Děti v zajetí online světa a rodiče, kteří nebezpečí ignorují

Děti se s technologiemi seznamují již od útlého dětství. Jsou stejně jako my součástí vyspělé společnosti plné mobilů, počítačů, tabletů, chytrých hodinek, robotických pomocníků, umělé inteligence, online komunikace a virtuality. Naši potomci se na mobilu či počítači sice pohybují sebejistě, ale pro začátek rozhodně průvodce a učitele pro svou bezpečnost potřebují.

První mobil pro dítě

Osmé narozeniny dceři přinesly velkou radost a mně jako mámě starost. Narozeninovým dárkem se stal mobilní telefon a nebýt dceřina osamostatňování, raději bych s tímto dárkem ještě nějaký čas vyčkala. Přiznám, že situaci podpořily také tlak okolí, velké narozeninové přání a zděděný smartphone.

Omezení v neomezeném světě možností

K používání mobilu jsem dceři nastavila zobrazování přiměřeného obsahu, limity používání telefonu i jednotlivých aplikacích, rodičovskou kontrolu instalace aplikací, blokování nevhodného obsahu a dobu klidového režimu. Bezplatnou aplikací rodičovského zabezpečení nabízí Family Link od Google, placenými a propracovanějšími nástroji jsou třeba Norton Family, Oustodio nebo Net Nanny. Ale rodičovská podpora dítěte tímto nekončí, nýbrž teprve začíná.

Proč dětem nastavovat limity používání mobilů?

Do skautského oddílu pod vedením mého kamaráda chodí také desetiletý Kuba. Ať už skauti jdou na výpravu, mají pohybovou hru venku nebo hrají deskové hry v klubovně, Vašek je hypnotizován svým smatphone. Ptali se ho, na co v mobilu pořád kouká a překvapivě odpověděl: „Já nevím.“ Všichni vidí, že sleduje krátká videa tzv. shorts na YouTube a podle jeho reakce v něm nezanechávají žádné pozitivní stopy, ty negativní však očividně ano.

Závislostí na mobilním telefonu tzv. nomofobií trpí podle zahraničních studií 3 z 5 uživatelů. Tato úzkostná porucha se projevuje nadměrným používáním mobilů, kdy takové používání přebíjí veškerou další pozornost vůči jiným podnětům a činnostem.

Dítě ve věku 8–9 let tráví na mobilu průměrně 3 hodiny a 28 minut denně. S přibývajícím věkem pak čas strávený na mobilu roste. Například děti ve věku 14–15 let mobil používají průměrně 4 hodiny 37 minut denně.

Bez WhatsApp je dítě lůzr

Obrazem sdílet všednosti i zážitky s tátou, který s námi nebydlí, nebo poslat babičce fotku z výletu, tím mě dcera přemlouvala k instalaci WhatsAppu. Sama tento komunikační kanál používám, proto vím, jak dokáže být přínosný, ale i otravný a nebezpečný. Navíc všechny dceřiny kamarádky už ho mají, používají a dceru lákají ke společné komunikaci. Bezpečnější chaty jako Discord nebo Microsoft Teams mezi kamarády ani v rodině nefrčí, a tak mě po delším přesvědčování „zlomili“ a novou aplikaci jsem instalovala.

Dotěrná kamarádka na WhatsAppu

Pěkně to začíná. Dcera zpracovává úkoly do školy, když ji ze soustředění vyruší zuřivé pípání chatu. Kamarádka se nudí a dceru zásobuje zprávami: „Co děláš?“, „Proč neodpovídáš?“, „Napiš, nudím se!“. Dcera reaguje: „Neruš, prosím, dělám úkoly.“ A zase zpráva: „Ty si se mnou nechceš psát?“ a vzápětí vyhrává melodie vyzvánění. Dcera hovor odmítá, avšak kamarádka neúprosně volá podruhé. Rušivý mobil končí vypnutý v šuplíku. Tato kámoška není dotěrná jen výjimečně, v podobném duchu se nese veškerá její komunikace. Zdá se, že kamarádce chybí jiné aktivity a nudu neomezeně zahání mobilem.

Nešvary dětských skupinových chatů

Spolužák založil první WhatsApp skupinu složenou z většiny dětí ze třídy. Na chatu se strhla vlna příspěvků, kde rezonovaly i neslušné výrazy, nevybíravé komentáře či zdvižený prostředníček.

Jedna ze spolužaček vložila video, v němž předváděla hlupáka, který se pokouší naučit vyjmenovaná slova. Dívce se úmysl pobavit vymkl a sklidila místo smíchu pobavení posměch. Zesměšňování naštěstí ustalo s dalšími bezvýznamnými příspěvky do chatu. Pro mou dceru se toto video stalo názornou ukázkou toho, co nedělat.

Děti zkouší, a tak u jedné skupiny nezůstalo. Během několika dnů spolužáci založili více než desítku skupinových chatů, přičemž jedním z nich se stala velká skupina žáků školy. Devítiletí zakladatelé skupin tak v mžiku a bez souhlasu dotčených propojili telefonní čísla těch, kteří se ani neznají nebo spolu (skupinově) komunikovat nechtějí. Navíc, jsou za těmi telefonními čísly opravdu jen samé děti?

Chabé zabezpečení WhatsApp

Dceru v novém prostředí chatu provázím, vysvětluji rizika a nastavuji bezpečnost. Hned po rozsáhlém sdílení všemožných kontaktů jsme skupiny opustily a v nastavení jsem automatické zařazení do skupin zakázala. A také dceři se od obtěžujících příspěvků ulevilo.

Pozvánky do skupin však zakázat nelze a řešením se stává pozvání ignorovat. Slabé zabezpečení WhatsAppu odráží kupříkladu i nemožnost zcela blokovat hovory od neznámých čísel.

Soukromí každého z nás je cenné

Predátory v online prostoru se to jen hemží, a nejohroženější skupinou jsou děti. Sdílením vlastních fotografií a videí odhalujeme kus toho nejcennějšího co máme, což je naše soukromí. Nejen, že náš obsah může poskytnout možnost k zesměšňování, obtěžování, šikaně, vydírání, zneužití dat nebo krádeži identity. Také otevíráme dveře do našich domovů a životů, což může ohrozit naše bezpečí, zdraví i život.

Statistická data mluví jasně. Každé páté dítě se setkalo s nějakou formou kyberšikany. A čtyři z deseti dětí přiznaly, že mají „internetového kamaráda“ s nímž přes sítě komunikují, přestože ho reálně neznají a nikdy ho neviděly.

Nezabezpečený pohyb dítěte na netu

Kamarádka mi svěřila, že její sedmiletá holčička natočila video, na kterém se představuje a následně spoře oděná tančí. Podle rad starší sestřenice video umístila na YouTube. Krátce po zveřejnění videa ji máma načapala s podezřelým výrazem v obličeji a mobilem ukrytým za zády. Prasklo to už po pěti minutách, ale video přesto stihlo nasbírat více než 400 lajků. Po této zkušenosti holky udělaly společná opatření, zabezpečily mobil a natáčí si videa jen pro nejbližší, která již nikde nesdílí.

Nezodpovědné chování dospělých

Rodič se moc rád pochlubí svým šikovným potomkem, který řekl první slůvko, udělal první krok nebo zasedl do školní lavice. Jindy zas sdílí videa, jak se naučil jezdit na kole, vyhrál plavecký závod, sfoukává svíčky na narozeninovém dortu nebo užívá dovolené u moře. A tak se takové příspěvky komentují, lajkují, ale také šíří, kopírují a ukládají.

Čím méně tím lépe. Řeč je o mnoha informacích, které o svých dětech prostřednictvím internetu sdělujeme. Toto nebezpečí má svůj výraz sharenting, který znamená příliš mnoho informací sdílených o dětech.

Velmi problematické je zveřejňování citlivých údajů jako jsou jména, zdravotní stav, adres bydliště, školy nebo kroužků. A přestože myslíme, že fotky a videa vypadají naprosto nevinně, dá se z nich vyčíst ledacos.

Zvažujme, co sdílet, zda svým obsahem dítěti neuškodíme, ať už nyní nebo za pár let, protože digitální stopu nesmažeme.

Závažná rizika sdílení

Obzvláště závažné riziko nese zneužití sdílených fotografií a identity dětí na pedofilních webech nebo při podvodných adopcích. Takové jednání internetových zločinců se nazývá „digitálními únosy“.

Alarmující data představuje studie vypracovaná Nadací O2, z níž vyplývá, že 35 % dětí a 27 % dospělých na internetu sdílí fotografie a videa sebe sama, dále 29 % dětí a 40 % dospělých sdílí fotky a videa ze svého okolí, 20 % dospělých sdílí fotky své domácnosti a 13 % dospělých sdílí osobní informace citlivého charakteru.

Velmi děsivým číslem je 275 tisíc, které znázorňuje počet ročně zablokovaných webových stránek se sexuálním obsahem spojeným s dětmi. Dobře, že jsou tyto stránky odhaleny a blokovány, avšak nových stále přibývá a bohužel jich přibývat jistě bude. Nedávejme proto internetovým zločincům, sexuálním predátorům, násilníkům, podvodníkům nebo agresorům nástroje pro ubližování nám a našim dětem. Učme sebe a děti bezpečnému a zodpovědnému chování v online světě.

Autorský text s použitím zdrojů:

Jsou vaše děti na internetu v bezpečí? Tragédii je možné předejít; Den offline a nomofobie; Hlavní riziko je zneužití fotek na pedofilních fórech, varuje před sdílením snímků dětí mluvčí prezidia; Ročně dojde ke statisícům případů zneužívání dětí na internetu. Mohou za to i rodiče, kteří sdílí fotky svých potomků; Počítačová mravnostní kriminalita