Článek
Cenovku zvedlo známé jméno i kompletní souprava
Hranice z titulku není vymyšlená. České starožitnictví v současnosti nabízí za 160 000 korun 1sedací soupravu vedenou pod jménem Josefa Hoffmanna. Nábytek je vyroben z masivního ohýbaného buku, prošel restaurováním a prodejce u něj ponechal jemnou patinu.
Částka se však vztahuje k celému souboru, nikoliv k jedné osamocené židli. Právě úplnost může být při oceňování zásadní. Pohovka a křesla, která mají stejné rozměry, odstín dřeva, provedení i historii, vytvářejí sběratelsky zajímavější celek než několik kusů sestavených dodatečně.
Současně jde o nabídkovou cenu obchodníka. Skutečnou tržní hodnotu potvrdí teprve zákazník ochotný uvedenou částku zaplatit. U starého nábytku proto nestačí najít podobnou fotografii s vysokou cenovkou a prohlásit vlastní židli za poklad.
Aukce ukazují rozdíly v desítkách tisíc
Dokončené dražby nabízejí střízlivější pohled. Restaurovaná sedací souprava ve stylu art deco z doby kolem roku 1930, tvořená párovými křesly a stolkem, se v prosinci 2020 2prodala za 60 000 korun. Vyvolávací cena přitom činila 35 000 korun.
Úplně jinak dopadl soubor čtyř židlí označených jako Thonet. V dubnu 2021 se 3vydražil za 7 100 korun. Židle byly v dobrém stavu a bez červotoče, přesto konečná cena odpovídala necelým 1 800 korunám za kus.
Rozdíl nevytváří pouze stáří. Rozhoduje přesné určení modelu, vzácnost, autor návrhu, výrobce, kvalita zpracování a zájem dražitelů. Čtyři běžné kavárenské židle tak mohou stát méně než jediné neobvyklé křeslo s doloženou historií.
U thonetky nestačí zakřivené opěradlo
Označení thonetka se v běžné řeči používá téměř pro každou starší židli z ohýbaného dřeva. To ale neznamená, že ji skutečně vyrobila firma Gebrüder Thonet nebo některý z jejích historických závodů.
Nejznámější model, dnes označovaný číslem 214 a dříve jako židle číslo 14, navrhl Michael Thonet v roce 1859. Výrobce připomíná, že díky technologii ohýbání masivního dřeva bylo možné nábytek sériově vyrábět, rozložit a levně přepravovat. Do prostoru o objemu jednoho krychlového metru se vešlo 36 rozložených židlí. 4Model 214 se proto stal jedním z nejslavnějších výrobků svého druhu.
Právě obrovský počet vyrobených kusů vysvětluje, proč běžná židle číslo 14 nemusí být automaticky drahá. Zajímavější mohou být méně obvyklé varianty, stará provedení, dětské modely, houpací křesla nebo nábytek vytvořený podle návrhů známých architektů.
Příkladem je thonetovské křeslo číslo 209 z roku 1900. Jeho opěradlo a područky vznikají ohnutím jediného kusu masivního buku a celá konstrukce se skládá pouze ze šesti hlavních částí. 4Thonet jej dodnes označuje za konstrukční mistrovské dílo.
Ještě výše může sběratelský zájem posunout konkrétní příběh. Architekt Otto Wagner navrhl v roce 1906 model 6516 pro vídeňskou Poštovní spořitelnu. Křeslo vyráběla společnost Gebrüder Thonet a nejvíce namáhaná místa chránily hliníkové prvky. Jeden exemplář se dnes nachází ve 5sbírce vídeňského Leopoldova muzea.
Křeslo Thonet
Hoffmannův model se vyrábí dodnes
Pozornost si zaslouží také model 811, jehož základ vytvořil Josef Hoffmann téměř před sto lety. Pozná se podle čistých ohýbaných linií a rákosového výpletu. Současná společnost TON tuto židli stále vyrábí a nový kus nabízí 6od 9 670 korun.
To je důležité při oceňování. Stejný vzhled nemusí znamenat stejné stáří. Vedle předválečných exemplářů existují poválečné výrobky, novodobé reedice i napodobeniny. Vysokou hodnotu může mít raný kus s původním značením, zatímco výrazně mladší židle stejného tvaru bude mít cenu běžného použitého nábytku.
První stopa bývá schovaná pod sedákem
Židli nejprve otočte a prohlédněte spodní stranu sedáku i vnitřní části rámu. Hledat lze vypálenou či vtlačenou značku, papírový štítek, číslo modelu nebo zbytky firemního označení. Například židle evidovaná Australským muzeem nese současně 7značku Thonet i část původního papírového štítku Thonet Wien.
Jediná nálepka ovšem pravost definitivně nepotvrdí. Musí souhlasit konstrukce, rozměry, způsob spojování, stáří materiálu a podoba s historickými katalogy. Štítky lze přenést a ze starých dílů někdy vznikají složené kusy.
U soupravy zkontrolujte, zda všechny židle skutečně patří k sobě. Rozdílné šrouby, jiný odstín dřeva, nestejná výška nebo odlišně opotřebované nohy mohou ukazovat na později doplněný komplet. Hodnotu snižují také praskliny v ohýbaných částech, aktivní červotoč, chybějící výplet a neodborné opravy.
Před oceněním nábytek nebruste, nepřetírejte a neodstraňujte staré štítky. Vyfoťte celek, spodní stranu sedáku, všechny značky, spoje i poškození. U zajímavého souboru má smysl obrátit se na specializovanou aukční síň nebo znalce historického nábytku. Nenápadná židle z půdy skutečně může překvapit, její cenu však neurčuje věk ani rodinná legenda, ale přesně doložená identita.
Další zdroje:
1 Komerční prodejní web Taranis
2 Komerční aukční portál Livebid
3 Komerční aukční portál Galerieumeni
4 Komerční web výrobků Thonet
5 Komerční web Leopoldova muzea ve Vídni
6 Komerční web TON
7 Komerční web Australian Museum
