Článek
Bylo jí třináct let a potkala partu vrstevníků. Začínali alkoholem a k lehkým drogám nebylo daleko. „V deváté třídě už byl ze mě denní uživatel. Chodila jsem do školy pod vlivem, jinak se mi třepaly ruce,“ vzpomíná Anna, která málem základní školu nedokončila. Navštěvovala středisko výchovné péče, později se dostala do diagnostického ústavu, kde se poprvé setkala s drogami. „Utekla jsem s jednou chovankyní. Stopovaly jsme a nechaly se svézt neznámým mužem. Nabídl nám pervitin a já si ho hned aplikovala do žíly. Ani jedna z nás nepřemýšlela o důsledcích.“
Vyzkoušela i opium a LSD. Drogy jí obstarávali její partneři, vystřídala jich spoustu. Několikrát se málem předávkovala. „Přístup k drogám jsem měla opravdu jednoduchý, šlo o úlevu, o zábavu. Právě proto jsem byla v devatenácti tak zničená,“ popisuje. Doktoři ji tehdy varovali, že bude-li takovým tempem pokračovat, do dvou let zemře. Od té doby žila na ulici. Bylo to pro ni nejnáročnější období v životě — přesný opak svobody, po které vždy tak moc toužila. „Člověk ráno vstal a musel přemýšlet, kam si zajde na záchod, kde vezme jídlo. Celý den jsem se jen snažila zajistit si základní lidské potřeby.“
To, jak se dostala z ulice, si nepamatuje. Ve dvaceti ale už měla střechu nad hlavou a se svým tehdejším partnerem čekala dvojčata. „Vzpomínám si na to jen matně. Bez drog jsem nedokázala žít, ale říkala jsem si, že budu skvělá matka,“ vypráví Anna, která šla nakonec na potrat. Právě přerušení těhotenství bylo impulsem, proč se rozhodla začít léčit. Nastoupila na detox a do psychiatrické léčebny v Opavě. Po propuštění se vrátila do Třince. Nebylo to ale šťastné období. Svíraly ji deprese a těžko hledala uplatnění na trhu práce. „Měla jsem jen základku, nic jsem neuměla, o zodpovědnosti a návycích nemluvě. První výplaty jsem propila.“ Brzy potkala staré kamarády z drogového prostředí a po roce byla v ještě horším stavu než před léčbou. Žíly měla od opakované aplikace zničené a drogy ji přestávaly uspokojovat. Její život visel na vlásku a k finálnímu rozhodnutí nastoupit k opětovné léčbě donutil Annu absces, kdy ji ruka zčernala a ztratila v ní cit. Stačilo pár hodin otálet a o celou končetinu by přišla.
Bylo jí teprve dvaadvacet let a psychicky byla na dně. Vyhledala pomoc centra Podané ruce a nastoupila do terapeutické komunity Podcestný mlýn. „Terapeuti mi tam moc pomohli. Brala jsem je jako rodinu. Cítila jsem, že o mě mají skutečný zájem. Byl to pro mě nejsilnější zážitek v životě.“
Dnes Anna už jedenáct let abstinuje a sedm let se nedotkla cigaret. Dodělala si maturitu a formou kurzů se pořád vzdělává. Žije na jihu Moravy v rodinném domě se svým manželem a dětmi. Částečně se zapojuje do osvěty ohledně drog a závislostí. Vyprávění plné zkušeností je v jejím podání hodně surové. Volné chvíle tráví aktivně, jezdí na kole a baví se s přáteli. Má to štěstí, že se narovnaly její vztahy s rodiči. „Jsem na sebe moc pyšná,“ říká a tečou jí u toho slzy. „A děkuji i Podaným rukám, bez nich bych nebyla tam, kde dnes jsem.“
Podané ruce jsou nezisková organizace, která prostřednictvím bezmála čtyř desítek odborných center pečuje o stovky klientů ve třech regionech České republiky. Podává pomocnou ruku lidem v tíživé životní situaci. Ať už se jedna o problém se závislostmi či například depresí, organizace jim pomáhá se osvobodit. Poskytuje jim všestrannou podporu a profesionální služby v oblastech prevence a léčby návykového chování, programů pro děti a mládež a duševního zdraví.
