Článek
Všichni chceme být výkonní, produktivní a aktivní. Odfajkovávat si úkoly jako na běžícím pásu, posouvat se ke splnění svých cílů mílovými kroky a mít ten hřejivý pocit, co všechno jsme už zvládli.
Měla jsem klientku, říkejme jí třeba Alice. Alice měla dvě malé děti, jedno z nich úplné miminko, tak 4 měsíce. A měla partnera, který očekával tzv. full servis - uvařeno, naklizeno, vše na svém místě. Což je samo o sobě s malými dětmi úkol gargantuovský. Když se nesmí nikde válet žádné hračky a všechny ty mikinky a botičky musí být vždy a za všech okolnosti ve skříních.
Alice ale kromě toho pracovala. Spíš občasně jako brigáda, ale i tak, 2 víkendy v měsíci to zabralo. A k tomu narazila na jedinečnou příležitost - absolvovat zdarma několikaměsíční kurz, po kterém toužila. Ale bylo nutné jej absolvovat hned, nešlo počkat, až bude miminko o něco větší.
Takže dvě malé děti, domácnost, brigáda, kurz. A v rámci toho kurzu dostala možnost využít i koučink, tak jsme se potkaly. A s jakým zadáním přišla za mou Alice jako za koučem? Není dostatečně produktivní, prokrastinuje. Dokonce dost často u kojení „sjíždí Facebook“. Místo toho by si mohla aspoň číst nějaké materiály ke kurzu. A taky se večer občas dívá s manželem večer na film, místo aby studovala a dělala domácí úkoly. A nebo uklízela.
Všechny sice úkoly plnila, v kurzu si vedla dobře, domácnost byla v pořádku, věnovala se dětem, ale stejně měla pocit, že nedělá dost a že příležitosti, které jí byly nabídnuty, nevyužívá dostatečně. Kdyby se víc snažila, mohla si z kurzu odnést víc. Alice se totiž chytila do pasti produktivity. Myslela si, že volný čas a odpočinek je něco, co se může v momentě, kdy se nám to časově nehodí, škrtnout.
Což je možná uskutečnitelné velmi krátkodobě, ale pořád jsme lidi a ne roboti. A ta oslavovaná produktivita se bez odpočinku rapidně snižuje. To ví každý, kdo pracoval na nějakém projektu dlouho do večera - po dvanácti hodinách už nám to prostě tak nemyslí, nejde se pořádně soustředit a věci, co by s „čerstvou hlavou“ zabraly chvíli, trvají věčnost. A děláme víc chyb.
Zároveň se tenhle způsob fungování velmi rychle začne negativně odrážet na našich vztazích. Protože jsme podráždění a nervózní. Tohle už začínala vidět i Alice. Měla méně trpělivosti s dětmi, a i manžel něco zmínil.
Nakonec jsme tedy s Alicí kromě tipů na dobrý time management a proti prokrastinaci řešily i její situaci jako celek. Protože i když není možné úplně změnit okolnosti - kurz je prostě teď a je toho hodně najednou, můžeme o něco změnit úhel pohledu. Můžeme se přestat trýznit tím, že nestíháme úplně všechno a místo toho si radši stanovit realističtější cíle. A „povolit“ si nějaké to volno, nějakou tu úplně neproduktivní chvilku, která nám ale dělá dobře na duši a dodává nám sil do další aktivity.
A pochválit se i za dny, kdy jsme nesplnili úplně vše, co jsme si naplánovali. Někdy je trocha sebelásky nejlepším tipem na produktivitu.
