Článek
Obě organizace vznikaly na počátku devadesátých let, Podané ruce nejdříve jako nadace. Tehdejší zákon o nadacích jim ale neumožňoval zaměstnávat lidi. „Jindra mě poprosil, jestli je nemůžeme zaměstnat u nás. A tak mí první čtyři pracovníci byli vlastně z Podaných rukou,“ vysvětluje Oldřich. Mezi nimi byl například i Jaroslav Žák, který bojoval s drogami. Charita také pomohla Podaným rukám získat první dotace od města. Vzájemná spolupráce pokračovala i v letech následujících — Podané ruce se soustřeďovaly na služby v oblasti prevence a léčby závislostí v Brně, v dalších městech jižní Moravy a na Vysočině pak pomáhaly tyto činnosti rozšiřovat Charitě. Dodávaly jí pracovníky, školily je. „Je super, že jsme se zvládli takto dohodnout a „nelézt si do zelí“. To je, myslím, ojedinělé, neziskovky se často přetahují a konkurují si,“ říká Oldřich, který byl i od začátku členem správní rady organizace. „Několikrát jsem s tím z časových důvodů chtěl přestat, ale Jindřich mě ne a ne pustit, tak jsem tam pořád,“ dodává pobaveně.
Zatímco Podané ruce se dál věnovaly problematice závislostí, Charita se soustředila i na další skupiny potřebných. Pomáhají seniorům, zdravotně postiženým, matkám v tísni i lidem bez domova. „Podané ruce pracují s nepopulární skupinou obyvatel, pro kterou veřejnost často nemá pochopení. Bylo pro ně určitě těžší vydobýt si své místo na slunci než třeba pro nás. Naštěstí Jindřich je svou výřečností schopen vymámit z ‚jalové krávy tele‘“. Svou pílí a neodbytností dokázal organizaci posunout až tam, kde je dnes.
S Jindřichem jsou dlouholetí přátelé, nějakou dobu spolu dokonce sdíleli jednu domácnost. „Jel jsem si do Anglie vypilovat jazykové dovednosti. On tam studoval, a tak mě u sebe na měsíc nechal bydlet. Tam jsem poznal blíže nejen Jindru, ale i jeho rodinu,“ vypráví Oldřich. Od loňského jara obě organizace spolupracují na potlačení pandemie. Podařilo se jim pro své klienty i zaměstnance sehnat ochranné pomůcky ze zahraničí, nemusely se tak spoléhat na stát. Začátkem září začaly Podané ruce a Charita jako první v Česku s testováním v domovech seniorů. „Bylo to ještě před plošným nařízením vlády. Nikdo to moc neznal, všichni se na to dívali zvláštně. Bylo těžké vysvětlit našim zaměstnancům, že se jim budeme každý týden šťourat v nose, ale pro dobro našich klientů to nakonec pochopili.“ Organizace se zapojily i do vakcinace, vybudovaly očkovací centrum v Janáčkově divadle. S mobilními týmy jezdí po celém Jihomoravském kraji i na Vysočině, kde očkují imobilní pacienty. Několika výjezdů s očkovací sanitkou se Oldřich sám zúčastnil. „V našich službách je spousta nepohyblivých pacientů a období pandemie pro ně bylo náročné. Oni sami se nikam nedostali a rodina za nimi nechodila, aby je nenakazila. Když jsme je naočkovali, bylo vidět, jak se jim ulevilo. Tehdy jsem cítil, že je naším posláním jim pomoci, prolomit vakcínou i tu sociální izolaci.“
Mrzí ho, že stát neziskový sektor v pandemii přehlížel. Všechno musel vždy dělat stát, úřad nebo samospráva. „Často nám říkají, že neziskovky se nemají do pandemie míchat. Přitom pak přijde tornádo a tam se s námi automaticky počítá, jako kdyby to byla naše povinnost pomáhat v krizích,“ říká ředitel Diecézní charity Brno. V obcích zasažených tornádem poskytovala Charita akutní materiální pomoc, pomáhala při demolicích, dovážela potřebný stavební materiál. Poskytuje i psychosociální pomoc. Vyhlásila také finanční sbírku, ve které se vybralo už přes tři sta třicet milionů korun. V obcích plánuje pomáhat dlouhodobě, a to zejména sociálně znevýhodněným.
„Přeju si pro nás i pro Podané ruce, aby neziskovky začaly být brány více vážně. A také abychom v sobě znovu dokázali najít spontánnost, se kterou obě organizace vznikaly. Dnes nad vším moc přemýšlíme — zda máme na určité činnosti dost lidí, dost peněz. Spontánnost a nadšení vymizely a já bych nám přál, abychom je opět nalezli,“ zakončuje Oldřich.
Podané ruce jsou nezisková organizace, která prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Podává pomocnou ruku lidem v tíživé životní situaci. Ať už se jedná o problém se závislostmi, či například depresí, organizace jim pomáhá se osvobodit. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež a duševního zdraví.
