Článek
Vědci odhadují, že průměrný člověk lže asi 200krát denně. Obvykle je to jen proto, aby předešel konfliktu nebo zranění něčích citů. Tím pádem můžeme většinu takových nepravd považovat za neškodné. To jsou ty tzv. bílé lži. Ale někdy potřebujeme jistotu, jestli nám druhý říká pravdu, nebo ne. Jak to tedy spolehlivě odhalit?
Lidé si často myslí, že když někdo lže, poznáme to na jeho projevu. V naší kultuře je zakořeněná představa, že se lhář prostě neubrání nervóznímu chování. Začne se potit, uhýbat pohledem nebo zadrhávat v řeči. Ale co když si to jen úspěšně nalháváme?
Jak poznat, že nás někdo balamutí, když přitom vypadá naprosto sebevědomě a dívá se nám do očí pevným pohledem?
Lháři, kteří se nezpotí
Z knihy „Telling Lies“ od Paula Ekmana vyplývá, že lhaní je mnohem složitější, než si většina z nás myslí. Ekman (známý psycholog a expert na neverbální komunikaci) tvrdí, že neexistuje žádný jednoznačný znak, který by nám vždy spolehlivě odhalil lháře. Ano, některé lidi mohou nervy zradit. Ale mnoho zkušených lhářů se naučilo kontrolovat své fyzické projevy tak dobře, že žádná nervozita není vidět.
Tihle lidé mohou lhát s naprostým klidem a sebedůvěrou, aniž by změnili své chování či řeč těla. Je fascinující, jak někteří dokáží udržet oční kontakt, mluvit plynule a sebevědomě, i když říkají nepravdu. A jsou si toho vědomi.
Z mé vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že lhaní nemusí nutně znamenat nervozitu. Možná jste se stejně jako já už setkali s lidmi, kteří dokázali lhát bez jakýchkoli zjevných známek rozrušení.
Nervozita a pravda
Další kniha, která stojí za zmínku, je „Spy the Lie“ od bývalých agentů CIA. Tahle kniha ukazuje, že odhalování lží je mnohem komplexnější a vyžaduje pečlivé sledování více faktorů, než jen nervózního chování.
Autoři zdůrazňují, že zatímco nervozita může být jedním z indikátorů lhaní, mnohem důležitější je sledovat celkový kontext a další neverbální signály, které člověk vysílá.
Například pokud někdo opakovaně používá fráze jako „jak známo“ nebo „upřímně“, může se snažit přesvědčit ostatní o své pravdivosti. Což může (ale samozřejmě nemusí) být známkou lži.
Změny v hlase (jeho zvýšení či snížení) mohou také naznačovat stres spojený s lhaním. Je ale důležité podotknout, že takové změny nemusí být vždy přítomné. U zkušených lhářů se mohou tyto znaky úplně vytratit.
Naučte se číst mezi řádky
Lhaní a pravda jsou komplexními fenomény a nelze je vždy jednoduše rozlišit. Pokud se setkáte s někým, kdo působí sebejistě a klidně, nemusí to nutně znamenat, že mluví pravdu. Důležité je rozvinout schopnost číst mezi řádky a rozpoznat jemné neverbální signály, které mohou naznačovat, že něco není v pořádku.
Doporučuji rozvíjet své pozorovací schopnosti a snažit se pochopit širší kontext situace. Někdy je potřeba vnímání intuice a naslouchání svému vnitřnímu hlasu. Když se naučíte lépe číst lidské chování a neverbální komunikaci, získáte cennou dovednost, která vám pomůže nejen v osobním, ale i profesním životě.
Používejte kritický rozum a prověřujte, co vám ostatní prodávají jako pravdu. Jen tak je možné nenechat se balamutit. Aspoň ne dlouhodobě.
Zdroje:
Webová stránka ČBDB - Telling Lies, Paul Ekman, 1985
Webová stránka Four Minute Books - Spy the Lie Summary
