Článek
Klienti mu říkají „Duša“ a mluví o něm jako o blízkém příteli. Dušana Gajdošíka práce se skupinou dětí a dospívajících naplňuje. „Ty děti s sebou nesou takovou naději, která možná v ostatních cílových skupinách v sociální práci tak často není. Děti mají svůj život ještě před sebou a mnohdy ho mají ve svých rukou, takže stačí jen malá pomoc a život se jim může vyvíjet hezky,“ říká s úsměvem vedoucí nízkoprahového centra.
Děti tráví v nízkoprahovém prostoru svůj volný čas. Místnosti jsou plné zajímavého vybavení. „Když jsme začínali, měli jsme jen pastelky a papír. Dneska si děti mohou zahrát kulečník, fotbálek, používat počítač, zatancovat si v tanečním studiu nebo hrát s kapelou,“ pochvaluje si Gajdošík. Spolu s dětmi jsou v centru i sociální pracovníci, kteří s nimi hrají různé hry a ukazují jim, jaké jsou různé možnosti trávení volného času. Pracovníci pak využívají volnočasové aktivity k povídání si s klienty, otevírají různá témata k rozhovoru. „Volnočasové aktivity jsou k tomuto jako stvořené, tvoří takový bezpečný rámec a rozhovor je pak pro děti přirozenější. Takhle se můžeme dozvědět třeba o jejich problémech v rodině nebo jiných starostech,“ vysvětluje Gajdošík, který je u dětí velmi oblíbený.
Dušan Gajdošík má v sociální práci spoustu zkušeností, už od puberty tak nějak věděl, že chce pomáhat ostatním lidem. „Vyrostl jsem na sídlišti. Už jako kluk jsem měl tendence organizovat různé soutěže a hry pro mladší děti,“ vzpomíná. Od studia na gymnáziu zvažoval, že se stane učitelem, nakonec zvítězila sociální pedagogika, jejíž studium v současné době dokončuje na Masarykově univerzitě. Při své práci sociálního pracovníka narazí Dušan Gajdošík na spoustu zajímavých lidských příběhů.
V poslední době žije příběhem jednoho klienta, který právě dokončil učiliště a stal se automechanikem. „Docházel sem už jako malý, kdysi ho k nám přivedl jeho strejda. Hodně jsme ho podporovali, sdíleli jsme s ním radosti i starosti. Tento klient to neměl úplně lehké, nevyrůstal u svých rodičů, ale u pěstounů. Podařilo se nám ho motivovat, stal se z něj dobrý člověk, který nechce následovat stopu svých rodičů, kteří měli problémy s drogami i se zákonem,“ povídá nostalgicky Gajdošík.
Práce sociálního pracovníka je o naslouchání druhým, někdy je to však velmi náročné, proto i Dušan Gajdošík musí občas relaxovat a vypnout. „Snažím se odpočívat aktivně i pasivně, mám rád rodinný život. Chodíme na výlety a do přírody, paradoxně tam, kde není taková koncentrace lidí. Na druhou stranu mám amatérskou kapelu, míváme koncerty, píšu písničky. Je to pro mě úplně jiný vesmír a dá se u toho dobře odreagovat,“ směje se.
„Fungujeme jako pozitivní vzory,“ vysvětluje pozici sociálních pracovníků v centru. V nízkoprahovém centru se snaží zejména o prevenci. „Zařízení není primárně určené pro problémové děti, i když to tak může působit. Každý dospívající se v pubertě s něčím potýká a má drobné problémy, se kterými se dá pracovat,“ říká Gajdošík. Pracovník v nízkoprahovém centru je pro dospívajícího takový starší kamarád, někdo, kdo jim naslouchá, ale zároveň to není ani rodina, ani kamarád z party. „Jsme takovým mostem mezi dospělým a dětským světem,“ přibližuje Gajdošík.
Děti chodí do nízkoprahového centra dobrovolně, a to je jeden z důležitých pilířů centra. „Když je něco dobrovolné, tak je to pro děti něco jiného. Do školy chodit musí, rodiče musí poslouchat. Kamarády sice ne, ale tlak vrstevnické skupiny je velký. U nás se najednou cítí svobodné a učí se, že je to na nich, jak se rozhodnou,“ říká vedoucí centra. „Člověk prostě musí umět přepnout tlačítko mezi prací a soukromým životem, pokud to ale zvládá, může dělat svou práci ještě lépe.“
Všechny dny v práci však nejsou růžové. „Někdy má člověk tendenci dělat všechno a pro všechny a dost ho to tahá na všechny strany, ale potom to způsobuje roztěkanost. Za ty roky jsem už zjistil, že se nemůžu rozkrájet,“ říká Gajdošík. Snaží se pomoci co nejvíce dětem, i když někdy tomu osud nepřeje. „Někdy mě lehce potrápí pocit bezmoci, když klientům hází život klacky pod nohy. Občas se stane, že klienty doženou prohřešky z mládí, třeba že dluží dopravnímu podniku na pokutách za tramvaj. To pak klopýtneme na posledním schodu a je to škoda,“ svěřuje se Gajdošík. Pak však Dušana Gajdošíka potěší, když děti chtějí být lepší, když třeba nechtějí kouřit, i když to vidí v rodině.
Díky pravidelným besedám v nízkoprahovém centru a práci sociálních pracovníků se často podaří děti dobře nasměrovat. Například jeho nynější skupina několika chlapců se posouvá dobrým směrem, ani jeden z nich nekouří, i když jsou doma obklopeni kuřáky. Takové výsledky Dušana Gajdošíka vždycky zahřejí na srdci.
Podané ruce jsou nezisková organizace, která prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Podává pomocnou ruku lidem v tíživé životní situaci. Ať už se jedna o problém se závislostmi či například depresí, organizace jim pomáhá se osvobodit. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež a duševního zdraví.
