Hráli jste si s ním jako děti? Staré LEGO z půdy může mít cenu přes 20 000 Kč

Staré LEGO se nejlépe neurčuje podle barvy nebo vzpomínky, že „tam býval hrad“. Základ je číslo stavebnice. Najdete ho na návodu, krabici, někdy i na samolepkách či velkých speciálních dílech. Teprve podle něj má smysl hledat, co do modelu patřilo a zda něco nechybí.

Zájem sběratelů se často točí kolem starších řad Town, Castle, Space, Pirátů nebo vlaků. Nejde o náhodu. LEGO začalo v roce 1978 budovat tematické světy v podobě, jak je známe dnes, a právě modely z dalších desetiletí mají pro dnešní dospělé fanoušky silnou nostalgickou hodnotu. Připomíná to i oficiální historie LEGO.

Bedna promíchaných kostek se neoceňuje jako hotová stavebnice. Každý chybějící motor, kolejnice, figurka, nálepka nebo zvláštní průhledný díl může cenu srazit. Naopak návod, původní krabice a nepoškozené samolepky ji dokážou zvednout víc, než by člověk čekal. Není nutné mít vše v sáčcích jako z obchodu, ale u dražšího modelu musí být jasné, co kupující dostává.

Dobrou ukázkou je Airport Shuttle 6399, elektrický letištní vlak z roku 1990. Podle databáze Brickset měl 767 dílů, devět minifigurek a šest z nich bylo jen v této sadě. Právě takové součásti se po letech shánějí těžko. V přehledu českých aukčních výsledků, který zveřejnil Finance.cz, se kompletní Airport Shuttle s původní krabicí z devadesátých let prodal za 25 999 korun.

Neznamená to, že každý vláček, vesmírná loď nebo policejní stanice zaplatí dovolenou. Cenu nad dvacet tisíc mívají hlavně větší sety, modely s elektrickými prvky, staré monoraily, některé hrady a vesmírné série, případně vzácné minifigurky. Vysoké částky se objevují také u neotevřených krabic, jenže tam rozhoduje i stav obalu. Promáčknutý roh může sběratel odpustit, zažloutlý plast, rozpadlé gumy nebo doma nalepené náhradní samolepky už mnohem hůř.

Na rovinu, nabídka za třicet tisíc na internetu není cena. Je to přání prodávajícího. Porovnávejte dokončené prodeje stejného čísla setu a stejného stavu. Úplný model s krabicí nelze srovnávat s hromádkou kostek, i když obě věci kdysi stály stejně v dětském pokoji.

Nejdřív vyfoťte celek, pak zvlášť návody, krabice, figurky, nálepky, motory a neobvyklé díly. Model nerozebírejte bez rozmyslu. U stavebnice, která je stále postavená, se dá často snáz poznat, co do ní patří. Když už je vše promíchané, rozdělte kostky podle témat, ale neházejte malé díly a figurky do jednoho pytle.

Prach nevadí tolik jako unáhlený úklid. LEGO doporučuje omývat kostky ručně ve vodě do 40 stupňů s měkkým hadříkem nebo houbičkou. Horká voda, myčka, drhnutí a dlouhé slunění mohou plast deformovat nebo urychlit změnu barvy. Samolepky, papírové návody, staré elektrické díly a krabice do vody nepatří vůbec.

Kdo chce prodávat, neměl by začínat větou „LEGO na kila“. U běžných kostek to může být nejrychlejší cesta, ale u starší sbírky také způsob, jak pohřbít cenu zajímavého setu. Zjistěte čísla, ověřte úplnost a až potom oslovte sběratele nebo aukční portál. Možná najdete jen pěkné vzpomínky. A možná stavebnici, za kterou se dnes opravdu vyplatí nespěchat.