Článek
Za lednicí se děje víc, než člověk vidí
Lednice má jednu nevděčnou práci: celý rok držet chlad, i když je v kuchyni dusno, peče trouba a někdo každých deset minut otevírá dveře. Jenže aby mohla chladit uvnitř, musí se zbavovat tepla venku. A to teplo často končí právě za spotřebičem.
Když je lednice narvaná úplně na zdi, nemá vzduch kudy proudit. Zadní část se víc zahřívá, kompresor dostává zabrat a spotřebič musí pracovat déle. Není to žádná černá magie. Je to obyčejná fyzika.
Výrobci to ostatně píšou přímo v návodech. LG v instalačním průvodci uvádí, že mezi zadní částí chladničky a stěnou má být alespoň 5 centimetrů volného místa. U jiných značek se čísla mohou lišit, proto má smysl podívat se do návodu ke konkrétnímu modelu. Jenže základ je jasný: lednice potřebuje dýchat.
A teď ruku na srdce. Kolik lidí ji po nastěhování jednou zasune do rohu a dvacet let s ní nepohne? Přesně.
V létě se každá chyba násobí
V zimě člověk leccos nepozná. Kuchyň není přehřátá, kompresor má snazší práci a lednice si nějak poradí. V létě je to horší. Když na ni praží slunce, stojí vedle trouby nebo je přitlačená na zdi, jede zbytečně těžkou směnu.
E.ON ve svém rádci upozorňuje, že s každým stupněm navíc v místnosti může spotřeba lednice stoupnout asi o 4 procenta. Zároveň doporučuje držet ji dál od radiátoru, sporáku i trouby a ponechat za ní prostor pro odvětrávání.
Tohle není rada pro puntičkáře. Lednice běží nepřetržitě. Ne dvě hodiny večer, ne jen o víkendu. Pořád. Malá chyba v umístění se proto neukáže jedním velkým výstřelem na faktuře, ale drobným ukusováním každý den. A přesně takové výdaje člověk nejhůř hlídá.
Odsunout lednici pár centimetrů od zdi tedy není zázračný trik, po kterém zlevní elektřina o polovinu. Je to ale jednoduchá úprava, která nestojí nic a může spotřebiči ulevit. Zvlášť u starších kusů, které už nemají účinnost nového modelu a každé přehřátí jim dává zabrat.
Prach za lednicí není jen ostuda
Když už se lednice odsune, často přijde nepříjemné překvapení. Prach, drobky, kočičí chlupy, někdy i věci, které tam člověk přestal hledat před třemi Vánocemi. Jenže nejde jen o nepořádek. Prach na zadní části a kolem větrání zhoršuje odvod tepla.
A tady se zase ukáže česká domácí realita. My pečlivě utřeme čelo lednice, protože je vidět. Ale vzadu se může roky tvořit filc, který spotřebiči škodí víc než otisk prstu na dveřích. Přitom stačí vysavač s úzkou hubicí, suchý hadr a trochu opatrnosti. Samozřejmě po odpojení ze zásuvky. Hrát si s elektřinou za běhu není hrdinství, ale hloupost.
Pozor také na vestavné lednice. Ty se nedají jen tak odsunout jako volně stojící kus. Tam rozhodují větrací mezery v nábytku, mřížky a správná montáž. Když někdo vestavnou chladničku uzavře do skříňky bez pořádného proudění vzduchu, vytvoří jí v létě malou saunu. Hezkou, ale drahou.
Správné chlazení není jen o účtu
Lednice se nemá šetřit tak, že se nastaví příliš teplá. To je další oblíbený omyl. Ano, moc nízká teplota zvyšuje spotřebu. Jenže příliš vysoká zase kazí potraviny. Národní zdravotnický informační portál připomíná, že různé části chladničky mají jiné teplotní zóny a citlivé potraviny, jako maso nebo ryby, patří do nejchladnější části.
Státní zdravotní ústav ve svém materiálu k uchovávání potravin v chladničce doporučuje skladovat potraviny a pokrmy v lednici při teplotách do 5 °C a v mrazničce minimálně při −18 °C. To je dobré držet v hlavě, když se někdo snaží šetřit tím, že lednici „trochu stáhne“.
Rozumná úspora vypadá jinak. Nedávat dovnitř horké jídlo. Nenechávat dveře otevřené, zatímco člověk přemýšlí, na co má chuť. Nepřeplnit police tak, že vzduch nemůže proudit. A hlavně nenechat lednici dusit u zdi.
Je to banální věc. Právě proto ji lidé přehlížejí. Lednice nestojí uprostřed bytu, nekřičí a nebliká pokaždé, když jí je horko. Jen tiše pracuje víc, než musí.
Tak ji odsuňte. Pět centimetrů místa za spotřebičem není designová prohra. Je to rozdíl mezi lednicí, která může normálně odvádět teplo, a krabicí, která se v létě zbytečně pere sama se sebou.
