Článek
O terénní práci v sociálních službách se poprvé dozvěděla v patnácti letech při sledování dokumentu o street workingu. Ten ji zaujal natolik, že se rozhodla sama se terénní pracovnicí stát. To se jí splnilo v jednadvaceti letech. Drobná brunetka se vrhla do práce po hlavě. Prozkoumávání vyloučených lokalit se stalo jejím denním chlebem. Kontaktu s lidmi z okraje společnosti se nebála. Do Podaných rukou nastupovala v roce 2018 s mnoha zkušenostmi. Předtím působila v několika dalších organizacích, které se věnují problematice návykových látek. Za tu dobu se setkala se stovkami lidí z této sféry. Povídá si s nimi o problémech, poskytuje jim individuální poradenství, doprovází je k doktorovi nebo na úřad. Když klienti nechtějí s užíváním drog přestat, nosí jim alespoň nezávadný injekční materiál. Snaží se tak minimalizovat přenos infekčních nemocí, které se při sdílení jehel šíří. „Neberu svou práci jako pomoc. Pouze vytvářím pro klienty pole, kde se mohou cítit bezpečně a přijímáni,“ říká skromně.
A právě přijímání, vzájemná tolerance a respekt je to, co Lucii na práci baví. „Všichni si přejeme být přijímáni druhými. Ať už máme křivé nohy nebo jsme vegetariáni. Sama si to pro sebe přeju. Být přijímána. A oni to zoufale potřebují. Společnost jimi opovrhuje, a to je špatně. Když vás odněkud vyloučí a zavrhnou, nebudete se tam pak chtít vrátit,“ vysvětluje a svá slova doplňuje divokou gestikulací. Dodává, že při kontaktu s klientem zastává roli představitele společnosti. Má za úkol ho v ní kotvit. Spojovat. Ne vždy je ale její práce pohodová. Dostává se do celé řady nepříjemných situací. „Stává se mi, že se potkám s klientem a zeptám se ho, kde má kamaráda. Chodí totiž všude spolu. Bez jakýchkoliv emocí mi řekne, že před třemi dny zemřel. Udusil se zvratky. Sděluje mi to stejným tónem, jako když si kupujete chleba. Tváří se, že se nic nestalo. Jenže takhle to já neberu,“ vypráví. Ke konci se Lucie zadrhne. Sklopí zrak a v místnosti zavládne ticho. Po krátké odmlce pokračuje líčením toho, jak si čistí po práci hlavu. Jak se s podobnými událostmi vypořádává. Nejvíce se jí osvědčily procházky do přírody. Pomáhají jí i kolegové z Podaných rukou, se kterými se vzájemně podporují. „Člověk musí umět pracovat sám se sebou, uvědomovat si své hranice. Jít přes ně na sílu je cesta k vyhoření,“ dodává.
Nejsilnější příběh, co utkvěl Lucii v paměti, se týká klienta, který měl problémy s alkoholem. Vždy se k ní choval slušně. Nikdy nebyl vulgární. Když mu to ujelo, omluvil se. „Nedokázala jsem s ním ale pohnout. Mohla jsem se snažit sebevíc a nic,“ vypráví. Jednou našla Lucie ležet na zemi jeho náhradní doklad, a tak mu ho donesla. Byl dojat. Pro lidi z ulice je velice náročné vyřídit si nové doklady. „Potřebují je při kontaktu s policií, když jdou na úřad nebo při registraci na ubytovně. Pro klienta je to mnohdy ta nejcennější věc, co má,“ popisuje. Na znamení díků chtěl Lucii poplácat po rameni. Zdvihl ruku směrem k ní. Jenže pak se zarazil. „Visela mu ve vzduchu. Čekal, co se bude dít. Jestli ustoupím. Nejspíš si uvědomil, že s klienty běžně fyzický kontakt nemáme,“ vypráví dál Lucie. Překvapilo ji, že nad tím muž vůbec přemýšlel. Že si ve svém stavu dokázal takové věci uvědomovat. Nakonec ji ruku na rameno položil a poděkoval. „Jenže v listopadu zemřel. Byl o tři roky mladší než já. Mrzí mě, že se mi ho nepodařilo více motivovat. Měl to v sobě, jen jsme to spolu nebyli schopni dotáhnout do konce.“ Ne všechny příběhy ale končí špatně. Terénní pracovnice se setkává i se spoustou těch šťastných.
Za svou devítiletou kariéru v sociálních službách pomohla navést na správnou cestu mnoho potřebných. Někteří se díky ní začali dokonce léčit. „Ono se to možná nezdá, ale dobrým koncem je i to, že si najdou bydlení nebo práci. Pro nás to jsou maličkosti, pro ně obrovský úspěch,“ říká. Lucie si vyzkoušela i práci s osobami se specifickými potřebami. Nejlépe se jí ale pracuje právě s těmi, kteří bojují s drogami nebo alkoholem. Učí se od nich trpělivosti a sebereflexi. „Navíc tu mám mnohem volnější ruce než při práci s jinými skupinami. A ráda jim je podám, pokud o ně stojí,“ zakončuje.
Podané ruce jsou nezisková organizace, která prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Podává pomocnou ruku lidem v tíživé životní situaci. Ať už se jedna o problém se závislostmi či například depresí, organizace jim pomáhá se osvobodit. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež a duševního zdraví.
