Článek
Neobvyklá pětikoruna vznikla jen jako zkouška
V roce 1951 se chystala nová československá pětikoruna, která měla nahradit bankovku stejné hodnoty. Mincovna v Kremnici tehdy hledala levnější materiál než barevné kovy, které byly po válce potřeba hlavně pro průmysl. Zkoušela proto dural, slitinu hliníku a mědi.
Pětikoruna vycházela z návrhu sochaře Otty Gutfreunda z roku 1925. Jenže zkušební ražba se od běžného očekávání lišila podstatným detailem: na rubu neměla zkratku měny. Jak uvádí aukční dům Macho & Chlapovič, do původní kompozice se nově používané označení Kčs nevešlo, a proto zůstala zkušební mince bez něj.
Znamená to vlastně toto: Nejde o chybu, která omylem unikla do oběhu mezi rohlíky a noviny. Je to zkušební ražba, tedy mince vyrobená pro posouzení návrhu a materiálu. Do běžného placení se nedostala a velká část podobných kusů byla později zlikvidována. Právě proto dnes sběratele zajímá.
Statisíce nejsou pohádka, ale patří špičkovým kusům
Zachovalá pětikoruna z roku 1951 bez označení měny se skutečně může dostat do statisíců. V roce 2021 se jeden exemplář prodal na aukci za 600 tisíc korun včetně přirážky. Výsledek zaznamenal i portál Sběratel, který upozornil, že mezi draženými položkami šlo o jednu z nejvýraznějších rarit.
Tohle si lidé často pletou. Cena 600 tisíc neplatí pro každou minci s letopočtem 1951 a číslem pět. Sběratelská hodnota závisí na tom, zda jde opravdu o zkušební ražbu, v jakém je stavu, zda nebyla čištěná, poškozená nebo upravovaná a jestli její pravost potvrdí odborník.
Další dochovaný kus se v aukci společnosti Filatelie Klim vydražil za 155 tisíc korun. I tento exemplář byl veden jako vzácná zkušební ražba z hliníku o průměru 23,5 milimetru a hmotnosti 1,74 gramu. Aukční záznam dobře ukazuje, proč se u podobných mincí nedá pracovat s jednou pevnou cenou.
Největší rozdíl udělá detail, který na mobilu neuvidíte
Mince může vypadat slibně, ale bez zkušeností se dá snadno splést s pozdější kopií, novoražbou nebo kusy, které někdo doma upravil. Na internetu se objevují i levné dekorativní kopie, které vypadají dost přesvědčivě na to, aby člověk propadl nadšení.
Opravdová zkušební pětikoruna z roku 1951 má jemné detaily, správné rozměry, hmotnost, materiál i vzhled hrany. Nejde jen o to, zda na ní chybí písmena. Rozhoduje celé provedení. Mince po agresivním leštění, s vyhlazeným povrchem nebo otisky po kleštích může přijít o velkou část sběratelské hodnoty, i kdyby byla pravá.
Na rovinu, domácí pokusy typu „zjistím to magnetem, octem a kuchyňskou váhou“ nemají velkou cenu. U vzácnějších mincí je lepší udělat ostré fotografie obou stran, hrany a případných značek. Pak je ukázat numismatikovi nebo zavedené aukční síni, která podobné ražby zná.
Nález nečistěte a nespěchejte s prodejem
Kdo doma objeví starou minci po rodičích nebo prarodičích, neměl by ji hned leštit, aby „vypadala jako nová“. To je jedna z nejrychlejších cest, jak sběratelskou hodnotu poškodit. Patina, drobné stopy stáří i původní povrch mohou být pro znalce cennější než lesk po čisticí pastě.
Mince patří do sucha, mimo přímé slunce a ideálně do ochranné kapsle nebo neutrálního obalu. Ne do vlhkého sklepa, krabičky s dalšími drobnými ani do kapsy, kde se bude odírat o klíče. Pokud se zdá neobvyklá, neprodávejte ji prvnímu zájemci, který nabídne rychlou hotovost.
Pětikoruna z roku 1951 bez označení měny je ukázkou toho, že nejdražší detail bývá často ten nejméně nápadný. Většina starých mincí má cenu spíš desítek nebo stovek korun. Tahle ale připomíná, že někdy může chybějící nápis znamenat rozdíl mezi drobnými a sběratelskou raritou.
