Chorvatsko: ubytování pro otrlé, nevstřícný personál, hladová strava a výlet s pachutí ryby

Před několika lety jsme se se synem, mou kamarádkou a její dcerou, vydali na dovolenou do Chorvatska. Organizovaný zájezd sliboval možnost cvičení pro maminky, hlídání a program pro menší ratolesti, chutnou českou kuchyni formou polopenze a ubytování v malebném penzionu poblíž moře.

Vyjeli jsem na dlouhou cestu autobusem do přímořského letoviska Igrane v chorvatské části Dalmácie. Po náročné 17hodinové jízdě moderním klimatizovaným autobusem jsme spočinuli před penzionem. Se stékajícími krůpějemi potu jsme prošli přehřátými prostory penzionu, než jsme se octli v apartmánu sdíleném s kamarádkou. Po větráku, natož klimatizaci ani stopy. Přivítal nás apartmán v podobě jedné menší místnosti s kuchyňským koutem, sociálním zařízením a balkónem. Našli jsme si lůžka, kamarádka s dcerou manželskou postel a my se synem menší rozloženou pohovku. Více jsme se nestihli rozhlédnout, svižně jsme odložili zavazadla a spěchali na pokyn delegátky do restaurace penzionu. Hladoví a žízniví jsme přijeli právě na večeři. Vidina vychlazených nápojů utvořila dlouhou frontu u baru. Český personál penzionu o dvou osobách nás však všechny pěkně slovně usadil. Nápoje si prý můžeme objednat až po večeři, případně pak v dalších dnech, než se večeře začne podávat, což jsme dnešním příjezdem právě propásli.

Večeře se servírovala. Porce hlavního jídla pro dospělé se podobala spíše porci dětské a ta dětská, pro především žravé chlapce, představovala trýznění hlady. Kručení břich ani mini dezert nezastavil. Po večeři jsme znovu zamířili k baru pro chlazené nápoje. Fronta. Konečně jsem na řadě, a právě došly skleničky. Smůla, zteplalé pití z autobusu a kohoutková voda na pokoji to jistí.

V kuchyňce pokoje jsme sáhli pro sklenice (možná bychom si je mohli vzít příště do restaurace). Tato místa měla jistě zůstat neprobádaná. Velmi upatlané nádobí a skříňky linky zachránila kamarádčina prozíravost. Z domova přivezla jar, houbičku i hadřík. Nad otlučenými hrnky a talíři jsme jen mávli rukou, ale bez funkční lednice jsme si pobyt nedokázali příliš představit.

Ušmudlaný a zanedbaný rádoby apartmán nás nepřestal překvapovat dalšími nástrahami. Bez vlastních ručníků a osušek bychom se neobešli. Tak nejen sklenice na baru absentují? Sprchový kout způsoboval v koupelně potopu únikem vody skrz spáry sprchové vany i děravý a k tomu špinavý závěs. Umyvadlový odtok také vodu neudržel. Každé mytí rukou provázel tenký proud vody stékající do námi přistaveného kýblu od mopu. Hlavice mopu odloženého v koupelně jakživ neviděla pračku. Bonus na nás ještě čekal v podobě vosího hnízda na balkóně. Vrzající rozložený gauč v noci budil nejen mě a syna, ale také kamarádku s její dcerou. Po neklidné noci promáčeni potem jsme hleděli na protější stěnu s obrazem. Ani vyobrazení tučňáci na sněhu naši horkost neschladili.

Hned ráno jsme přispěchali za personálem penzionu, hlásili jsme závady a požádali o zapůjčení smetáčku s lopatkou, čisté hlavice mopu a čistého hadru na podlahu. Náhradní apartmán jsme nečekali, penzion byl plně obsazen. Nu což, nejsme zhýčkaní. Lednici se pokusili zprovoznit, ale nepovedlo se. Náhradní se nám prý pokusí sehnat. Doporučení na balkón nevstupovat jsme respektovali. Další, s výjimkou protékající vany sprcháče a tragického závěsu, vyřešili. Snahu jsme cenili a dovolenou jsme si nechtěli kazit, proto jsme se podmínkám přizpůsobili.

Čas na jídlo. Servírovaná snídaně vyhlížela pro jednu dospělou osobu nemile: jeden krajíc českého chleba, dva plátky sýra, kousek másla, dva velmi silné plátky prorostlé slaniny a osamělý proužek papriky. Pro děti a sportující maminky málo vhodná, málo pestrá a málo výživná snídaně. Záchranou se staly cereální kuličky, med a mléko vedle socialistických varen na kávu a čaj. Syn si radostně do připravené misky nasypal cereálie a zaléval je mlékem, v tom servírka přispěchala s výtkou, že mléko lze použít pouze do kávy. V tomto jsme neuposlechli, ať se personál staví třeba na hlavu.

V okolí penzionu jsme obhlíželi okolní ubytovací zařízení vybavené klimatizacemi. Jediné pozitivní jsme shledávali v tom, že pokud se nezorientujeme a náš penzion bychom hledali mezi ostatními, důvěrně jej poznáme právě díky chybějící klimatizaci.

Pobývání na pláži u moře, cvičení jógy, aquaaerobik, program pro děti, zmrzlina a další aktivity činily dovolenou příjemnou. Pobřežní vesnička, divoké pláže, potápění, zmrzlináři, moře a slunce. To vše působilo skvěle. Ale pobyt v prostorách penzionu jsme se snažili omezovat na minimum.

Druhá večeře. Spěchali jsme, abychom si stihli nápoje objednat před výdejem jídel. Opět fronta na baru. A ceny nehorázně vysoké, až o dvě třetiny vyšší než v restauracích v Česku. No co, dopřáli jsme si to, co nám bohužel naše lednice v apartmánu nedopřála.

Jídlo opět v malých porcích možná svým množstvím naznačovalo „hubněte maminky a nežerte tolik“. Ale co mělo říci dětem? „Ke zdravému vývoji a růstu stačí jen nepatrná porce často nevýživné stravy?“

Noc jako přes kopírák a snídaně s dalšími dvěma tlustými plátky slaniny na jeden krajíc chleba. Doufám jen, že nám na talíře nenaservírovali tu stejnou netknutou slaninu, kterou jsem jim včera já, syn, kamarádka nebo značná část hostů vrátili?

Večer se stal zázrak. Cena nápojů klesla na přiměřenou. Nyní se nelišila od cen nápojů v českých restauracích.

Cestovka organizovala vyhlídkovou plavbu lodí s odpočinkem a koupáním v soukromé zátoce ostrovu Hvar. K výletu pobízel také rybí oběd. Tato možnost nás nadchla a vyrazili jsme. Plavba, koupání v zátoce a ostrov nás okouzlily. Děti si výletu radostně užívaly. Grilovaná makrela, zeleninový salát, opečené brambory, pečivo …dokonalý oběd, až do chvíle, než kamarádce uvízla v krku rybí kost. Marná snaha ji zajíst nebo zapít.

Po výletě se kamarádka pokoušela kost z krku vyndat, bohužel také marně. Kamarádka delegátku požádala o odvoz na pohotovost. Výsledkem návštěvy lékaře se stal nákup citrónů. Lékař kost z krku nevyjmul a pro změkčení uvízlé kosti doporučil popíjet šťávu z vymačkaných citrónů.

Kamarádka trpěla nejen nepříjemnou bolestí ze zapíchnuté kosti v krku, ale také s každou dávkou citrónové šťávy. Litovala jsem ji. Po necelých dvou dnech pravidelného popíjení šťávy z citrónů si sama znovu sáhla pro silnou centimetrovou kost do krku a tentokráte ji vytáhla. Uchovanou kost na památku u kámošky nenajdeme a nejraději by s kostí do koše vyhodila také lékařovu radu o těch žlutých kyselých plodech.

Na dovolenou do Chorvatska za mě ano, ale rozhodně ne do daného zanedbaného objektu, kde to velmi zavání až úzkostným šetřením na údržbě penzionu, jeho vybavení, personálu, kvalitě i množství stravy, a tím pak zanedbáváním standardní péče o hosty.