Článek
„Začal jsem dělat breakdance a tancovat v roce 1997. S kamarády jsme se scházeli venku, sehnali jsme si kus lina, vzali magneťák nebo jsme jen tleskali do rytmu. Stačilo nám opravdu málo. Jednou nás zahlédla slečna — Kačenka — a doporučila nám místo, kde bychom mohli trénovat,“ vzpomíná na své začátky u Podaných rukou. Tehdy Adam vnímal nízkoprahové centrum spíš jako místo, kam se chodil zdokonalovat v tanci. Později však zjistil, že na něj i na jeho kamarády mají sociální pracovníci pozitivní vliv. „Oni nás postrkávali dopředu, podporovali nás v tom, co jsme chtěli dělat. Respektovali nás za to, že se o něco snažíme a že by to mohlo mít budoucnost,“ pochvaluje si.
Sociální pracovníci tak pomohli Adamovi i jeho partě překonat nástrahy dospívání. „Uvědomil jsem si, že lidé, co v tomto centru pracují, umí komunikovat s naší romskou komunitou, ví, jak nám promluvit do duše a získat si pozornost“ říká. Adamova puberta byla podle jeho slov dost náročná, často narážel na bariéry rasismu. „Když jste Rom, tak vás spousta lidí vidí automaticky negativně. Několikrát jsem zažil, že mě nepustili do klubu, ale moje kamarády ano, nebyli to Romové. Takové věci se stávaly vždycky a dějí se i teď. Nechápal jsem to. Byl jsem z obyčejné rodiny, žili jsme jako všichni ostatní, měli jsme doma uklizeno.“ Menší změna podle něj přišla díky seriálu Most.
Když ale přišlo na tanec, pro Adama šly všechny problémy stranou. Jeho vrstevníci chodili na diskotéky a do hospody, Adam na trénink. Veškerou svoji energii vkládal do tance a sebezdokonalování. „Přinášelo mi to osvobození od reality, emoce v tanci mi pomáhaly vyrovnávat se s různými situacemi, mimo jiné s projevy rasismu,“ říká breakdancer, který se v té době rozhádal s ostatními kamarády a jejich taneční skupina se rozpadla.
Adam se chtěl dál vyvíjet, a tak se rozhodl přihlásit do jedné olomoucké taneční skupiny. S průvodním e-mailem mu tehdy pomáhal sociální pracovník Dušan Gajdošík, se kterým si v centru vytvořil kamarádský vztah. Adam se díky tomu začal zlepšovat nejen v breakdance, ale i v dalších tanečních stylech. Z undergroundové scény se pomalu dostal na komerční úroveň a v roce 2006 vyhrál soutěž Tanečník roku. Začal spolupracovat s choreografem Yemim A.D. a objevil se na stejném pódiu jako slavný 50 Cent.
„S Yemim jsme dělali různé workshopy, po čase bohužel spolupráce skončila. Vyčerpali jsme všechno, co jsme si mohli předat. U tance není nic napořád. Chtěl jsem na českém rybníčku prorazit, ale bylo mi řečeno, že nikdo nemá zájem spolupracovat s Romem. V životě jsem necítil tak silnou lítost,“ popisuje úspěšný tanečník.
Adam i tak problémy s rasismem překonal a vydal se do světa, aby se tancem živil. Podařilo se mu to. Jen co se ale postavil na vlastní nohy, začal pociťovat, že ho tělo limituje a něco není v pořádku. Přibíral na váze, potil se, byl čím dál unavenější. Se zdravotními problémy se svěřil do rukou obvodní lékařky ve Šternberku. Dostalo se mu ale jen opakovaných testů na alkohol a drogy. Podezření, která jasně vyplývala z jeho romského původu. Adam věděl, že příčina je jinde, už několik let nepije. „Doktorka si nechtěla připustit, že jsem opravdu nemocný. Nakonec mi došla trpělivost a přešel jsem k lékaři do Olomouce. Tam po pečlivém vyšetření odhalili nádor na nadledvinkách a operovali mě za pět minut dvanáct,“ popisuje svoje zdravotní komplikace Adam.
Po operaci se rychle zotavil a v současné době žije spokojený a klidný život po boku přítelkyně a dvou koček. Učí v tanečním studiu Beat Up Zlín a chystá se na otevření vlastního tanečního studia. Do Podaných rukou chodí navštěvovat právě Dušana Gajdošíka, který v něm vždycky viděl něco víc. „Vznik pevného přátelství je běh na dlouhou trať, kamarád nemůže být každý. Ale Dušan rozhodně mým kamarádem je. Pomohl mi rozhodnout se v životních situacích, kde bych tápal. Ukázal mi různé perspektivy řešení problémů a nasměroval mě na správnou cestu,“ uzavírá Adam s úsměvem na rtech.
Podané ruce jsou nezisková organizace, která prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Podává pomocnou ruku lidem v tíživé životní situaci. Ať už se jedná o problém se závislostmi, či například depresí, organizace jim pomáhá se osvobodit. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež a duševního zdraví.
