Článek
Ne každá těžká váza je automaticky poklad
Škrdlovické sklo pozná spousta lidí i bez znalosti názvu. Masivní čirý blok, uvnitř barevné jádro, zatavené bubliny, nepravidelné nálepy nebo reliéf. V socialistických obývácích stálo na komodě vedle broušené mísy a člověk ho bral jako běžnou dekoraci. Dnes už se na něj dívá i trh s českým poválečným designem.
Sklárna ve Škrdlovicích se po znárodnění specializovala na hutně tvarované sklo a spolupracovala s výraznými autory, mezi nimiž byli František Vízner, Jaroslav Svoboda, Jan Kotík nebo Petr Hora. Přehled historie a tvůrců uvádí Koruna Vysočiny. Nešlo tedy o anonymní výrobu „něčeho do vitríny“, ale o spojení výtvarného návrhu a mimořádně zručné ruční práce sklářů.
Tady je háček. Škrdlovice vyráběly hodně a podobné tvary se objevovaly v různých barvách i velikostech. To, že je váza těžká a pamatuje normalizaci, ještě neznamená šest číslic na účtu. Většina kusů se na aukcích pohybuje v tisících, někdy i v nižších tisících korun.
Statisíce patří hlavně autorským objektům
Hranice 100 000 korun není v případě Františka Víznera vymyšlená. Aukční databáze Obrazy v aukci u autora uvádí nejvyšší dosaženou cenu 450 000 korun. To je ale rekord za dílo autora, nikoliv ceník pro všechny vázy, které navrhl pro Škrdlovice v šedesátých a sedmdesátých letech.
Běžnější obraz je střízlivější. V březnu 2024 se Víznerova váza ze Škrdlovic, návrh z roku 1970 a vysoká 14 centimetrů, prodala u ArtKabinetu Zíka za 8 000 korun. Jiné aukční výsledky za hutní vázy se pohybují od jednotek do nižších desítek tisíc. Rozdíl mezi katalogovým kusem a výjimečným autorským objektem je tedy propastný.
Na rovinu: seriózní je porovnávat prodané aukční výsledky, ne částky napsané v inzerátu. Statisíce dávají smysl u vzácné varianty, výjimečného pozdějšího objektu, jasného autorství, podpisu, kvalitní provenience a špičkového stavu. Ne u každé zelené vázy, která přežila stěhování v krabici od bot.
Poznáte ji podle detailů, ne podle barvy
První stopou je spodní strana. Hledejte zachovaný papírový štítek, rytou signaturu, číslo modelu nebo alespoň starou cenovku a poznámky v rodinné pozůstalosti. Štítek je vítaný, ale jeho absence sama o sobě nic nedokazuje. Na mnoha kusech se během let ztratil.
Potom se měří. Výška, průměr, tvar hrdla, barva jádra, rozmístění bublinek i dekor pomáhají dohledat konkrétní návrh ve sobě nic nedokazuje. Na mnoha kusech se během let ztratil.
Potom se měří. Výška, průměr, tvar hrdla, barva jádra, rozmístění vzornících. Uměleckoprůmyslové museum v Praze má ve sbírce například Víznerovu namodralou vrstvenou vázu ze Škrdlovic z roku 1968. Moravská galerie zase eviduje jeho škrdlovické vázy z různých let, provedené jak foukaným, tak lisovaným sklem.
Tohle si lidé často pletou: autorem návrhu nemusí být autor konkrétního kusu v tom smyslu, že by jej sám vlastnoručně vytvořil. U sériového hutního skla je podstatné spojení návrháře, sklárny, modelu a období výroby. Připsat každou bublinkovou vázu Víznerovi podle obrázku z internetu je nejrychlejší cesta k omylu.
Nález nečistěte a neprodávejte ve spěchu
Před posouzením sklo neleštěte, neodstraňujte usazeniny agresivní chemií a nedávejte ho do myčky. Škrábanec, otluk na hraně, prasklina nebo přebroušený povrch mohou cenu srazit výrazněji než běžná patina. U hutního skla mají cenu i drobné výrobní stopy, které laik může považovat za vadu.
Vázu nafotografujte proti světlu, zespodu i z profilu. Přiložte metr, zdokumentujte štítek, signaturu a každý otluk. Pak ji nechte určit odborníkem na české sklo nebo ji nabídněte zavedené aukční síni s kvalitními fotografiemi. Teprve s přesným určením má smysl řešit cenu.
Těžké škrdlovické sklo tedy nepřehlížejte. Statisícový kus se v domácnostech objevit může, ale bude to výjimka, ne pravidlo. I váza za několik tisíc má přesto cenu: je to poctvý kus českého designu z doby, kdy se v malém městě na Vysočině rodilo sklo, které dnes hledají sběratelé po celé Evropě.
