Článek
Moje klientka Zuzana se na mě obrátila s problémem, který není v partnerských vztazích (jak asi sami víte) neobvyklý. Nedaří se jí s manželem dohodnout na tom, jak řešit společné finance.
Lépe řečeno, on by byl nejraději, kdyby si vše platil každý sám za sebe. Zuzaně to ale nepřipadá jako partnerství, spíš trochu jako spolubydlení. Ale nějak se jí nedaří otevřeně vyjádřit, co jí na tomto uspořádání vadí, a jak by si to představovala ona. Zároveň má pocit, že se jí partner poslední dobou vzdaluje. Tahle debata o penězích její obavy jenom prohloubila.
Tím se dostáváme k jednomu z nejčastějších důvodů, proč se lidé ve vztazích hádají. Není to jen o penězích, i když finanční otázky jsou jednou ze stálic. Problémy nastávají tehdy, když jeden partner nechce nebo neumí otevřeně komunikovat. Co s tím?
Proč nejde jen o peníze
Peníze jsou často jen symbolem hlubších, nevyřčených problémů. Zuzana a její manžel se sice přou o to, jak spravovat finance, ale ve skutečnosti se možná jedná o něco jiného. Nedostatek komunikace, nevyjasněná očekávání a možná i obavy ze ztráty blízkosti.
Jedním z hlavních důvodů sporů ve vztazích je neochota nebo neschopnost řešit věci, dokud nevybuchnou. Jak se tomu vyhnout? Já vím, je to stará vesta, ale nelze tomu utéct. Jedinou cestou k úspěchu je otevřená, konstruktivní komunikace, která je založena na vzájemném respektu a pochopení.
Nesnažte se za každou cenu vyhnout konfliktu. Říkáte si, že když to nebudete vytahovat, přejde to samo? Bohužel, nepřejde. Spíš to někde v tichosti bublá a čeká na svou příležitost, aby vybuchlo se silou vulkánu. A to často v momentě, kdy na to máte nejmíň náladu.
Komunikace není souboj
Jedna z prvních věcí, na které se při koučování zaměřujeme, je schopnost otevřeně říct, co cítíte bez obviňování partnera. Zuzaně jsem navrhla, aby si to vyzkoušela na jednoduché větě: „Cítím, že když každý platí za sebe, jako bychom nebyli pár.“
Žádné: „Ty nikdy…“ nebo „Ty vždycky…“ To je totiž návod na katastrofu. Když obviníte druhého, okamžitě se dostává do obrany. A z obranné pozice se mu hůř naslouchá. Snažte se používat „já“ výroky popisující, co cítíte vy, aniž byste partnera zahnali do kouta. Taková komunikace není souboj, kde ukazujeme prstem na druhého.
Zuzana měla další problém – měla pocit, že se jí manžel vzdaluje. Že se o ni vlastně vůbec nezajímá. Tohle je další častý důvod sporů ve vztazích. Jedna strana chce více pozornosti a komunikace, druhá nereaguje. To vede k ještě větší frustraci.
Tady je zase mluvení jedinou cestou z potíží. Řekněte partnerovi, jak se cítíte. A nabídněte řešení, která by vám pomohla. Možná byste uvítali, kdyby se s vámi večer posadil na deset minut bez telefonu a jen si povídal. Nebo společnou procházku jednou týdně, kde budete mluvit jen o sobě, ne o práci nebo organizaci domácnosti.
Důležité je, abyste svá očekávání nastavili realisticky. Ne každý partner je „mluvčí roku“ a tvrdé vyžadování hodinových debat o vztahu ho může vystresovat. Ale pokud cítíte, že vás partner dlouhodobě ignoruje nebo neprojevuje zájem, je třeba o tom otevřeně mluvit dřív, než váš vztah na tento problém zajde.
Hledání řešení
Další častou příčinou hádek je neschopnost najít řešení, které bude vyhovovat oběma. Radikálně odlišné představy o trávení dovolené, o místě bydlení, atd. můžou živit spory dlouhá léta. Někdy je potřeba ustoupit, ale ustupovat pořád není zdravé. Kompromis znamená, že oba partneři udělají krok směrem k sobě.
Můžete najít řešení, které vyhovuje oběma, i když to nebude stoprocentní výhra ani pro jednoho. Ale tím, že si navzájem vyjdete vstříc, posilujete pocit partnerství. Je to jako taneční krok – někdy udělá krok vpřed jeden, jindy druhý. A když to sladíte, tanec plyne hladce.
Jestli máte pocit, že váš vztah sklouzává do stále se opakujících hádek, co si na to „hádání“ udělat pravidla? Zkuste si spolu sednout a napsat si „smlouvu“ o tom, jak chcete řešit konflikty. Jaký čas si vyhradíte na rozhovor? Jak budete řešit, když se neshodnete? Možná se to zdá legrační, ale mít jasný plán, jak v případě neshody postupovat, může leckdy fungovat jako kouzlo.
A co Zuzana? Naučila se, jak vést dialog s respektem a jak otevřeně komunikovat o svých potřebách. Její manžel se nejprve bránil, ale když zjistil, že nejde o obviňování, začal více naslouchat. A výsledek? Vytvořili si společný účet, kam každý posílá dohodnutou část svých příjmů a na kterém peníze spravují spolu. A cítí se jako tým.
V zájmu zachování soukromí aktérů byla jména a reálie změněny.
