Článek
Disclaimer: Tento text si neklade za cíl být historicky přesný. Spíš se snaží pobavit. A možná přimět k malému zamyšlení.
4:00 – Ranní restart
Budí mě intuice, zima a kapající stalaktit. Protáhnu záda po noci na šutru mezi kožešinami, zkontroluju děti (jestli je v noci něco nesežralo) a zašeptám si mantru:
„Zvládneš to. Dneska bude všechno perfektní.“
4:15 – Paleobeauty rutina
Začínám peelingem drceným pískem, je jemný jako život v kmeni. Maska z mamutího loje a jílu mi má zpevnit kontury. I když teď frčí brouci a jezevčí sádlo. Už zase nestíhám trendy.
Zuby bělené uhlíkem, protože „úsměv je nejhezčí doplněk“ (i když teda hnusně to chroupe).
5:00 – Ranní trénink
Sprint s dítětem na zádech, druhé táhnu za nohu. K tomu pár opakování se zvedáním klád. A vlastní sebedůvěry.
V duchu počítám, kolik žen dnes uloví víc než já. Tipuju aspoň tři. Grakova určitě. Ta má i uhlíkem nalíčený oči. Já stihla jen ty zuby.
6:00 – Snídaně
Kořínky po včerejší hostině u švagrové (její bobule byly samozřejmě větší). Fermentovaný chroust – prý superfood. Doteď mám křídla mezi zubama.
Hrnek vody – dá se pít, tu myš jsem vytáhla včas.
7:00 – Pracovní blok
Ulovená srnka nebo králík – ideál. Mínus body, když je to jen ježek.
Čtyři koše plodů, ale ne ty, co sbírá tchyně. To by zase komentovala. Koordinace loveckého týmu bez pasivní agrese? Nevyšlo.
Rozdělení kořisti „spravedlivě a v souladu s tradiční kulturou kmene“. Pff. To říkej mojí babičce, její lebka visí nad ohništěm.
13:00 – Kreativní pauza
Jeskynní freska pro propagaci rodových hodnot. Hlinka se maže, ostatním to drží. Asi to dělám špatně.
Příběh o Velkém losovi – rozvoj legend a týmové soudržnosti. Zapomněla jsem konec. Ale neva. Stejně všichni usnuli.
Výchova devátého dítěte při vaření a drcení kořínků. Hlavně nezaspat vývojové milníky.
16:00 – Čas pro sebe (haha)
Tchyně vzpomíná, jak rodila patnáct dětí a přitom si zpívala. Já mám devět a kruhy pod očima.
Půl hodiny tance kolem ohně pro postavu à la Věstonická Venuše. Stejně je to nerealistický ideál krásy (si myslím).
Otázka dne: Měla bych víc makat? Mám zlepšit svoje skilly v házení oštěpu nebo se teď spíš soustředit na rozpoznání 159 druhů dalších potenciálně jedlých rostlin?
20:00 – Večerní networking
Kmenová porada. Ach jo, chtějí se zase stěhovat. Kdo má furt balit všechny ty kůže, pazourky, oštěpy…
Debata, kdo to všechno odnese. Spoiler: zase ženské. Prý můžeme jít dvakrát.
Přátelské výměny s ostatními ženami: recepty, kosti do vlasů, názory na muže, trocha pasivní agrese.
22:00 – Spánek (teoreticky)
Ticho. Tma. Vděčnost – zatím neslyším žádnou větší šelmu.
Přemýšlím, jestli zítra už konečně neudělám něco pro sebe.
Jen ať to nikdo nevidí. Hlavně ne tchyně.
Ideální žena jeskyně
Musela být silná. Krásná. Tvořivá. Odolná. Plodná. Tichá… a hlavně – nevyčerpaná. Tisíce let uplynuly. Nástroje se proměnily, ale tlak zůstal. Ani dnes to nikdo neřekne nahlas, protože „všichni to přece zvládají“. A tak možná stojí za to se občas na chvíli zastavit. A místo dalšího sprintu za plněním povinností si prostě jen říct: „Stačí. Dneska jsem to zvládla tak akorát.“
