Článek
Všechny tyhle pocity a obavy můžou míst společného jmenovatele - syndrom podvodníka, anglicky imposter syndrome. Měla jsem klientku, říkejme jí třeba Aneta, kterou trápilo právě tohle.
Aneta měla za sebou desetiletou hvězdnou (aspoň podle mého názoru) kariéru v zahraničí, kde začala v rámci vysoké školy jako stážistka a vypracovala se na velmi zodpovědnou, specializovanou pozici ve vedení společnosti. Řídila důležité projekty na globální úrovni, pracovala spoustu hodin denně, cestovala po světě do různých poboček své firmy a neustále se vzdělávala a učila nové věci.
Po deseti letech se rozhodla vrátit do vlasti a začít trochu víc žít, ne pořád jen pracovat. S partnerem založila rodinu a několik let se věnovala převážně dětem. Pak ale nastal čas vrátit se do práce a Aneta najednou nevěděla, kudy do toho.
Měla pocit, že vlastně nic neumí, v Čechách nikdy nepracovala a neví, jak to tady funguje. A její zahraniční zkušenosti nehrají roli. A k tomu se ke své práci tehdy dostala vlastně náhodou, byla jen ve správnou chvíli na správném místě a teď neví, jestli je vlastně schopná svému budoucímu zaměstnavateli něco přínosného nabídnout. Plus pracovala vlastně jen pro tu jednu firmu, neví, jak to chodí jinde.
Protože je to velmi inteligentní žena, s „diagnózou“ syndrom podvodníka za mnou přišla sama. Ty uvozovky jsem použila proto, že ve skutečnosti se nejedná o psychickou poruchu, spíše o zkreslení obrazu sebe samého. Což ovšem neznamená, že tento problém nedokáže potrápit a otrávit život. A ovlivnit mnohá životní rozhodnutí, dá rozum že velmi negativně.
Syndrom podvodníka je záležitost poměrně častá. V minulosti se uvažovalo, že se týká zejména žen, které dosáhly vysokých pozic. Dnes se ale má za to, že se obě pohlaví zasahuje přibližně stejně. Obvykle se projevuje právě připisováním všech svých minulých úspěchů náhodě nebo štěstí. Většina těch, co syndrom zažívají, má pocit, že ve skutečnosti nejsou tak schopní a inteligentní, jak je okolí vidí. Bojí se, že je jednou někdo odhalí takové, jací opravdu jsou. Nekompetentní podvodníci.
Původ je většinou (jak už to tak bývá) ve výchově, v přílišném důrazu na úspěch a dokonalost. Ve vysokých očekáváních rodičů a perfekcionismu, srovnáváním se s ostatními a neschopností ocenění svých úspěchů.
To, že víme, co je s námi „špatně“ a jaký to má odborný název, ještě neznamená, že jsme si s tím schopni sami poradit. Proto Aneta po nějaké době potýkání se se situací vyhledala moji pomoc. Kousek po kousku jsme se probíraly její pracovní minulostí a hledaly důvody a zdroje jejích pochybností o sobě a svých schopnostech. A taky pracovaly na opravě jejího sebeobrazu. Hledaly jsme důkazy, jak její schopnosti ovlivnily její kariérní cestu. Situace, ve kterých její píle a snaha hledat řešení sehrály zásadní roli v pozitivním výsledku.
Ona ta naše paměť je totiž někdy velice ošidná. Když nevěnujeme dost pozornosti a času zamyšlení nad tím, jak se věci opravdu staly a proč, můžeme mít snadno pocit, že vše bylo tak nějak jen samo sebou. A přirozeně se nám v hlavě spíš objevují nezdary a věci nedokončené, mozek má tendenci se k nim vracet. Úspěšně dokončené projekty není proč znovu rozmýšlet, jsou prostě hotovy. A proto pak máme snadno pocit, že jsme více nezvládli než zvládli.
Aneta byla postupně stále více schopna vidět, čeho všeho dosáhla svojí silnou vůlí, schopností učit se velice rychle a reagovat pod tlakem. Krok za krokem docházela k poznání, že její úspěchy nebyly jen dílem náhody a štěstí, ale že její pracovitost na nich měla velký podíl. Zjistila, že byla pro svého zaměstnavatele opravdovým přínosem.
Zároveň po debatě s blízkými lidmi zjistila, čeho všeho si na ní okolí váží a jaké její schopnosti lidé kolem ní obdivují. A také si uvědomila, že k hledání nové práce přistupuje už dopředu s předsudky, které nejsou nutné a ani přínosné. Celkově se jí tedy podařilo přehodnotit mnoho svých utkvělých představ o sobě a o své minulosti.
Postupnou prací na sobě byla schopna hodit za hlavu velkou část pochybností, které jí tížily a dívat se na svět kolem sebe a možnosti, které nabízí, s větším nadhledem. Hledání nové práce se po změně náhledu stalo podstatně jednodušší záležitostí. Už věděla, co chce a co je schopna nabídnout.
