Článek
Rekord padl, ale ne za obyčejný papír
Částka 25 680 000 korun zní jako legenda ze světa miliardářů. Jenže v listopadu 2024 se opravdu za tolik vydražila československá pětitisícovka z roku 1919. Přesněji šlo o státovku, tedy papírové platidlo vydané státem v době, kdy Československo ještě nemělo vlastní centrální banku. První emisi z roku 1919 popisuje i Česká národní banka jako začátek samostatných československých papírových peněz.
Rekord ale nevznikl jen proto, že na státovce stálo 5 000 korun a letopočet 1919. Šlo o pravý, neperforovaný kus série 1003, který aukční síň doložila znaleckým posudkem i certifikací zachovalosti. V aukčním výsledku Bankovky.com je dohledatelná vyvolávací cena 2,5 milionu a konečných 25,68 milionu korun včetně aukční přirážky.
Na rovinu, podobný kus není „stará bankovka z šuplíku“. Podle Artplusu jsou známy jen dva dochované neperforované exempláře, oba v soukromých sbírkách. Právě proto se cena utrhla. Sběratelé nekupovali vysoký nominál. Kupovali mimořádně vzácný doklad začátku československé měny.
Rok 1919 sám o sobě nestačí
Háček je zde: Člověk může najít papír s podobným motivem, starým letopočtem a velkým číslem, a přesto nedržet žádný poklad. U pětitisícovek z roku 1919 existují různé varianty, bankovní vzory, perforované kusy, dobové padělky i pozdější faksimile. Z dálky vypadají podobně, ale pro cenu jsou to úplně jiné světy.
I perforovaný bankovní vzor se v roce 2020 prodal za 14,52 milionu korun, jenže právě proto, že šlo o mimořádně doložený exemplář. Běžná reprodukce nebo dekorativní tisk může mít hodnotu jen jako suvenýr. Tohle si lidé často pletou: vysoká cena se nepřenáší z článku na každý podobný papír.
Rozhoduje série, číslo, perforace, papír, rozměr, stav a hlavně prokazatelná pravost. Přehyb, skvrna, natržení nebo domácí oprava mohou cenu srazit tvrdě dolů. A falešná naděje není jediný problém. U takto drahých věcí se objevují i nabídky, které hrají na neznalost. Kdo chce prodat rychle, může přijít o peníze. Kdo kupuje bez ověření, zase snadno zaplatí za pěknou kopii.
Největší chyba se stane při „záchraně“ nálezu
Když doma najdete podezřele starou pětitisícovku, nedávejte ji do peněženky, neskládejte ji na menší rozměr a hlavně ji nezkoušejte narovnat žehličkou. Nelepte trhliny izolepou, nelaminujte ji a nečistěte gumou. Sběratelský papír není školní sešit. Původní stav má často větší cenu než pokus o domácí kosmetiku.
Národní archiv ve svých zásadách pro vystavování archiválií upozorňuje na nutnost chránit papírové dokumenty před nevhodnou vlhkostí, světlem a poškozením při manipulaci. Doma to znamená prosté věci: suché, tmavší místo, rovná plocha a ochranný obal bez lepidel. Fotky obou stran, detail série a případných značek udělejte dřív, než bankovku vůbec někomu ukážete.
Pak má smysl obrátit se na notafilistu nebo zavedenou aukční síň. Ne kvůli tomu, aby vám hned nabídla výkup, ale aby se nejdřív ověřilo, co vlastně držíte. Pětitisícovka z roku 1919 je sběratelský svatý grál jen v mimořádné variantě. Pro většinu lidí zůstane hlavně lekcí, že starý papír se nemá ani vyhazovat, ani prodávat podle prvního nadšeného titulku.
