Článek
První nesmělé seznámení s alkoholem se odehrálo v jeho deseti letech. S kamarády sehnali stáčené víno a na hřišti ho vypili. V pubertě trávil Jiří spoustu času ve skateparku, kde jezdil na kolečkových bruslích. A právě tam zkusil ve čtrnácti letech marihuanu. „Líbilo se mi, co to se mnou dělá. Cítil jsem se uvolněný, svět mi hned přišel barevnější a zábavnější. Hodně jsme se nasmáli,“ vybavuje si. Mimo sportu se zajímal i o hudbu. Klarinet a místo v orchestru ale brzy vyměnil za bicí a rockovou kapelu. „Ta atmosféra tam byla uvolněnější, hodně jsme u zkoušení pili. Jednoho večera jsem měl na bubnu narýsovanou lajnu pervitinu a spoluhráči mě vyzvali, ať to zkusím, že se mi pak bude dobře hrát. Od té chvíle jsem v tom začal lítat,“ vypráví.
Měl ale pud sebezapření a snažil se užívat tvrdé drogy jen o víkendu. Ve třetím ročníku na střední škole už byla situace tak vážná, že musel mít dávku každý den a nevyhýbal se ani aplikaci na toaletách. Byl ale nezvykle aktivní, skákal učitelům do řeči a výrazně zhubnul. Škola informovala rodiče a ti s ním okamžitě zamířili k psychologovi. Nemělo to efekt, Jiří myslel jen na drogy. „Byl jsem pak výkonnější a komunikativnější, především u holek jsem slavil úspěchy. Narostlo mi sebevědomí,“ vysvětluje Jiří. Složil maturitu a nastoupil na vysokou školu, ale po měsíci byl všeho konec. Chtěl pracovat, vydělávat peníze a užívat si. Několik týdnů se živil jako dělník na stavbě, vychovatel v nízkoprahovém centru a v domově dětí. Tam s ním ale spolupráci kvůli pozdním příchodům a pochybnému přístupu ukončili velice rychle. Uplatnění našel Jiří na zákaznické lince. Díky drogám — pervitinu a heroinu v kombinaci s krabicovým vínem — se pyšnil výmluvností a přes telefon dosahoval skvělých výsledků.
S přítelkyní si pronajal byt a na život si nemohl stěžovat. Po čtyřech letech firma projekt ukončila a Jiří musel na prodejní linku. To už pravidelně navštěvoval kontaktní centrum na výměnu jehel a docházel za psychiatričkou kvůli lékařským předpisům na subutex. Náhražka za heroin ho ale utlumila, často v práci usínal a jeho výkon se prudce snižoval. Přišel o práci i o byt. Okamžitě nastoupil do léčebny v Bílé Vodě, ale krátce po propuštění se k drogám vrátil. Společně s alkoholem je užíval denně a kvůli porušení pravidel o abstinenci přišel o přísun subutexu. Hned po probuzení se musel opít, aby se přestal třást.
Bylo mu sotva pár let po dvacítce a neměl kde bydlet. Kradl kovy i zboží v obchodech, přespával na ulici, ve stanech, po nádražích, v rozpadlých budovách, občas se poštěstilo a sehnal peníze na ubytovnu. Správci jedné z nich se čtyřikrát prodal. „Když droga odezněla, připadal jsem si jako největší špína. Musel jsem si dát aspoň půl litru vína, abych na to nemusel myslet,“ vybavuje si. Není tajemství, že se Jiří rozhodl vzít si život. Neúspěšně. Několikrát skončil v nemocnici se zlomeninami. Jednou mu diagnostikovali žloutenku typu C, jindy prasklý obratel po seskoku do vody. Na hospitalizaci ale Jiří objevil něco dobrého. Měl ohromný přísun léků a znovu se dostal k subutexu. „Záměrně jsem u subutexu nahlásil osminásobnou dávku, protože byl zdarma. Měl jsem se jako král, když pominu ty bolesti,“ směje se ironicky.
Nakonec ale prozřel a k životu před operací se už vrátit nechtěl. Zažádal si o léčbu v Kroměříži a věřil v lepší zítřky. První dny protrpěl. „Skoro jsem nespal, měl jsem průjem a klepal jsem se takovým způsobem, že jsem nezvládal sníst polévku,“ přibližuje. Tamní prostředí ho ale motivovalo. Setkával se s lidmi, kteří žijí spořádaně, mají práci, rodinu a jsou šťastní. Po propuštění ho sestra přinutila, aby absolvoval ještě jeden pobyt v Bílé Vodě, kterou důvěrně znal.
Po několika relapsech se Jiří obrátil na Podané ruce. Doléčovací centrum s ním pracovalo na zlepšení vztahů s druhými lidmi a na snaze najít si stálou partnerku. To se po čase podařilo. „Najednou měl život smysl. Byl jsem zamilovaný, pořád jsem na ni myslel a začal jsem se radovat z maličkostí. Díky ní jsem si byl při abstinenci jistější,“ říká. S přítelkyní jsou spolu dodnes a vychovávají společně dceru. Jiří se vrátil ke sportu, běhá na lyžích, jezdí na bruslích a posiluje. Největší vášní je ale horolezectví, které se do jisté míry promítá i v zaměstnání, kde se specializuje na výškové práce.
Podané ruce jsou nezisková organizace, která prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Podává pomocnou ruku lidem v tíživé životní situaci. Ať už se jedná o problém se závislostmi, či například depresí, organizace jim pomáhá se osvobodit. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež a duševního zdraví.
