Hlavní obsah
Jídlo a pití

Roste jen krátce na jaře a lidé kolem něj chodí bez povšimnutí. Sušený smrž stojí až 12 tisíc korun

Foto: Horst/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Smrž obecný

Češi umějí běhat za hřiby, ale smrž jim často uteče přímo pod nosem. Roste jen na jaře, nevypadá zrovna vábně a v sušené podobě patří k nejdražším houbám v kuchyni.

Článek

Houba, kolem které lidé projdou bez mrknutí

Smrž není krasavec z pohlednice. Žádný hnědý klobouk jako z atlasu pro děti, žádná noha, kterou člověk vidí na deset metrů mezi smrčím. Spíš vypadá jako pomačkaná šiška na světlé stopce. A právě proto ho spousta lidí mine. Podívají se, řeknou si, že to bude nějaká divná prašivka, a jdou dál hledat neexistující jarní hřiby.

Jenže znalý houbař se u takového nálezu zastaví.

Podle České mykologické společnosti vyrůstá smrž kuželovitý od března do května na vlhčích travnatých místech, v lesích různých typů, podle cest, v křovinách i na místech dotčených lidskou činností. To je na něm zrádné. Nemusí čekat hluboko v lese. Klidně se objeví na zahradě, v sadu, u cesty nebo tam, kde by člověk houby vůbec nehledal.

Smrž obecný zase mykologický portál Mykologie.net popisuje jako jarní druh, který roste hlavně v dubnu a na začátku května ve světlých listnatých lesích, častěji v teplejších oblastech. Takže žádné půlroční courání s košíkem. Tady má příroda krátký termín a kdo ho prošvihne, čeká zase rok.

Cena není náhoda. Smrž se nedá sbírat po kýblech

U sušeného smrže se člověk snadno lekne ceny. Malé balení za stovky korun vypadá jako přepálená móda pro kuchaře, kteří se nudí. Jenže když se to přepočítá na kilo, částky přes 12 tisíc korun nejsou žádná fantazie. U některých maloobchodních nabídek to vychází ještě výš.

Důvod je prostý. Smrž je sezónní, křehký, dutý a pracný na čištění. Navíc sušením výrazně ztratí hmotnost, jako každá houba. Kilo čerstvých plodnic není kilo hotového luxusu do omáčky. A kdo někdy zkusil smrž pořádně očistit, ví svoje. V těch jamkách a záhybech se drží hlína, písek i drobný hmyz. Žádná romantika s košíkem. Spíš piplačka.

V kuchyni má ale smrž pověst lahůdky právem. Je výrazný, aromatický a po usušení jeho chuť ještě zesílí. Hodí se do smetanových omáček, k masu, do rizota i těstovin. Není to houba na smaženici pro celou rodinu z jedné pánve. Je to koření, surovina pro chuť. Něco, s čím se šetří, ale ne proto, že by to byla nafouknutá bublina.

Pozor na záměnu. Jaro není pro machry

Smrž má jednu velkou výhodu: když ho člověk opravdu zná, pozná ho dobře. Má však i jednu nevýhodu: začátečník si může splést odvahu s jistotou. A to se u hub nedělá.

Český rozhlas upozornil na záměnu smržů s ucháči, hlavně s jedovatým ucháčem obecným. To není detail pro hnidopichy. Ucháč obecný je houba, se kterou se neexperimentuje. Kdo si není stoprocentně jistý, nemá ji dávat do košíku, natož na talíř.

Tady lidový přístup „nějak to poznám“ nestačí. Smrž má typicky jamkatý, dutý klobouk přirostlý ke třeni, zatímco ucháč působí spíš mozkovitě zprohýbaně. Jenže popis v článku nenahradí zkušenost v terénu. Začátečník by měl první nálezy ukázat mykologické poradně nebo zkušenému houbaři. Ne sousedovi, který pozná bedlu a tím jeho odbornost končí.

A ještě jedna věc: smrže se nejedí syrové. Patří do tepla, do pánve, do omáčky, do hrnce. Staré a rozkládající se plodnice nechat na místě. U drahé houby je pokušení vzít všechno, ale to je přesně ten moment, kdy se z radosti stává hloupost.

Prodávat houby není totéž co nabídnout sousedovi košík

Jakmile se u houby objeví vysoká cena, hned někoho napadne přivýdělek. Nasbírat, usušit, prodat. Jenže prodej volně rostoucích hub má pravidla. Státní zemědělská a potravinářská inspekce připomíná, že prodávat lze jen druhy uvedené ve vyhlášce a prodejce musí mít osvědčení o znalosti hub. Houby musí být také čisté, nezapařené, nepřestárlé a v odpovídající kvalitě.

Takže ne, nestačí postavit krabičku sušených smržů na internet a čekat, že peníze potečou. U potravin to takhle nefunguje. A dobře, že ne. Houby nejsou staré známky ani porcelán po babičce. Tady může chyba skončit otravou.

Smrž je krásný příklad toho, jak Češi někdy nevidí hodnotu pod vlastníma nohama. Umíme se nadchnout pro lanýže, drahé oleje a francouzské názvy, ale jarní lahůdku u vlastní cesty klidně přehlédneme. Přitom stačí znát správný čas, správné místo a mít trochu pokory.

Protože v lese i na zahradě platí staré pravidlo: kdo ví, ten si odnese poklad. Kdo jen kouká po hřibu, projde kolem něj jako kolem šišky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz