Článek
Jeden můj o hodně starší kolega mi kdysi říkával tohle přísloví: „Lepší dobrá výmluva než pytel peněz.“ A mě tím děsně štval. Ale dneska si na něj velmi často vzpomenu.
Hlavně když kolem sebe poslouchám příběhy plné důvodů, proč něco nejde. A už mě to popravdě trochu unavuje. Jako kouč se snažím vést lidi k tomu, aby převzali zodpovědnost za svůj život a začali konat. Protože pokud máš možnost něco změnit, ale neděláš to, nemáš právo si stěžovat. To je jednoduchá logika.
Výmluvy a akce
Každý si občas postěžuje. Na šéfa, který po nás chce zázraky na počkání. Na vztah, který skřípe. Na nedostatek času, peněz nebo motivace. To je normální. Ale problém nastává, když si někdo stěžuje pořád, ale nikdy nic nezmění. Výmluvy se pak stanou každodenní normou. A pokud si na ně zvykneš, zaplníš svůj život samým „proč to nejde“. Místo konkrétních činů a výsledků.
Jedna moje klientka, říkejme jí třeba Jana, mě při první konzultaci zahrnula seznamem problémů. Nedostatek času, peněz, energie. Manželství v troskách, práce, co ji nebaví. „Nemůžu nic změnit,“ řekla mi na závěr. Z jejího pohledu byly všechny možnosti zablokované. Jenže, jak jsme později zjistily, ona sama si postavila hradby z výmluv.
A to je ten trik. Náš mozek je skvělý v hledání výmluv. Protože nemá rád změny. Nechce, abychom riskovali, že se něco pokazí. Ale co když se nic nepokazí? Co když to bude naopak úžasné, když se odhodláme? A tady přichází na scénu akce. Když jednáme, vysíláme našemu mozku signál: „Jsem tvůrcem svého osudu, ne obětí okolností.“
Jak akce mění naši mysl
Když jednáš, mění se nejen tvoje okolí, ale i tvoje vlastní mysl. Podle vědeckých studií má akce přímý vliv na naše vnímání kontroly nad životem. Říká se tomu „locus of control“ – naše vnímání kontroly nad událostmi. Lidé, kteří jednají, mají vnitřní locus of control – věří, že oni sami ovlivňují svůj život. Lidé, kteří se schovávají za výmluvy, mají naopak vnější locus – věří, že všechno je mimo jejich kontrolu.
Když Jana začala jednat, přišla první změna. Nebyla to revoluce, jen takový malý krůček. Začala každý den věnovat půl hodiny tomu, co ji baví. Nejdřív se to zdálo jako drobnost, ale časem zjistila, že má na ostatní věci víc energie. Cítila se lépe. A najednou už její situace nevypadala tak beznadějně. A hlavně, její mysl se začala měnit. Ze stěžovatelky se stávala akční hrdinka svého života.
Výmluvy nepomáhají
Jasně, že je snadné vymlouvat se. Není to tvoje vina. Okolnosti ti nepřejí. Lidi jsou k tobě nefér. Jenže pokud se nikdy nepokusíš něco změnit, nikdy nezjistíš, jestli náhodou nemáš víc možností, než si myslíš. Jak říká jedna stará moudrost: „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“
Pokud čekáš, až tě někdo jiný zachrání, možná čekáš na zázrak, který nikdy nepřijde. Nejde o to, že bys musel(a) každou situaci vyřešit hned. Někdy to nejde. Ale jde o to, abys aspoň jednal(a). Akce přináší výsledek, byť malý. A když jednáš, vidíš i ty malé kroky, které tě přibližují k cíli. Jenomže dokud se schováváš za výmluvy, zůstáváš stát na místě.
Co si o sobě myslíš, nemusí být pravda
Při koučování se často setkávám s lidmi, kteří věří, že na něco prostě „nemají“. „Nemůžu vést lidi,“ říká jeden klient. „Neumím se prosadit,“ stěžuje si jiný. A co když to nejsou fakta, ale jen výmluvy, domněnky? Často si nevěříme jen proto, že jsme si zvykli říkat sami sobě, že věci nezvládneme.
Takže pokud se ti teď honí hlavou nějaká výmluva, zkus si ji rozebrat. Je to pravda, nebo se jen bojíš udělat první krok?
Jasně, nejde to vždy. Některé věci opravdu změnit nedokážeme. Ale jiné ano. A možná by bylo lepší míň vyčerpávat se výmluvami a více se zaměřit na (i drobné) činy.
