Článek
Dnes budu psát o velmi zajímavém příběhu Anny. Novopečené vdovy, která stojí na prahu staré chaloupky, která patří rodině její snachy.
Bylo chladné listopadové ráno. Kolem se válela mlha a vše, co kolem sebe viděla jí svíralo srdce. Popraskané okenice, střecha protější budovy porostlá mechem a komín se tak nějak divně nakláněl. Všechno potřebovalo opravit. Tohle měl být její nový domov.
Každý rok, den toho co bylo se změnilo v zrnka soli, která osud házel Anně do očí. Annin zrak se zalil slzami. „Za tohle bych měla pociťovat vděk?“
„Energetický štítek G“ pronesl Annin syn s nůší naštípaného dřeva, čímž přerušil splín. „Ale neboj mami, tohle všechno vylepšíme! Hlavně, že už tam nejsi. Tady to budeš mít lepší!“
„Tam“ bylo Anniným domovem, rodinným sídlem, které s manželem budovali a hýčkali si celý život. Od darovaného, polorozbořeného a nálety zarostlého stavení s jedinou malinkatou místnůstkou, až po dnešní udržovaný menší vesnický statek. Každý kamínek jim prošel rukama. A to všechno je pryč.
Když Anně zemřel manžel, velmi rychle pochopila, jaké to je, když se vlastní dítě rozhodne „odsunout svého starého rodiče na druhou kolej“.
Nová paní domácí
Ještě, když manžel žil, darovali dům své dceři s tím, že pro ně bylo zřízeno věcné břemeno dožití. Bylo tak sjednáno v dobré víře všech. Avšak manželova poslední vůle, o které Anna neměla ani ponětí, zněla jasně. Veškerý jeho majetek se stal majetkem dcery. Takže dcera najednou získala nejen dům, ale i většinu úspor a vybavení. Do dvou týdnů po smrti Annina manžela se celá rodina dcery přestěhovala k Anně. „Aby ti maminko nebylo smutno!“
A Anna? Té zůstal dcerou vymezený prostor k užívání, nic víc a nic méně. Dokonce i místo v lednici dcera rozdělala na „to je mámy“ a „to je naše“.
„Mami, zase si nechala puštěnou televizi a nikdo se na ní nedíval?“ začalo to nevinně. „Mami, ta voda také něco stojí. Proč si měla v pondělí takovou spotřebu?“ následovalo. Veškeré poplatky spojené s provozem domácnosti přitom hradila Anna. A potom došlo na drobné náznaky. „Měla by sis uvědomit, že už nejsme v době, kdy táta všechno zaplatil a obstaral.“
Anna truchlící za svým zesnulým manželem si začala velmi rychle uvědomovat, jak svou dceru upřednostňovali a jakým nevděkem jí oplácí. Jak jí rozmazlovali a kdykoliv si pískla, šlo všechno stranou. Anna se snažila, jak jen mohla, aby byla jako babička užitečná a nápomocná. Nechtěla, aby si dcera musela projít tím, co si Anna odžila. Když zemřel manžel, dcera předpokládala, že se jí bude dostávat stejného servisu, jako dřív. Jenže Anna, už neměla co dát. A navíc byla Anna zvyklá na zcela jiný režim chodu domácnosti. Najednou bylo všude všech plno a nikdo nikde.
Poslední kapka
Anna se cítila jako vetřelec. Jednoho večera, když se s dcerou pohádaly ohledně úklidu, dcera pronesla větu, která rozhodla. „Víš, možná bys měla přemýšlet o něčem vlastním anebo mi platit nájem.“
Anna zalapala po dechu. Pochopila, nebylo kam jít a nebylo co rozporovat. Na soudy o zpětvzetí daru anebo rozporování manželovy vůle neměla sílu. Ani odvahu. Věděla, že by to znamenalo roky tahanic bez záruky úspěchu. Rozhodla se odejít.
Domek se štítkem G
Zavolala synovi. Ten ji vyslechl a se svou rodinou ji navrhl řešení. „Mami máme pro tebe jednu možnost“ řekl. A tak proto teď Anna stojí na zápraží chaloupky se suchým záchodem, kuchyní s patinou zašlých časů a s obyvákem, kam si zatím není kde sednout.
První noc byla tvrdá. Zabalená ve dvou dekách naslouchala skřípání větví o střechu a zdálky houkání sýčka. Třásla se vnitřním chladem a po tváří jí stékala slza. „Tak takhle to končí?“ pomyslela si.
Ale najednou se jí prohnala hlavou myšlenka, která jí rozesmála: „Tak hůř už asi nebude. Tohle je dno. A od dna se člověk musí zase odrazit.“
Závěr
Na druhý den večer, když všechno utichlo a syn s rodinou odešel, usedla Anna ke stolu a hleděla oknem do tmy. V místnosti nebyla televize ani rádio, zkrátka vůbec žádný zvuk, který by rozptyloval její tok myšlenek. Anna vnímala své myšlenky jako vodu za prorezlou hrází. Tolik toho všeho bylo a ze všeho bylo cítit hluboký smutek a zmar.
Celý život dala svým dětem, manželovi a domovu. A teď, když byl manžel pryč, zůstala jen prázdnota a pocit bolestné zrady, který Annu sžíral ještě víc, než zima a pustota v domě.
Děti, pro které byla ochotna vzdát se svých snů. Zvelebování domácnosti, aby měly kde vyrůstat. Hodnoty, které se snažila předat, protože věřila, že rodina je všechno. A teď? Když v duchu počítala s tím, že se o ní na stáří její děti postarají, je najednou sama. A navíc se k ní nejprotěžovanější dítě otočilo zády. Ta zrada byla mnohem jemnější a o to víc bolestivější. Dcera jen využila svého práva. Toho práva, které ji Anna sama dala. Vlastně jí svěřila k rukám to nejcennější, co měla, aniž by pomyslela sama na sebe.
„Možná taková byla vždycky, jen jsem to neviděla“ napadlo Annu. „Anebo je tím, co jsme jí naučili. Naučili jsme jí, že všechno vždycky dostala. Byla na prvním místě. Nechtěla jsem, aby měla nedostatku, jako jsem měla já, když jsem vychovávala své děti, lítala z práce do práce a do toho jsme šetřili každou korunu na stavební materiál.“
Ta ironie Annu sžírala. Člověk se celý život snažil být dobrým, spravedlivým a pečujícím tak, jak nejlépe dokázal a mohl. A nakonec za to zaplatí karmickou fackou, která přichází v době, když už máte málo sil se bránit.
A přesto někde hluboko uvnitř, tu byla ještě jiná myšlenka. Slabý hlásek, který šeptal: „Je to konec anebo začátek?“
Pocit zrady v sobě totiž nese skrytý dar, kterým je přestat žít v iluzi. Začít myslet na sebe a pochopit, že minulost byla bublinou. Anna ztratila sice komfort a jistoty, ztratila osoby s sobě nejbližší, ale získala možnost začít žít znovu a jinak. „Bez přetvářky, bez výsad a hlavně bez tebe drahá dcero!“
Ano, dovolte si porozumět záměru změny z jiného úhlu pohledu. A zároveň dovolte svému dítěti, aby začalo žít svůj život bez vašeho opěrného ramene. Pokuste se svléknout svou starou kůži a dovolte si vzdát se temnoty, která vás žene do role oběti. Svým vlastním uzdravením totiž pomůžete vyléčit druhého.
Zaujal Vás tento příběh? Máte podobnou zkušenost?
Podělte se o své příběhy do komentářů anebo navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
