Článek
Eva, moje klientka, měla dlouho jeden problém – pevné přesvědčení. Eva si o sobě myslela, že je introvert s nulovými šancemi na práci, kde by měla být vidět. Už od dětství se toužila stát svatební koordinátorkou. Takové akce a jejich organizace ji vždy obrovsky lákaly a chtěla být jejich součástí. Ale s její povahou? Aby byla celé dny v „centru dění“ a civěli na ni spousty lidi? To nejde.
A tak se vydala na kariérní dráhu v účetnictví. Protože kde jinde by mohla lépe zapadnout než za stůl plný papírů a čísel, kde nemusela řešit interakci s lidmi. Po deseti letech, kdy se pocit nesplněného snu proměnil v hlubokou frustraci, Eva nakonec dospěla k závěru, že už dál v účtárně nevydrží. V tu chvíli se obrátila na mě.
Limity v hlavě
Co když to, co si o sobě myslíte, je vlastně úplně mimo? Jako bychom nosili podivné brýle, které nám dávají zkreslený obraz toho, kdo jsme. Limitující přesvědčení jsou naše vnitřní bariéry, které si sami stavíme.
Není to vnější svět, kdo nám říká, že nejsme dost dobří. To jsou naše vlastní myšlenky a přesvědčení. Jednou z největších překážek na cestě k úspěchu je právě tenhle náš vnitřní blok. Věříme tomu, co si o sobě myslíme. A neuvažujeme, že bychom to vůbec někdy zpochybnili.
Evino přesvědčení, že je příliš stydlivá na to, aby zvládla práci s lidmi, omezovalo její možnosti. Realita ale byla jiná. Když jsme se dostaly k tomu, co ji opravdu baví a co by chtěla dělat, ukázalo se, že její introvertní povaha není překážkou. Naopak – její pozornost k detailům a cit pro organizaci představovaly velkou výhodu. Jen bylo potřeba se na její schopnosti podívat z jiného úhlu.
Naše myšlenky a realita
Naši omezující „kamarádi“ v naší hlavě nás dokážou pořádně zblbnout. Každý už někdy slyšel ten vnitřní hlas. Snaží se nás přesvědčit, že „to nezvládneme,“ „nejsme dost dobří“ nebo že „to skončí špatně“. Ale když se odhodláme a zkusíme to, realita je obvykle mnohem méně děsivá, než jsme si mysleli.
Eva si deset let myslela, že nemůže zvládnout vlastní firmu. Když jsme spolu začaly pracovat, postupně objevovala, že schopnosti, které považovala za slabost, mohou být naopak její největší výhodou. Sebepřijetí je totiž klíčové pro překonání limitujících přesvědčení. Jakmile jsme schopni přijmout své slabosti jako součást sebe samých, začneme je vnímat jinak. Jako něco, co nás definuje, ale neomezuje .
Změna myšlení vede ke změně výsledku
Eva postupně měnila své myšlenkové vzorce. Zpochybnit vlastní limitující přesvědčení bylo první, co jsme udělaly. Ptala jsem se jí: „Kdo ti řekl, že nemůžeš být svatební koordinátorkou? A kde je napsáno, že musíš být extrovert, abys v tom uspěla?“ A co myslíte? Odpověď zněla, že nikdo jí to takhle neřekl. Jen ona sama si postavila tuhle nepřekonatelnou zeď.
Po několika měsících práce na svém sebevědomí a plánování vlastního podnikání se Eva konečně rozhodla zahájit svůj svatební byznys. Pomalu, krůček po krůčku, si budovala klientelu a získávala zkušenosti. Byla překvapená, kolik toho zvládne a jak dobře jí to jde. Nakonec zjistila, že její dříve považovaná „neschopnost“ se prezentovat je vlastně jen mylná domněnka.
Někdy je naše hlava naším největším nepřítelem. Naše limitující přesvědčení nás drží zpátky a brání nám dělat to, co bychom opravdu chtěli. Ale co když není pravda, že „na to nemáš“?
Co když je to jen iluze? Eva je příkladem toho, že limitující přesvědčení můžeme překonat, pokud se na ně podíváme z jiné perspektivy. Když se odvážíme vystoupit z vlastní bubliny strachu, objevíme sílu, kterou jsme ani netušili, že máme.
