Článek
Ale víte co? Když si budu dostatečně přát, abych měl břišáky jako model z reklamy na proteinový prášek, taky se to nestane. Některé věci prostě nejsou pro každého, a podnikání je jednou z nich.
Dnes je moderní být „svým vlastním pánem“. Když řeknete, že jste zaměstnanec, okamžitě se na vás snese vlna soustrasti, jako byste právě oznámili, že máte zánět močového měchýře. Kamarádi podnikatelé na vás koukají shovívavě a začnou vám vyprávět o tom, jak žijete v kleci, zatímco oni jsou svobodní jako orel skalní. Jenže pravda je taková, že mnozí podnikatelé jsou spíš jako tažní voli, kteří si místo pravidelného platu vybrali nekonečné stresy, nespaní v noci a přemýšlení, jestli na konci měsíce nebude na účtu jen smutná nula.
Podnikání totiž není jen o tom, že máte skvělý nápad a chuť být svobodní. Je to taky o tom, že musíte být odolní jako betonový sloup v tornádu. Ne každý zvládne řešit daňové přiznání bez slz v očích, ne každý se umí vyrovnat s tím, že první rok vydělá tak akorát na zaplacení domény webových stránek, a už vůbec ne každý má žaludek na to, aby každý měsíc hypnotizoval faktury v naději, že mu je někdo zaplatí dřív, než mu přijde upomínka za elektřinu.
Pak tu máme další krásnou věc – disciplínu. Když jste podnikatel, nikdo vám neřekne, že máte být v práci na devátou. Což vypadá skvěle, dokud si neuvědomíte, že jste už třetí den v řadě v pyžamu, pracovní dobu trávíte na YouTube a vaše největší výzva dne je nezapomenout nakrmit kočku. Ano, ne každý má v sobě tu vnitřní sílu říct si: „A teď fakt začnu pracovat!“ A bez toho to prostě nejde.
Zaměstnání je oproti tomu krásná věc. Přijdete, uděláte svou práci, odejdete a na účtu vám přistane výplata. Žádné starosti s fakturami, žádné zoufalé modlitby, aby klient zaplatil dřív, než vám dojdou peníze na rohlíky. A dovolená? To je teprve luxus! Když jste zaměstnaní, prostě si ji vezmete a jdete. Když jste podnikatel, berete si notebook i na pláž, protože jinak vás klienti sežerou zaživa.
Takže pokud podnikání není vaše krevní skupina, je úplně v pořádku být zaměstnaný. Není to žádná prohra, není to důvod k hanbě. Někdo musí firmu řídit, ale někdo v ní taky musí pracovat. A jestli vás někdo přesvědčuje, že jen podnikání je ta správná cesta, můžete mu s klidem říct: „Fajn, tak až budeš mít firmu, já k tobě nastoupím a budu se mít dobře. Ale ty si zatím řeš ty svoje faktury.“
