splácení je pravé, skutečné a nezištné lásce na hony vzdálený. A potom tady máme smysl života. Mnoho lidí by se nemělo rozmnožovat.
„To vlastně ani nebudeš mít žádná vnoučata.“
Ehm, a kde ty bereš jistotu, že i když máš své děti a existuje předpoklad, že ano, budeš někdy možná babi nebo dědou, že ti je budou půjčovat? A co když se jim u tebe nebude líbit? Co když budeš mít snachu, která udělá všechno proto, aby tě vnoučaty trestala. Anebo zetě, za kterým odejde tvoje dcera na druhý konec světa. Jasně online komunikace, jenže … nikdo neví, co bude když. A podmiňovat budoucnost vnoučaty je podobné jako čekání na záhadného Godota.
Jako rodič mám za úkol podporovat své děti a zařídit to tak, aby se cítily pohodlně a bezpečně při jakýchkoli rozhodnutích, která udělají. Nemohu a nepřísluší mi za ně rozhodovat a předjímat odpovědnost za jejich životní rozhodnutí. To, co je nejvíce bolí, bývá zklamání z očekávání a ironické sobectví na zádech jedním nebo druhým směrem.
„Uvědomuješ si, že až tady nikdo nebude, všichni zemřou, zůstaneš tady úplně sama a nebude tady nikdo, kdo by se o tebe postaral?“
Ehm, a co když tvoje děti zemřou dříve než ty? A co když tamto a potom zase ono. Nikdo nikdy neví jak a kam ho osud smýkne. Tak proč se trápit něčím, co je někde a vlastně nikde. Něčím, co nelze ovlivnit anebo změnit? Kamaráde, hodinky za stovku ukazují stejný čas jako hodinky za tisíce.
Typický náznak filozofie předsudků a manipulací obchodníků se strachem. Někdy jim také říkám obchodníci s deštěm. Je hrubě nezdvořilé, jak si všichni lidé, kteří mají děti, myslí, že jejich prací je rekrutovat ty, kteří děti nemají.
A litovat se, když děti nemám, má stejný význam, jako se litovat za to, že jsem neseděla ve vězení, nikdy nebyla postřelena v boji anebo že mi nespadla římsa na hlavu.
„Mít děti je genetická odpovědnost.“
Ehm, možná někdy v mládí jsem považovala za důležité dodržet pokračování rodové linie. Stačí se trochu věnovat genealogii a historii. Člověk si uvědomí dopad epidemií, vymírání po meči či přeslici a všelijakých katastrof. Svět je o velké genetické rozmanitosti a o jednu více či méně bude mít minimální účinek, tedy bez ohledu na to, jak vysoké o sobě mám mínění.
Být ve vztahu a mít děti není zárukou štěstí. Existuje mnoho starších lidí v manželstvích bez lásky, s dospělými dětmi, kteří je ignorují. Jděte do domova důchodců a uvidíte mnoho lidí s dětmi, kteří prožívají nudu, smutek, izolaci, osamělost. Ono totiž ani tak nejde o to být biologickým rodičem.
„Tak máš alespoň synovce a neteře. To je dobře !“
Ehm, ano, můžete změnit život kohokoli, bez ohledu na to, zda jste s ním příbuzní nebo ne. Nemít děti po padesátce ovlivňuje můj život stejně jako před padesátkou.
Rozhodnutí zda mít či nemít děti je nakonec osobní záležitostí a neexistuje žádná správná nebo špatná odpověď. A už vůbec nelze hovořit o tom ,co je anebo není pro koho špatné či dobré. Každý má své normálno, které by mělo být respektováno.
Faktem je, že děti vám mohou zlomit srdce. Proto si dovolím tvrdit, že děti jsou s notnou dávkou nadsázky nejdražším koníčkem, kterému se můžete oddat… finančně i emocionálně.
Závěrem
Jednou mi někdo řekl, že s čtyřicítkou si tělo začne stěžovat. No a k tomu mohu doplnit, že s padesátkou si začne stěžovat i mozek. Tenhle líný chlapík začne na světlo světa vytahovat věci, které si člověk nepřipouštěl a najednou je jich tolik jako smrad z připálených brambor. Snažíš se vyvětrat si, ale pořád se tě drží.
Na toto téma si můj mozek začíná v padesáti letech hrát se sarkasmem. Níže uvádím jen něco málo pro pobavení.
- Jak zaseješ, tak sklízíš - mám rozbitou sekačku.
- Přerůstají ti přes hlavu - mám tupé nůžky.
- Tvůj nejdražší a neoblíbenější koníček - děti.
- Tělo bez dětí - svobodný duch.
I když to někdy bude náročné, neztrácejte naději a víru v sebe!
Zajímá vás toto téma? Navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Další dobré rady najdete třeba u tohoto zdroje: Po Padesatce - YouTube
