Článek
Vzácná není každá stará dvoustovka
Staré bankovky doma občas zůstanou v obálce, knížce nebo krabičce po dědovi. Člověk je najde při úklidu a napadne ho, jestli náhodou nedrží malý poklad. U dvousetkoruny z roku 1993 to možné je, ale jen ve velmi konkrétním případě.
Hledaná chyba se netýká portrétu Jana Amose Komenského ani běžného letopočtu. Jde o ochranný proužek zapuštěný v papíře. Česká národní banka výslovně uvádí, že skutečnou záměnou jsou bankovky 200 Kč vzoru 1993 s textem REPUBLIQUE DU ZAIRE. Papírna měla takový proužek připravený pro zakázku pro Kongo a omylem ho vložila do papíru českých bankovek.
Na rovinu, většina dvoustovek z roku 1993 žádnou mimořádnou cenu nemá. Běžná bankovka se správným proužkem je pro sběratele spíš doplněk sbírky. Zajímavá je až takzvaná „zairovka“. A právě tady začíná největší problém: lidé často vidí něco divného na proužku a hned si myslí, že našli raritu.
Částka půl milionu není jistota, ale stalo se to
U podobných článků je dobré brzdit nadšení. Nikdo rozumný vám neslíbí, že za každou podezřelou dvoustovku dostanete statisíce. Cena vzniká až v aukci nebo při prodeji konkrétnímu sběrateli. Záleží na pravosti, zachovalosti, sérii, poptávce i tom, zda se sejdou dva vážní zájemci.
Přesto nejde o pohádku. Server Sběratel.info popsal aukci, kde se chybotisk 200 Kč z roku 1993 s proužkem REPUBLIQUE DU ZAIRE vydražil za 552 000 korun. Podle stejného zdroje se většinu chybně vytištěných bankovek podařilo zachytit v tiskárně nebo v ČNB a zničit, menší počet se ale dostal mezi lidi.
Tady je háček. Vysoká aukční cena neznamená, že každá podobná bankovka má automaticky stejnou hodnotu. Přeložená, zašpiněná, natržená nebo jinak poškozená bankovka může být výrazně levnější. U sběratelských bankovek se stav řeší tvrdě. Přehyb přes portrét, ohnutý roh nebo špatné skladování nejsou jen kosmetika.
Nejčastější omyl: špatně přečtený proužek
ČNB upozorňuje i na běžný falešný poplach. U některých dvousetkorun může člověk při pohledu z druhé strany nabýt dojmu, že na proužku vidí místo 200 Kč číslo 500 Kč. Jenže to podle centrální banky není vzácná chyba, ale obvyklý optický dojem, protože orientace textu na proužku se střídá.
Proto nestačí bankovku letmo prosvítit proti lampě a radovat se. Hledejte skutečný nápis REPUBLIQUE DU ZAIRE, ne jen špatně čitelnou číslici. Ideální je prohlížet bankovku v klidu, bez mačkání a bez pokusů proužek nějak „vytáhnout“ nebo zvýraznit. Ano, i takové nápady lidé mívají.
Důležité je také vědět, že dvoustovka vzoru 1993 už není běžným platidlem. ČNB u bankovek vzoru 1993 uvádí, že platnost nominálů 100, 200 a 500 Kč vzoru 1993 skončila 31. ledna 2007 a neplatné kusy vyměňuje do odvolání na svých zastoupeních. Jenže u možné rarity by cesta k výměně za nominál byla nejspíš nejdražší chyba dne.
Nemačkejte ji, než zjistíte, co držíte v ruce
Když doma podezřelou dvoustovku najdete, nedávejte ji do peněženky, nezkoušejte s ní platit a nenoste ji hned do banky na výměnu. Položte ji na čistý papír, vyfoťte líc, rub, detail proužku, sérii a číslo. Nesnažte se ji žehlit, lepit, laminovat ani čistit gumou. To, co laik považuje za „vylepšení“, může sběratelskou cenu zničit.
Pokud je bankovka poškozená, platí opatrnost dvojnásob. ČNB v návodu k výměně poškozených peněz rozlišuje běžně a nestandardně poškozené bankovky a u některých případů je posuzuje sama centrální banka. Pro sběratele je ale podstatné ještě něco jiného: původní stav se nedá vrátit zpátky.
Nejrozumnější postup je nechat podezřelý kus ověřit u odborníka na notafilii nebo renomované aukční síně. Pozor na rychlé nabídky typu „dám vám deset tisíc hned“. Možná je to férová cena za běžný kus. A možná právě prodáváte něco, co si zaslouží pořádné ocenění.
Dvoustovka z roku 1993 tedy může být jen neplatná bankovka za dvě stovky. Ale pokud má správnou chybu v proužku a je v dobrém stavu, může z ní být sběratelský úlovek za částku, která už rozhodně není drobná. Stačí se neunáhlit. U papírových peněz někdy nejvíc vydělá ten, kdo je umí nechat chvíli být.
