Článek
Tak schválně, co myslíte? Podle výzkumů je to asi sto padesátkrát za den. To je dost, co? Skoro desetkrát za hodinu, jestli tedy 8 hodin spíme. Jak to ovlivňuje naše rozhovory, vztahy a soustředění?
Co je FoMO?
Tenhle fenomén má své jméno: FoMO (fear of missing out), strach, že něco propásneme. Nechceme nic zmeškat, vynechat, nikoho nechat čekat… Tenhle termín vznikl v roce 2004, ne náhodou v době prvního rozkvětu sociálních sítí (hlavně Facebooku).
Mimochodem podle aktuálních studií prý průměrný člověk stráví denně na sociálních sítích asi tak 147 minut. Takže bez čtvrthodiny tři hodiny každý den. Jak to působí na naši životní spokojenost a klid?
Vědecké studie ukazují, že neustálé kontrolování telefonu může mít negativní dopad na naši psychiku a mezilidské vztahy. Například že časté používání smartphonu je spojeno s vyšší mírou stresu a úzkosti.
Neustálá potřeba být online a dostupní nám brání plně se soustředit na přítomný okamžik. Sedíme sice na moc fajn večeři s přáteli, ale při tom kontrolujeme fotky z něčí dovolené. A taky může vést k pocitu vyčerpání a neklidu.
Jak z toho ven?
Myslím, že se opravdu můžeme soustředit a zklidnit jen ve chvíli, kdy do mobilu nezíráme a ani na něj nemyslíme. Proto je za mě jednou z nejlepších protilátek proti stresu a neklidu způsobenému hektickou dobou hledat „offline“ činnosti. Takové, které nás tak pohltí, že si na pocit, že potřebujeme být neustále na příjmu, ani nevzpomeneme.
Pro mě je to i součást mé práce. Při koučování pochopitelně nemůžu koukat do telefonu. Je potřeba věnovat klientovi sto procent pozornosti. I u jiných pracovních aktivit často „čumět do mobilu“ není možné a ani vhodné.
A co ve volném čase? U mě funguje velmi efektivně sport, dobrý film (nejlépe v kině), nějaká ta kutilská aktivita nebo tvoření.
Jednou z možných cest, jak se vymanit z této závislosti, je nastavit si pravidla pro používání telefonu. Třeba si vyhradit určité hodiny, kdy telefon nepoužíváme. Existují i různé aplikace, které nám s tím mohou pomoci.
A nebo je možnost si doma vytvořit zóny bez telefonu, jako je ložnice nebo jídelní stůl. Tyhle zóny by pak měly ale optimálně platit pro všechny členy domácnosti.
Prakticky vzato se nám, ale tahle pravidla velice často nedaří dodržovat. Často si pak připadáme omezováni vlastními zákazy. A tak aplikace po čase vypínáme a pravidla domácnosti potichu ignorujeme stále častěji, až na ně zapomeneme úplně.
Nezakazovat, a přesto uspět
Proto navrhuji se místo zákazů (i když i ty mají určitě své místo) soustředit spíš na pozitivní věci. Hledat si ty aktivity, které nás natolik pohltí, že na telefon zapomeneme. Ať už je to pro vás sport, knížka, procházka v přírodě, rozhovor s blízkým člověkem.
A někdy si určitou pohodlnost, se kterou se v nudě uchylujeme k různých online únikům trochu zkomplikovat. Možná vás občas to skoro podvědomé jedno kliknutí přivádí na „socky“ častěji, než vnímáte jako prospěšné. Takže třeba pomůže i odinstalovat si aplikace sociálních sítí a přistupovat k nim přes webové rozhraní.
Moderní technologie nám ve spoustě věcí život ohromně ulehčují, někdy ale zároveň i dost komplikují. Prostě jsou také dobrým sluhou, ale zlým pánem. Tak se nenechme ovládat a zkusme žít o něco častěji naplno a „offline“.
Zdroje:
