Článek
V Centru poradenských služeb ve vězení a po výstupu nabízejí několik druhů poradenství, individuální i skupinové, od adiktologického až po právní. Lidem, se kterými spolupracují, asistují například při nástupu do věznice nebo po propuštění na úřadech. „S většinou klientů se potkáváme ve chvíli, kdy jsou problémy už rozjeté a jdou do hloubky. Zpravidla se na nás obrací lidé, kteří neřeší jen jeden problém, ale je jich více. Naši pracovníci se tak musí orientovat v různých oblastech,“ řekl vedoucí centra Ondřej Bílý. Specifikem jejich služby je to, že za klienty sami dojíždějí. V konkrétní věznici pak vyjednávají podmínky spolupráce. Pomáhají i rodinným příslušníkům zatčených, které edukují o závislostech, vězení a poskytují jim psychickou podporu.
Před nástupem do výkonu trestu poskytují daným jednotlivcům informace, aby věděli, co je čeká, a snížili tím jejich nejistotu. Pokud člověk sám nastoupí do výkonu trestu, zvyšuje se mu šance na dřívější propuštění. Kromě toho se svými klienty řeší i praktickou stránku – co si vzít s sebou, jak budou platit nájem, účet, odhlášení služeb a paušálů, které se platí měsíčně, a další.
Pracují také s lidmi, kteří se dostali do vazby. „Kolegyně vazbu nazývá obdobím velkého třesku. Jednotlivci byli totiž dosud v kolotoči užívání návykových látek, většinou pervitinu, a najednou je z toho kolotoče někdo vytrhl a oni se ocitli nuceně ve vazbě, bez vlastní svobody. Zpočátku hodně spí, dohánějí spánkový deficit. Pak se začnou rozkoukávat – kde jsou, proč tu jsou, a ohlížejí se zpátky, co se jim vlastně v životě stalo. Je to velký nápor na psychiku, protože se k tomu připojují obavy a spousta nejistoty ohledně budoucnosti,“ uvedl Bílý. V této fázi se snaží lidem ukázat, že stále mají možnosti, které jsou pro jejich budoucnost užitečné. Mohou se například zapojit do různých odborných programů, které realizuje Vězeňská služba ČR, nebo si zažádat o pracovní zařazení. Centrum se je snaží motivovat k přemýšlení o jejich budoucnosti a pomáhá vytvořit první plán, jak využít čas ve výkonu trestu.
Nejdůležitější je pro ně však fáze půl roku před propuštěním, kdy se snaží společně s klienty připravit realistický plán na výstup – vyřešit, kde budou bydlet, finance, řešení dluhů a práce. Při výstupu lidí z vězení jim nabízejí i testování na infekční choroby, jelikož inkubační doba například žloutenky je až šest měsíců.
„Část klientů se po výstupu z vězení vrací zpět k užívání návykových látek. Někteří se ale rozhodnou udělat významné životní změny. K tomu mohou využít různé možnosti odborné pomoci, včetně pobytové léčby závislosti v terapeutické komunitě, kam je můžeme přímo po propuštění doprovodit. Naším úkolem je pomoci věci zpřehlednit, poskytnout informace a zkušenosti, podpořit v procesu rozhodování, nabídnout vhodný typ navazující pomoci a být zdrojem naděje. Záleží pak na každém člověku, jakou si pro sebe zvolí cestu,“ říká Ondřej Bílý.
Centrum se zapojilo i do projektu Case management, který má za cíl otestovat tento model práce s lidmi se závislostí ve vězení a po propuštění. Směřuje k poskytnutí komplexní a intenzivní podpory před propuštěním a po něm, tak aby se lidé zvládli dobře připravit a vrátit na svobodu a zapojit se zpět do společnosti. „Práce na tomto projektu je mnohem intenzivnější. Jeho předností je to, že na něm spolupracujeme s kolegy z jiných organizací v České republice. Věznice jsou u nás rozmístěny nerovnoměrně, často si tak lidé odpykávají trest daleko od svého bydliště. Pokud tak člověk vystoupí z vězení tady na Moravě, můžeme ho pak předat například do Karlových Varů, kde jsou s ním schopni pracovat kolegové,“ uvedl Bílý. V projektu mapují, jak je na tom člověk při příchodu do vazby, po výstupu a při ukončení spolupráce.
Vedoucí centra doufá, že projekt pomůže konkrétním klientům dosáhnout jejich cílů a že podpora, kterou projekt nabízí, bude dostatečná a budou ji schopni podložit daty. „I když projekt skončí, budeme mít nějakou dobrou zkušenost a model, podle kterého budeme moct pokračovat dál,“ dodal na závěr Bílý.
