Článek
Jenže… právě tohle může být i past. S lehkostí přichází lehkomyslnost. A než se člověk naděje, už si sype popel na hlavu, že se raději nepřihlásil na další kurz keramiky.
Začínající podnikatelé totiž často naráží na překvapivě podobné problémy. A co je horší – mnohdy je vůbec nečekají. Takže pokud zrovna rozmýšlíte, že si začnete vydělávat „na sebe“, nebo jste už ponořeni po kolena v byznysu a začínáte tušit, že to nebude taková pohádka, jak to vypadalo na Instagramu, čtěte dál.
První klasický přešlap: nadšení bez plánu. To je jako koupit si kytaru a rovnou si zarezervovat O2 arénu. Není nic špatného na tom být zapálený pro věc – naopak, bez toho by to nešlo. Ale pokud si někdo myslí, že „nějak to půjde“, je velmi pravděpodobné, že to nepůjde. Aspoň ne dlouho. Podnikání není skok do neznáma, je to spíš běh s překážkami. A kdo si předem nezkreslí trasu, snadno skončí u první štafety – pardon, u první kontroly z finančáku.
Pak je tu další evergreen – špatné nacenění služeb. V české kotlině se pořád tak trochu stydíme říct si o peníze. A tak začínající podnikatelé často nasadí ceny tak nízko, že se jim sice klienti hrnou, ale jen proto, že jim podlézají nohy. Výsledkem je, že pracují za třetinu toho, co by měli – a mají z toho akorát nervy, noční maily a účet v minusu. Mimochodem, věta „já si na začátku nebudu účtovat moc, abych získal reference“ je hezká, ale pokud tohle období trvá dva roky, je něco špatně. Vážně.
Třetí chyba, velmi častá, a přitom tak nenápadná: všechno si dělat sám. Jistě, na začátku není rozpočet nafukovací, ale ve chvíli, kdy podnikatel stráví víc času nad tím, jak si udělat vlastní logo ve Wordu než jak sehnat zákazníky, je jasné, že něco neklape. Delegování není slabost. Je to umění přežít. Ne každý musí být expert na účetnictví, grafiku, SEO, a ještě si po nocích malovat faktury ručně.
Obrovským strašákem je i neznalost základních právních a daňových povinností. To, že někdo „nechce řešit papíry“ ještě neznamená, že ho to nevyřeší samo. Ať už jde o neplacení sociálního pojištění, špatně vedenou evidenci DPH nebo opomíjení EET (ano, ono se to pořád nějak hýbe), všechno to má jeden výsledek: jednoho dne zazvoní kontrola a místo úsměvu přinese pokutu, ze které se člověku orosí záda.
Další častý přešlap je snaha zalíbit se všem. „Já dělám úplně pro každého,“ zní sice dobře, ale znamená to, že neděláte pořádně pro nikoho. Čím konkrétnější zaměření, tím snazší cílení, marketing a taky lepší klienti. Kdo chce být všechno pro všechny, nakonec není nic pro nikoho. A to je dost smutný konec příběhu o velkém snu.
Velkým tématem je také ignorování online prostoru. V roce 2025 je nepochopitelné, že někdo podniká bez webu, bez pořádné prezentace na sítích a bez snahy být vůbec k nalezení. I mistr truhlář potřebuje Google profil a pár recenzí. A účet na Facebooku nestačí, když poslední příspěvek je „Veselé Vánoce 2022“. Lidi hledají, porovnávají a rozhodují se během pár vteřin. Kdo není vidět, jako by nebyl.
A pak tu máme podceňování budování vztahů. Nejen s klienty, ale i s ostatními podnikateli. Networking pořád zní některým jako cizí sprosté slovo, ale v praxi to znamená, že vás někdo doporučí dál, že se domluvíte na spolupráci, nebo že se zkrátka máte komu ozvat, když nevíte, jak dál. Opravdu se to vyplatí.
A co je možná nejdůležitější – nedostatek trpělivosti. Mnozí čekají, že se byznys rozjede hned, že budou mít plný diář za měsíc a že první rok skončí v plusu. Jenže realita je jiná. Úspěch se buduje měsíce, často roky. A cesta k němu vede přes pády, přešlapy a někdy i přes úplné přehodnocení směru. To ale neznamená, že je něco špatně. To jen znamená, že jste na té cestě správně.
Takže pokud začínáte, nebo teprve uvažujete, nezoufejte. Chyby děláme všichni – ale důležité je, kolik se z nich naučíme. A pokud se jim aspoň některým dokážete vyhnout díky tomu, co jste právě dočetli, pak měl tenhle článek smysl. A jestli ne? Tak si ho přečtěte ještě jednou. S tužkou v ruce.
