Článek
Katka se potýká s tím, že její matka, přestože už není v nejlepší kondici, stále odmítá přijmout Katčinu pomoc při vedení domácnosti. Katka se obává toho, že by si její matka mohla ublížit, ale jakýkoliv pokus anebo snaha obvykle končí hádkami. Matka ji obviňuje z toho, že ji chce „omezovat ve volnosti, přebírat nad ní kontrolu a vyřadit jí z domácnosti“. Katka neví, jak správně reagovat a ani jak svou matku přesvědčit, že pomoc není zásahem do její autonomie, ale spíše péčí o její bezpečí.
Jak postupovat?
1. Rozhovor ve vhodnou chvíli
Katka by si měla vybrat klidný okamžik, kdy její matka nebude ve stresu, a kdy se nebudou probírat konkrétní domácí úkoly. Příjemná chvíle pro rozhovor může být při společné kávě nebo při procházce.
Omyl č. 1 - Začít rozhovor během stresující situace.
Mnozí lidé se pokoušejí o důležitý rozhovor právě ve chvílích, kdy je doma nepořádek nebo má matka zrovna spoustu práce. Tímto způsobem může vzniknout napětí okamžitě.
Katka: „Mami, mám pocit, že si spolu tolik nepovídáme. Co kdybychom se na chvilku posadily a probraly pár věcí? Jde o něco, co mě už nějakou dobu trápí.“
Matka: „No, to zní dobře, ale pokud to zase bude o tom, že mi chceš pomáhat s domácností, tak to rovnou zrušíme.“
Katka: „Ne, nebude to o domácnosti. Ráda bych si prostě promluvila o tom, co mě na tobě trápí, a jak tě můžu podpořit.“
*******
2. Začněte tím, že vyjádříte obavy bez obviňování
Katka by měla začít tím, že vyjádří obavy ohledně matčina zdraví a pohodlí, ale bez kritiky jejího chování. Je důležité, aby se matka necítila, že jí někdo kritizuje anebo s ní mluví jako s hlupákem (dítětem).
Omyl č. 2 - Obviňování anebo kritizování chování.
Mnozí lidé, když chtějí pomáhat, tak začnou obviňovat druhého člověka za to, že něco nezvládá, nebo že se nechce změnit. Tato kritika může způsobit odpor a konflikt.
Katka: „Mami, mám o tebe opravdu starost. Vidím, že ti začíná dělat problém úklid a občas i nějaké těžší práce. Chci, abys byla v pohodě, a opravdu by mě uklidnilo, kdybys přijala pomoc, když budeš potřebovat.“
Matka: „To nemyslíš vážně, že? Jsem ještě mladá na to, abys mi s čímkoliv pomáhala. Nepotřebuji žádnou pomoc, ani od tebe anebo kohokoliv jiného, protože to co potřebuji si dokážu zařídit sama! Nedělej ze mě chromou starou bábu!“
Katka: „Rozumím ti, že nemáš potřebu vyhledávat pomoc, ale jde o to, abys byla v bezpečí. Možná bys nemusela být na všechno sama. Třeba bys si mohla práci se mnou rozdělit. Ráda bych ti trochu ulehčila.“
*******
3. Vyberte méně invazivní formu pomoci
Pokud matka stále nechce, aby jí někdo pomáhal s každodenními domácími úkoly, Katka by mohla nabídnout drobnější formy pomoci, které nezasahují přímo do jejího oblíbeného rytmu domácích prací.
Matka ovšem může trpět počáteční fází některých onemocnění, které se mohou skrývat za mnoha příznaky. Její zlostné odmítání může pramenit z čehokoliv, čím se její onemocnění může projevovat.
Vzpomněla jsem si na jeden případ, kdy dcera řešila se svým rodičem problém z domácí péče, který pravidelně odmítal dodržovat hygienické návyky. Nakonec byl rodič frustrovaný a vůbec nechápal co se po něm vlastně chce. Když jsem mluvila s rodičem přiznal, že rozumí tomu, co po něm dcera chce, ale také se naučil, že když bude mlčet, nebude pro něho reakce dcery tak vyhrocená. V podstatě „co ona mi má co říkat, co mám dělat“ a tomu následovalo „vždyť jsem v té koupelně byl“. Ano, byl, ale co pro koho znamená „běž do koupelny“ …
Omyl č. 3 - Nabízet příliš mnoho najednou
Mnozí lidé, když chtějí pomoci, tak se zaměří na příliš velkou změnu, například navrhnou kompletní převzetí domácnosti. To může být matce nepříjemné, protože se cítí pod tlakem ze ztráty kontroly.
Katka: „Co kdybych ti jen občas vypomohla s těžšími věcmi, třeba vynášení odpadků nebo mytí oken? Zůstala bys svým pánem domácnosti, jen bych ti ulehčila od práce, na kterou už možná nemáš tolik síly?“
Matka: „Hmm, no to by asi šlo. Vynést odpadky není zas takový problém, ale vaření a uklízení zvládnu pořád sama,“
Katka: „To samozřejmě chápu. Jde mi o to, abys nemusela dělat všechno sama. Pokud se něco stane a budeš vědět, že ti to dělá problém, jsem tady pro tebe.“
*******
4. Nabídněte možnost vybrat si, kdy a jak pomoc přijmout
Katka by měla nabídnout matce možnost rozhodnout o tom, kdy a jak přijme pomoc, aby se necítila pod tlakem nebo omezena.
Omyl č. 4 - Nabízet pomoc příliš agresivně nebo bez respektu k rozhodnutí druhého
Někteří lidé se snaží pomoc vnucovat, i když si druhý člověk docela dobře vystačí sám. Přehnanou aktivitou a nepřiměřenou inciativou se vytváří napětí i odpor.
Katka: „Chápu, tvou potřebu nezávislosti. Co kdybychom to udělaly tak, že mi prostě dáš vědět, až budeš potřebovat pomoc? Já se ti přizpůsobím a přijdu.“
Matka: „Hmm, to bych možná zvládla. Ale teď nic takového nepotřebuji, to si pohlídám sama, to je dobrý.“
Katka: „Rozumím, mami. Jen bych chtěla, abys věděla, že když unavená nebo nebudeš něco zvládat, jsem tady pro tebe, kdykoli si to budeš přát.“
*Pozn.: někteří stárnoucí rodiče mohou mít problém si říci o pomoc.
*******
5. Pokud se konflikt opakuje, dejte si pauzu a zkuste to znovu
Pokud se situace vyhrotí a matka odmítne jakoukoli pomoc, Katka by měla zachovat klid a dát matce i sobě prostor ke zklidnění napětí. Není dobré pokračovat v diskuzi, když je dialog vyhrocený.
Omyl č. 5 - Zbytečně trvat na odpovědi nebo argumentaci
Když se rodič postaví na odpor, mnozí lidé se snaží argumentovat dál, což obvykle vyvolá ještě větší napětí. Někdy je lepší situaci přerušit a nechat uležet.
Katka: „Chápu, že je pro tebe důležité zůstat nezávislou a nemám v úmyslu tě do něčeho nebo někam nutit. Jen bych tě poprosila, abys na mě myslela, když budeš chtít, že potřebuješ pomoc. Jsem tady pro tebe.“
Matka: „Dobře, ale teď vážně nic nepotřebuji. Uvidíme, co a jak bude.“
Tento klidný přístup dává matce čas, aby si vzala odstup a rozhodla se podle svého uvážení.
*******
6. Průběžně, jednou za nějaký čas svou nabídku nenápadně osvěžujte
Po nějaké době může Katka opět nabídnout pomoc v méně naléhavém tónu, aniž by se vracela k minulým pokusům, které matka již odmítla. V takových roztržkách obvykle radím zachovat klid, počítat do deseti, nebýt aktivně agresivní, ale zároveň se ke stárnoucímu rodiči nechovat jako k dítěti anebo neschopnému člověku. Stárnoucí rodič není člověkem bez osobnosti a svého charakteru, jen ztrácí mladistvou vitalitu.
Omyl č. 6 - Příliš časté opakování nabídky pomoci
Někteří lidé nabízí pomoc tak často, že se z jejich dříve možná dobrého úmyslu stane nátlak. Je lepší nabídku opakovat nenápadně a s odstupem.
Katka: „Mami, kdybys někdy potřebovala s čímkoliv pomoc, řekni mi. Vím, že to pro tebe někdy může být náročné.“
Matka: “ To uvidíme. Ale víš, že ráda dělám věci po svém."
Tato nenápadná nabídka pomáhá udržet otevřené dveře pro pomoc v budoucnosti, aniž by se matka cítila pod tlakem.
*******
Shrnutí
Agresivní přístup, obviňování anebo příliš časté opakování nabídky pomoci bývá typickou chybou. Klíčové je mít trpělivost, respektovat potřebu autonomie a nabízet pomoc nenápadně, v momentě, kdy je na to druhá strana připravena. Každý pokus o pomoc by měl být vnímán jako projev lásky a péče, nikoli jako kritika nebo kontrola.
I když to někdy bude náročné, neztrácejte naději a víru v sebe!
Zajímá vás toto téma? Navštivte můj autorský medailonek, kde najdete odkaz pro své další informace a rady.
