Článek
V každém z nás se skrývá touha být milován a přijímán. Nakonec jsme smečkoví tvorové a svoji smečku potřebujeme k přežití. Ale příliš často tato touha vede k podřizování se potřebám a očekáváním druhých. To může vést až k tzv. syndromu hodné holky.
Tento syndrom postihuje častěji ženy - odtud název. Ale může se někdy týkat i mužů, vlastně to není zas tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát. Je spojen s pocitem povinnosti splňovat očekávání okolí a potlačovat své vlastní potřeby a touhy.
Začíná to obvykle v rodině. Dítě se naučí, že jen když bude hodné a poslušné, získá lásku a pozornost rodičů. Tohle nastavení nám pak zůstane i daleko do dospělosti.
Někdy zase jde o to, za každou cenu se vyhnout konfliktům. Vyhovujeme stále dokola očekáváním okolí, abychom se zalíbili a ochránili před odmítnutím a kritikou. Ovládá nás strach z opuštění a zavržení.
Příliš autoritativní výchova má občas za následek to, že abychom vyhověli, přijmeme potlačování vlastních potřeb jako nevyhnutelnou nutnost.
Pro mnoho lidí se stane syndrom hodné holky brzdou na cestě k osobnímu štěstí a seberealizaci. Tento vzorec chování může vést k vyhoření, naprostému vydání všeho, co mám. A nebo k nízké sebedůvěře a pocitu ztráty identity.
Často se v koučování potkávám s lidmi, kterým se v životě přesně tohle stalo. Najednou si uvědomili, že jsou tak moc zvyklí žít podle přání ostatních, že už vlastně nevědí, co chtějí oni sami.
A nebo to tuší. Ale mají takový strach, že jejich cesta bude pro jejich blízké lidi neakceptovatelná, že se svoje sny snaží raději pohřbít. Namluvit si, že je to vlastně blbost a že by měli být spokojení s tím, co mají.
Že třeba sen o životě v zahraničí je nereálná a nebezpečná chiméra, na kterou by měli rychle zapomenout. Lepší je zůstat v ochranné náruči rodiny. Přece nejde být sobec a opustit ty, kteří toho pro mě udělali tolik?
Popíráním vlastních snů ale neděláme službu ani svému okolí. Spíš se vydáváme na cestu zahořklosti. A možná budeme svoje rozhodnutí časem vyčítat nejen sobě, ale i těm, kvůli kterým jsme na své sny rezignovali.
Jak najít svoji vlastní cestu
Jak se tedy můžeme osvobodit od tohoto syndromu a začít žít autenticky? Prvním krokem je uvědomit si, že není sobecké myslet na sebe a starat se o své vlastní potřeby. Důležité je najít rovnováhu mezi péčí o sebe a péčí o ostatní.
Znáte to, jako v tom letadle: „Nejdřív nasaďte masku sobě, pak dětem.“ Když sama nemám energii, nemůžu nabíjet ostatní.
Dalším důležitým krokem je učit se stanovovat hranice a říkat „ne“ v případě, že cítíme, že něco není pro nás správné. Je důležité si uvědomit, že říkat „ne“ není sobecké, ale základní právo každého člověka.
Konečně, je důležité pracovat na budování sebedůvěry a přijímání sama sebe takových, jací jsme. To znamená uznávat své kvality a nedostatky a přestat se porovnávat s ostatními. Každý z nás je jedinečný a má právo na svůj vlastní životní styl a štěstí.
Vítězství nad syndromem hodné holky není jednoduché ani rychlé. Ale je to cesta k osobní svobodě a štěstí. Je to proces sebeobjevování a seberozvoje, který může přinést nejen vnitřní klid, ale také naplnění a radost ze života.
Tak co, zkusíte konečně hodit tu hodnou holku za hlavu a jít si za svými sny?
