Článek
Takže – co se v tobě po takovém konfliktu děje? Cítíš lítost, že ses neovládl a taky sebelítost… co si to ke mě vůbec dovolil/a? Jak se může takhle chovat?
No, ať to někdy tak úplně nevypadá, pravda je, že všichni se vždy a za všech okolností chováme nejlépe, jak můžeme. To naše nejlépe je jiné, když jsme unavení, vystresovaní, hladoví (možná znáš anglický termín hanger = vztek z hladu). Potom tzv. reagujeme na první našlápnutí. To znamená, že naše racionální myšlení se upozadí a převládne v nás animální pud. Ve chvíli, kdy se naše vnitřní zvířátko cítí ohrožené, přirozeně vystrčí drápky a vycení zuby.
Taky si všímáš toho, že konflikty a hádky s nejbližšími lidmi bývají nejzuřivější? Převládne v nás pocit, že se nemusíme zas až tak moc kontrolovat, protože naši blízcí nás přece mají rádi a vydrží to. Nebo jde spíš o to, že blízký člověk nám zvládne nejlépe zrcadlit, co my sami na sobě nemáme rádi? A nebo se tak dlouho snažíme vyhýbat se konfliktu, až v nás nahromaděné emoce prostě přetečou.
Často může jít o kombinaci výše uvedených faktorů. Ono v životě obecně máloco má jen jednu příčinu. Spíše než detailně rozebírat, proč ke konfliktu došlo, je dle mého názoru vhodnější se zamyslet, jak se mu příště vyhnout. Vyhýbáním ale nemám na mysli jít proti svému přesvědčení a pasivně přijmout názor druhého, jen aby nebylo „dusno“. Potlačovat sebe na úkor ostatních z dlouhodobého hlediska vůbec není dobrý nápad.
Myslím tím přistoupit k situaci konstruktivně. Jak se z toho mohu poučit? Jaké téma je pro mne evidentně nepříjemné a neumím na ně adekvátně reagovat? Jaké chování blízkého člověka mne vytáčí a proč? V jakých situacích se typicky naštvu a co lze udělat, aby se to nedělo?
Když se na konfliktní situace takto připravím předem a ujasním si, co pro mne je a není přijatelné, jsem snadněji schopen chovat se asertivně a nikoli agresivně nebo pasivně.
Hezký den,
H.
