Článek
Na výpisu nechybí ani koruna
Pokud na neúročeném účtu leželo od začátku do konce roku 2025 přesně 100 000 korun, banka z nich kvůli inflaci nic nestrhla. Zůstatek se nezměnil a ve výpisu nebude žádná položka označená jako ztráta kupní síly.
Přesto si majitel účtu na konci roku mohl dovolit méně. Průměrná míra inflace za rok 2025 dosáhla podle Českého statistického úřadu 2,5 procenta. Průměrný soubor zboží a služeb, který dříve stál 100 000 korun, proto následně vyšel přibližně na 102 500 korun.
Bankovní zůstatek tedy zůstal stejný, jeho ekonomická hodnota nikoliv. Inflace neodepisuje peníze z účtu. Snižuje množství zboží a služeb, které se za ně dají koupit.
Proč ztráta činí 2 439, a ne 2 500 korun
Na první pohled by stačilo vzít 2,5 procenta ze 100 000 korun a vyšla by ztráta 2 500 korun. To je správná odpověď na otázku, kolik majiteli na konci období chybělo, aby mohl koupit stejný koš jako před zdražením.
Titulek ale počítá hodnotu původních úspor v cenách předchozího období. Sto tisíc se proto musí vydělit indexem 1,025:
100 000 ÷ 1,025 = 97 560,98 Kč.
Původních sto tisíc tak mělo po zohlednění inflace kupní sílu přibližně 97 561 korun. Rozdíl činí 2 439 korun.
Oba výsledky tedy popisují stejnou situaci z opačné strany. Částka 2 500 korun říká, kolik bylo potřeba přidat ke starým úsporám. Částka 2 439 korun vyjadřuje, o kolik klesla jejich hodnota po přepočtu do původních cen.
Současná inflace je nižší, princip se nemění
Částka v titulku vychází z uzavřených údajů za celý rok 2025. Není to odhad ztráty pro každých následujících dvanáct měsíců.
V srpnu 2026 byly spotřebitelské ceny meziročně vyšší o 1,9 procenta. Průměrný růst cen za posledních dvanáct měsíců činil dvě procenta. Jde o jiné ukazatele než výsledná průměrná inflace za celý kalendářní rok, která bude známá až po jeho skončení.
Kdyby se ceny za určité období zvýšily právě o 1,9 procenta, sto tisíc bez úroku by mělo v původních cenách hodnotu přibližně 98 135 korun. Reálná ztráta by dosáhla asi 1 865 korun. Nižší inflace tedy znehodnocování zpomaluje, ale nezastavuje ho.
Nestačí najít účet s úrokem odpovídajícím inflaci
Při inflaci 2,5 procenta by se mohlo zdát, že k ochraně peněz stačí účet se stejným úrokem. U běžného nepodnikatelského účtu se však úrok připíše po odečtení daně.
Finanční správa uvádí, že úroky z peněz na účtu, který není určen k podnikání, podléhají patnáctiprocentní srážkové dani. Daň odvede přímo banka a klient obdrží čistý výnos.
Pro vyrovnání inflace 2,5 procenta proto nestačí hrubá sazba 2,5 procenta. Potřebný úrok lze orientačně spočítat takto:
2,5 ÷ 0,85 = 2,94 procenta.
Účet by tedy musel po celý rok úročit vklad přibližně 2,94 procenta hrubého, aby po zdanění dorovnal zdražení o 2,5 procenta. Ani pak majitel reálně nezbohatne. Pouze přibližně zachová kupní sílu peněz.
Výpočet navíc předpokládá neměnnou sazbu, stabilní zůstatek a stejné úročení celé částky. Ve skutečnosti může banka sazbu v průběhu roku snížit nebo ji přiznat jen při splnění dalších podmínek.
Reklamní sazba nemusí platit pro všechny peníze
Při výběru spořicího účtu nestačí porovnávat největší číslo v reklamě. Důležité je ověřit zejména:
- do jaké výše vkladu zvýhodněná sazba platí,
- zda banka požaduje platby kartou nebo pravidelný příjem,
- jestli jde o základní, nebo časově omezený bonusový úrok,
- jak se úročí část peněz překračující stanovený limit,
- zda se nabídka vztahuje pouze na nové klienty či nově vložené peníze,
- jak rychle může banka sazbu změnit.
Pokud například zvýhodněná sazba platí jen pro část zůstatku, skutečný výnos všech úspor bude nižší. Rozhodující proto není sazba napsaná největším písmem, ale počet korun, které banka po zdanění opravdu připíše.
Běžný účet, rezerva a dlouhodobé peníze nemají stejný úkol
Přesouvat ze svého běžného účtu každou volnou korunu by nebylo praktické. Peníze na nájem, inkaso, splátky a každodenní placení mají být okamžitě dostupné. Určitá ztráta kupní síly je v tomto případě cenou za pohodlí a likviditu.
Jinou roli má pohotovostní rezerva. Ta musí být dostupná rychle, ale nemusí ležet na neúročeném účtu. Vhodné místo může představovat spořicí účet bez výpovědní doby, ze kterého lze peníze v případě poruchy auta, nemoci nebo výpadku příjmu převést zpět.
Peníze, které domácnost nebude potřebovat několik let, už vyžadují jiné rozhodování. Termínovaný vklad může nabídnout předem známou sazbu výměnou za omezený přístup. Dlouhodobé investice zase mohou mít vyšší výnosový potenciál, jejich hodnota však kolísá a nelze je zaměňovat s finanční rezervou.
Nejhorší není automaticky nízký úrok. Problém vzniká ve chvíli, kdy velká částka zůstává dlouhodobě bez využití na účtu jen ze zvyku.
Pojištění vkladu chrání bankovní peníze, ne jejich kupní sílu
Běžné, spořicí i termínované vklady jsou při splnění zákonných podmínek pojištěné. Podle České národní banky činí základní limit náhrady 100 000 eur pro jednoho vkladatele u jedné banky nebo družstevní záložny. Do limitu se sčítají klientovy vklady u stejné instituce.
Toto pojištění řeší případ, kdy banka nedokáže své závazky splnit. Nechrání však před inflací. Člověk může mít peníze bezpečně uložené, všechny je dostat zpět a přesto za ně po několika letech koupit podstatně méně.
Krátká kontrola může zachránit tisíce
Jednou za několik měsíců se vyplatí projít výpis a zjistit průměrný zůstatek, nikoliv pouze částku v den výplaty. Poté stačí oddělit peníze potřebné na nejbližší výdaje od rezervy, která na běžném účtu zůstává bez důvodu.
U spoření je potřeba zkontrolovat skutečně přiznanou sazbu, podmínky bonusu a limit úročeného zůstatku. Pomoci může automatický převod nastavený několik dnů po výplatě. Na běžném účtu zůstane provozní částka a přebytek se začne úročit bez nutnosti každý měsíc zasahovat.
Sto tisíc bez úroku se na obrazovce nezmenšilo. V roce s průměrnou inflací 2,5 procenta však jeho kupní síla klesla o 2 439 korun. Právě proto může být nejdražší bankovní náklad ten, který ve výpisu nikdy neuvidíte.
