Článek
Příběhy plné bolesti i lásky ukazují, že i ve stínu je místo pro světlo.
Představte si, že stojíte na nádraží. Na tabuli odjezdů se střídají vlaky, ale vy nemáte žádný lístek. Nevíte, kam jedete, nevíte, kdy dorazíte, a co je nejhorší, nevíte, co vás na cestě čeká. Tak nějak může vypadat život rodiny, která čelí diagnóze zapomínání. Jedinou jistotu máte v tom, že tahle cesta nebude vůbec snadná.
Příběhů lidí s Alzheimerovou demencí je nespočet. Každý z nich je jiný a přesto mají všichni něco společného. Odvahu, odhodlání a lásku, která se probouzí i v těch nejtemnějších chvílích.
Začátek nenápadné proměny
Paní Alena byla vždy ženou, která držela rodinu pohromadě. Pečlivá, organizovaná, s jasnou pamětí na narozeniny, výročí i recepty, nad kterými rodina žasla. Její dcera Jana si však začala všímat drobných kognitivních odchylek. Maminka zapomněla klíče v lednici anebo jednou přišla na rodinné setkání o den dříve.
„Říkala jsem si, že je to věkem. Vždyť to se stává každému, ne?“ vzpomíná Jana. Ale když Alena zapomněla na cestu domů z obchodu, který navštěvovala desítky let, bylo jasné, že se něco děje.
Lékaři potvrdili diagnózu. Jana i celá rodina se ocitli ve světe, o kterém nevěděli téměř nic. „Jak dlouho budeme mít maminku takovou, jakou ji známe?“ ptali se všichni. Nikdo jim však nedokázal odpovědět.
Stupně, které netvoří přímku
Nemoc má svůj průběh, který bychom mohli rozdělit do sedmi fází. Ale ani to není pravidlem. Spíš se jedná o načrtnutí průběhu tak, abychom mohli porozumět tomu, co nás čeká a bude následovat. Vězte však, že realita je jiná, nevyzpytatelná nemoc se neřídí žádnými pravidly.
Pan František, dříve vášnivý zahradník, se jednoho dne najednou nemohl rozhodnout, který nástroj má použít k ostříhání růží. „Viděli jsme, že není něco v pořádku, ale další den byl zase tím starým Františkem,“ vypráví jeho vnuk Martin.
Potom začal mít František problémy se spánkem, zapomínal jména svých dětí a jednoho dne se dokonce vrátil z procházky bez bot. Nemoc se může projevit skokově. Jeden den se zdálo být všechno na dobré cestě a další den přišel propad. „Bylo to, jako by ztrácel kousek po kousku tím, kým býval,“ říká Martin.
Okamžiky radosti, pro které máš chuť žít
Navzdory těžkostem nemoc přináší i nečekané okamžiky radosti. Paní Alena, která zapomínala jména svých vnoučat, si najednou na jejich narozeniny vzpomněla a dokonce jim zazpívala písničku z dětství. Pan František, přestože si už nevzpomněl na svůj milovaný záhon růží, našel zalíbení v kreslení. „Když jsme mu dali pastelky, byl jako dítě. Kreslil domy, květiny, zvířata. A na chvíli byl zase šťastný,“ dodává jeho žena Marie.
Co nám nemoc může dát?
Vím, že mnohokrát si člověk řekne, že tahle nemoc více bere, než dává. Ale v podstatě je to o zpomalení. Žít okamžikem a vážit si věcí, které jsme dříve přehlíželi. Učí nás o trpělivosti, odpuštění a o tom, jak je důležité být přítomným pro své blízké.
Péče o člověka, který ztrácí vzpomínky, je velmi náročná. Vyžaduje odvahu a sílu, která v sobě skrývá obrovskou dávku lásky.
Jana, která se svou maminku strávila poslední roky jejího života, na toto období vzpomíná s pokorou. „Bylo to těžké, ale naučila mne vnímat život jinak. Vím, že bych pro ni udělala cokoliv. Nejtěžší bylo uvědomit si, že není mým dalším dítětem, ale dospělým člověkem, který zestárl a onemocněl. Jsem vděčná, že jsem jí mohla mít u sebe až do konce.“
Začátek nové kapitoly.
Ano, Alzheimerova choroba krade vzpomínky a schovává věci , stahuje a připomíná křehkost lidského bytí. Proto každou vzpomínku, kterou si dokážeme uchovat, každý okamžik radosti a smíchu, pohlazení, objetí anebo pohled do očí milované osoby stojí za lidskou blízkost, která nikdy nezmizí. Odvrácená strana stárnutí vydává svědectví o tom, co znamená skutečně žít!
Zaujal vás tento příběh? Máte podobnou zkušenost?
Podělte se o své příběhy do komentářů anebo navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
Zdroj: Co je demence
