Článek
Na začátku to byl jen panák vodky denně. Radek jím tišil smutek i samotu, která na něj po rozchodu s přítelkyní doléhala čím dál více. Najednou měl problém normálně fungovat. Jeho stavu nepomohla ani úzkostná porucha a agorafobie, které mu byly diagnostikovány psychiatry. „Bydlel jsem v centru Brna, takže jen co jsem vyšel ven, udělalo se mi hrozně zle. Musel jsem chodit těsně podél zdí, ve frontách v bance nebo na poště se mi podlamovala kolena,“ popisuje.
Jelikož ale předepsané léky nepomáhaly, rozhodl se tíživé pocity utišit vodkou. Najednou byly problémy pryč. Už mu nedělalo problém jít do společnosti nebo nakoupit. Pil většinou o samotě a po práci. „Byla to taková odměna po směně, na kterou jsem se těšil celý den,“ vzpomíná.
S postupujícím časem rostla chuť, a tak dávky navyšoval. Brzy mu nedělalo problém vypít v průběhu celého dne i noci litr a půl vodky. Když se osmělil vyrazit za kamarády do hospody, dokázal zkonzumovat i více. Po třech letech už se nedokázal ovládat. To se začalo podepisovat na jeho fyzickém stavu a tělo přestalo alkohol přijímat, proto jej neplánovaně na pár dní vysadil. Nemohl spát a nedokázal určit, jaký je den nebo měsíc. „Jen jsem ležel, potil aceton a doufal, že to jednou skončí. To jsem ještě nevěděl, že mi až po dobu pěti dní hrozí delirium tremens, takže boj o život. Jednou nastal predelirantní stav a to mi bohatě stačilo,“ vypráví. I když se po pár dnech dostal z nejtěžších stavů, brzy neodolal a znovu sáhl po láhvi, která mu dodala kuráž k tomu čelit realitě. „Potřeboval jsem utišit výčitky, že jsem zklamal své blízké, hlavně syna,“ vysvětluje.
Že mu alkohol pomalu, ale jistě ubližuje, si dlouho nechtěl připustit. Na dně se ocitl na přelomu roku 2012 a 2013. Na mysl mu tehdy přišly i myšlenky na sebevraždu. Nakonec sebral zbytek sil a rozhodl se přivolat pomoc. Pod vlivem tak usedl za volant, pomalu se rozjel a čekal, až ho zastaví policie. „Schválně jsem tomu šel naproti, abych se dostal pod pevnou ruku. Neměl jsem sílu se sám vyléčit, mnohem jednodušší pro mě bylo koupit si flašku a utéct z reality,“ říká.
Po zadržení přišel o řidičský průkaz a spolu s tím o práci taxikáře. „V ten okamžik se to ve mně zlomilo. Vrátil jsem se domů, prošel jsem si několikadenním absťákem a až jsem načerpal trochu síly, přihlásil jsem se do protialkoholní léčebny v Bílé Vodě,“ pokračuje. Tam jej také do týdne přijali. Prvních pár dnů mu trvalo, než se naladil na komunitní režim léčby. Ve skupině o patnácti členech měl každý předem stanovené individuální i kolektivní úkoly, za jejichž splnění zodpovídal. Součástí byla také účast na arteterapii, kde se Radek ponořil do tvůrčí činnosti. Brzy mu celá komunita pacientů i pracovníků přirostla k srdci. Také proto se tam dobrovolně vrátil sedmkrát na týdenní doléčovací pobyt. „Byla to taková příprava na život venku. Nenásilnou formou mi ukázali, jak s mými problémy pracovat, a to i bez prášků či jiných podpůrných látek,“ popisuje a doplňuje, že teprve návrat do běžného života byl pro něj největší výzvou, které bude čelit do konce života.
Po návratu z léčebny úspěšně odolával pokušení, byť to pro něj bylo těžké. Velkým obloukem se naučil vyhýbat i bonboniérám s příchutí alkoholu nebo tyčince Margot. „První roky jsem se rozhlížel po zahrádkách a ptal se sám sebe, proč já,“ přibližuje. Jakmile se však přestal litovat, ztratil na alkohol chuť. Napil se pouze dvakrát, a to nedopatřením. „Hned to šlo ven,“ dodává. Přestože Radek nyní cítí k alkoholu silný odpor, má z něj respekt.
Za druhý domov kromě léčebny v Bílé Vodě Radek považuje Společnost Podané ruce, kam pět let docházel na skupinové sezení. „Pomohlo mi, že jsem byl v kontaktu s jinými abstinenty, s nimiž jsme se vzájemně obohacovali a podporovali,“ vysvětluje. Pro organizaci nejedenkrát také vystoupil na besedách, kde se s posluchači podělil o své zkušenosti. Jeho závěrečné sdělení je jasné. „Pokud se potýkáte s podobnými problémy, nebojte se a běžte se léčit. Musíte ale v sobě najít přesvědčení, že to chcete a děláte hlavně pro sebe,“ vzkazuje nyní sebevědomý člověk s rodinou, domem i prací, který byl ještě před pár lety na pokraji svých sil a pochyboval o smyslu vlastní existence.
