Článek
Pracují daleko nad rámec svých povinností, večer, o víkendu, pořád. A když zrovna chvíli nepracují, tak aspoň o práci přemýšlejí.
Co by se dalo zlepšit, jak nastavit nové procesy, zda má smysl zkusit to či ono… A obrovsky touží po tom, aby si někdo (pochopitelně zejména nadřízený) jejich snahy všimnul. Pokud jsou chváleni, je (pro ně) všechno v pořádku a jejich život se prostě točí kolem práce. Zdravé to asi není, ale oni jsou spokojení.
Problém nastane, když pochvala a ocenění nepřichází. A naopak se setkají s negativní zpětnou vazbou. Ať už od kolegů- kteří možná vnímají tento přístup nelibě, jako oportunistický a snahu zalíbit se nadřízenému. A nebo se dokonce s nimi i dotyčný dostane do konfliktu, protože je kárá, že se oni nesnaží dostatečně (chápejte, stejně jako on).
Ještě horší je, když se přes všechnu snahu a vynaloženou energii nesetkají s pozitivní odezvou ani u nadřízeného. Nedosáhnou povýšení, možná je jim dokonce řečeno, že jsou příliš emocionální a nevychází dobře s kolegy (s těmi nesnažícími se), takže nejsou ani vhodným materiálem pro manažerskou pozici do budoucna.
Takovému člověku se pak zhroutí svět. Veškerou svoji hodnotu odvozoval od pracovních úspěchů a ty najednou nejsou. Obviňuje se a mučí, že nedělá svoji práci dobře. Hledá u sebe chyby a neví, co se situací. Proto často právě v této chvíli vyhledá pomoc.
Co se s tím dělat?
V první řadě má vždycky smysl zamyslet se nad tím, proč veškerou svoji hodnotu odvozuji od pracovních úspěchů. Pracovat se sebevědomím, sebehodnotou, která není závislá na externím ocenění. Je cenné podívat se na zoubek i tomu, jaké další důležité věci v životě přehlížím (a možná i před nimi utíkám), když se tolik soustředím na svoji profesi.
Pokud si všechna tato témata zpracuji a už vím, proč dělám věci tak, jak je dělám a co mi vyhovuje a co ne, je na řadě prozkoumat tu práci samotnou:
Je moje současné působiště vhodné pro někoho s mým nastavením?
Je můj elán a entuziasmus chorobně přehnaný nebo je moje pracoviště pro někoho s mým nastavením nevhodné?
Jedná se o pozici, kde je snaha nežádoucí a nebude z principu oceněna nikdy?
Bojuju ztracenou bitvu a plýtvám úsilím?
Pak by možná stálo za úvahu zamyslet se nad změnou. A ta může být různá. Jediná možnost rozhodně není jen úplně změnit zaměstnání, i když často máme tendenci takto černobíle přemýšlet. Je přece možné využít svoji přebytečnou energii i na nějaké své podnikání nebo další jinou aktivitu. Dobrovolnickou a nebo komerční, možností je spousta. A nebo se opřít do nějaké záliby, koníčku.
Možná že tohle řešení by vyhovovalo nejvíce jak mě, tak i zaměstnavateli - kterého už možná moje přílišná aktivita obtěžuje. A já svoji energii nasměruji někam, kde bude doceněna a přínosem.
Vždy má smysl hledat cestu, na které budu šťastnější a moje talenty budou využity a oceněny. I když to třeba není ta, kterou jsem měl původně v plánu.
