Článek
„Za nás to bylo úplně jinak!“ Pokud jste někdy řešili vztahy se svou mámou nebo babičkou, určitě jste tuto větu (nebo nějakou velice podobnou) slyšeli. Na první pohled to možná působí neškodně. Ale když se z komentářů stane osobní kritika, není to nic příjemného. Jak fungují vztahy teď a jak fungovaly pro minulé generace ? Proč ti dříve narození mají dnes takový problém pochopit, jak fungují dnešní partnerství?
Starší generace mívají tendenci do vztahů mladších zasahovat, protože „přece mají zkušenosti“. Prostě mají pocit, jak to má „být správně“. Příklad může být třeba trávení volného času a dovolené - pro spoustu rodičů (a prarodičů) je nepředstavitelné, že „mladí“ mají občas chuť podnikat ve volném čase aktivity samostatně, ne exkluzivně v páru. To pak vyvolává debaty na téma budování vztahu kontra svoboda a nezávislost. A takových „minových polí“ v dnešních vztazích najdeme spoustu. Peníze, domácí práce, výchova dětí,…
Kde se berou rozdíly?
Generace našich babiček a dědečků byla vychovávána v odlišném světě. Vztahy byly řízeny striktními pravidly a jakékoli odlišnosti byly často odsuzovány. Tradiční role byly jasně definované. Znáte to - ženské práce, mužské práce, míchat to dohromady před pár desetiletími prakticky nepřipadalo v úvahu.
Pojmy jako vyrovnané role, rovnoprávnost a osobní prostor pro oba partnery byly skoro utopií. Pak ale přišla 60. léta s prvními významnými změnami, které přinesly větší rovnost, osobní svobodu a nový pohled na rodinný život.
Dnešní mladší generace má úplně jiný vztah ke svobodě ve vztazích. Pro dnešní mladé lidi je klíčová osobní nezávislost a individualita. To znamená například i méně společného majetku a víc osobního prostoru.
Takový přístup starší generace nemusí chápat. Pro ně byla finanční a majetková závislost prostě součástí svazku. Když to babička nepochopí, není to proto, že je tvrdohlavá a zabedněná. Spíš proto, že jí k pochopení chybí osobní zkušenost s jiným systémem.
Další rozpor vzniká kolem „povinností“ v partnerství. Pro dnešní mladé jsou v partnerství důležité spíš „přátelské“ hodnoty jako otevřenost a podpora než tradiční povinnosti, jak tomu bylo dřív. Pokud vaše máma nebo babička nechápe, proč se váš partner stará o děti, vaří a žehlí, je to dáno právě odlišným hodnotovým nastavením.
Jak na to, když rodina mluví do vztahu?
Když se vaši rodiče nebo prarodiče pokoušejí „opravit“ váš vztah podle svých představ, je důležité si pamatovat, že to obvykle dělají s dobrými úmysly. Nechtějí vám ublížit, pokoušejí se vám s největší pravděpodobností pomáhat. Sami se cítí se pohodlně ve známých vztahových modelech. Místo dohadování se a pokusů o vysvětlení se jim spíš snažte ukázat, že moderní vztahy nejsou založeny jen na praktických pravidlech (práce a povinnosti v domácnosti).
Můžete jim vysvětlit, že váš vztah je založen na rovnováze a že je podle vás v pořádku, když partner převezme úlohy, které byly tradičně přisuzovány „jen mužům“ nebo „jen ženám“. Je také důležité naslouchat – jejich pohled i přes odlišnou životní zkušenost může přinést nové perspektivy, na které byste sami nepřišli. Někdy vám to může v těžkých chvílích ve vztahu pomoci. A něco, na čem se jistě shodnete se staršími generacemi, je, že vztah vyžaduje práci a vzájemnou důvěru.
Vztahy mezi generacemi nám poskytují možnost učení, vzájemné inspirace a přehodnocení našich názorů. Když vám příště babička řekne, že „v jejich době se muži takhle neponižovali“, zkuste jí to vysvětlit. Že muži dnes mohou sami definovat, co pro ně znamená mít vztah. Možná bude překvapená, možná to nepochopí, což je nakonec ne úplně ve vaší moci.
Kdy přestat vysvětlovat
Často máme pocit, že musíme své vztahy před rodinou obhajovat a vysvětlovat. Ale někdy je zbytečné se tolik snažit. Rodina sice může mít vlastní představy o tom, co je „správné“, ale to neznamená, že musí nutně souhlasit se vším, co děláme. Jsme už přece dospělí a náš život je řízen našimi rozhodnutími.
Mít vztah pořád pod drobnohledem není prospěšné ani pro vás, ani pro vašeho partnera. Je proto naprosto v pohodě požadovat respekt k vašim rozhodnutím a stanoveným hranicím. Klidně vysvětlete příbuzným, že láska se může projevovat různými způsoby. A vaše je prostě jiná než ta, kterou oni sami zažili. .
