Článek
Slib zní lákavě, realita je pomalejší
Koncesionářské poplatky nejsou téma, kvůli kterému by lidé doma bouchali šampaňské. Spíš si povzdechnou, protože jde o další pravidelnou platbu, která každý měsíc zmizí z účtu. A když politici řeknou, že některé domácnosti mohou ušetřit, zpozorní hlavně senioři a rodiny se studenty.
Jenže tady je potřeba brzdit. Ne všechno, co se objeví jako politický plán, hned platí. Podle vládní tiskové konference z 1. června 2026 vláda dál míří k tomu, aby od 1. ledna 2027 koncesionářské poplatky neplatil nikdo. Zároveň ale zaznělo, že kolem konkrétního návrhu bylo mnoho připomínek a cesta se může ještě měnit.
Česky řečeno: červencová úleva se sice politicky slibovala, ale domácnosti by se neměly řídit přáním. Řídit se mají tím, co je schválené a účinné. A to je zatím méně pohodlné.
Dnes se platí 205 korun měsíčně
Současná pravidla jsou jasná. Česká televize uvádí televizní poplatek 150 korun měsíčně za domácnost. Ne za každou televizi, ne za chatu zvlášť, ale za domácnost. Od loňské novely se navíc počítají i zařízení jako mobil, tablet nebo počítač, pokud jsou technicky způsobilá k příjmu televizního vysílání.
K tomu se přidává rozhlas. Český rozhlas uvádí měsíční poplatek 55 korun. I tady platí princip jedné domácnosti. Dohromady tedy běžná domácnost platí 205 korun měsíčně.
To není částka, která by sama položila rodinný rozpočet. Ale u lidí s nízkým důchodem, studentů nebo domácností, kde se počítá každá stovka, už to drobnost není. Ročně jde o 2460 korun. Za to je menší nákup, část léků, školní pomůcky nebo kus energií. A právě proto se z poplatků stalo politicky vděčné téma.
Senioři nad 75 let jsou v centru sporu
Jedna z probíraných variant počítá s tím, že by poplatky nemuseli platit lidé starší 75 let, studenti či nezaopatřené osoby do 26 let a některé další skupiny. iROZHLAS popsal návrh, podle kterého by člověk nad 75 let přestal být poplatníkem, pokud by s ním v domácnosti nebyl někdo mladší, na koho by povinnost přešla.
A tady je důležitý detail, který se v debatě snadno ztratí. Úleva pro seniora nemusí automaticky znamenat, že celá domácnost přestane platit. Když v bytě žije pětaosmdesátiletá matka se synem nebo dcera se studujícím dítětem a dalším dospělým členem domácnosti, bude záležet na přesném znění zákona. Politický slogan je jedna věc, formulář a paragraf druhá.
Stejně tak se nesmí zapomenout na současné osvobození. Už dnes mohou být od plateb osvobozené některé osoby se zdravotním postižením nebo domácnosti s nízkými příjmy, pokud splní podmínky a doloží je. Jenže samo od sebe se to nestane. Kdo má nárok, musí ho oznámit a doložit. Úřady ani ČT s rozhlasem obvykle nečtou lidem životní situaci z očí.
Neplaťte podle slibů, ale podle platného zákona
Nejhorší, co může člověk udělat, je přestat platit jen proto, že „od července se to má rušit“. Tohle je přesně ta česká zkratka, která se může vrátit jako upomínka. Dokud změna neplatí, poplatek běží dál. Tečka.
Kdo spadá do skupiny, které by se nová úleva mohla týkat, měl by sledovat oficiální informace, ne rady z diskusí. Senioři nad 75 let, studenti nebo lidé se zdravotním postižením mohou nakonec opravdu ušetřit. Ale rozhodující bude účinnost zákona a konkrétní postup odhlášení nebo osvobození.
A tady se ukazuje širší problém. Poplatky za veřejnoprávní média se už neřeší jen jako platba za televizi a rádio. Je z nich politická páka. Jedni mluví o úlevě lidem, druzí varují před oslabením nezávislého financování ČT a ČRo. Běžný člověk mezi tím stojí s inkasem v ruce a chce vědět hlavně jedno: mám platit, nebo nemám?
Odpověď je zatím prostá. Platit, pokud nemáte schválené osvobození. Až změna opravdu začne platit, má smysl řešit úsporu. Do té doby je lepší nenechat se ukolébat slibem, který ještě nemusí mít pevné nohy.
