Článek
Malý zádrhel při cestě
Cestuji hromadnou dopravou s přestupy, když v tom mi zvoní pracovní mobil, hovor přijímám a nastupuji do tramvaje. Ta se rozjede a dochází mi, že jedu jinam, než potřebuji. Na příští zastávce vystoupím a po ukončení hovoru běžím zpět na původní zastávku. Výborně, aspoň si zasportuji.
V čekárně u lékaře
I tak jsem přišla s patnáctiminutovým předstihem. Usadila jsem se v čekárně a tiše čekala. Přijde sestra pro kartičku pojišťovny nebo mě rovnou zavolají do ordinace až budu na řadě? Byla jsem objednána na přesný čas. Pacientů v čekárně sedělo asi pět.
Vzala jsem do ruky mobil a řešila alespoň pracovní emaily, které bylo možné vyřídit. Chvíli po mě přišla ještě jedna pacientka. Z ordinace sestra ani doktor nevycházeli. Mé řešení emailů vystřídalo studování pracovních materiálů. Uplynula přibližně hodina a přede mnou čekali ještě dva pacienti.
Po chvíli konečně sestra z ordinace vyšla, přijala kartičku pojišťovny ode mě a paní po mě příchozí.
Už ani na mobilu jsem nemohla řešit práci
Hodina a půl uplynula a mě se vybil mobil. Špatně se mi sedělo a musela jsem se trochu protáhnout a projít po chodbě.
O chvíli později mi došlo, že jsem zapomněla omluvit dcerku u trenérky z dnešní sportovní lekce. Lekce začíná za dvě hodiny. Pokud nezavolám nebo nenapíšu včas, budou mě shánět a na vybitý mobil se mi nedovolají. Pak nebudou vědět, jestli dcerku mají odvést ze školy na kroužek nebo ji nechat v družině. „Ach jo, proč mi to nedocvaklo dřív?“ Uklidňovalo mě jen, že jsem konečně na řadě.
Stále jen čekání
Dlouho prázdná ordinace a nic se neděje.
Do čekárny přišla nová pacientka.
Dalších několik minut se nic neděje.
Hurá! Otevřely se dveře ordinace.
Lékař vykoukl, rozhlédl se a pokynul k nově příchozí paní. Přátelské pozdravení tykáním prozradilo, proč šla právě paní na řadu.
Obě s poslední pacientkou jsme seděly zaskočené a beze slova. Teď už jsem se vnitřně prala se svou nervozitou a netrpělivostí.
Dveře ordinace se znovu otevřely, vyšel lékař s ženou a odkráčeli chodbou do jiných dveří.
Nervy tečou
Uplynuly další nekonečně dlouhé minuty čekání.
Všechno se to ve mně pralo a už toho na mě bylo moc. Nervy mi ruply.
Nervozita z dnešní neomluvené dcerky nepřítomnosti na kroužku, nemožnost řešit pracovní povinnosti, začínající hlad, žena čekající asi deset minut a z protekce upřednostněna, i přes objednání na určitý čas - čekání dvě hodiny navíc.
Proč si lékař nepozval kamarádku až po nás, měl by na ní časový prostor ještě další dvě a půl hodiny do konce ordinační doby? Proč se musíme objednávat na určitý čas, když pak tak dlouho čekáme?
Zaklepala jsem na sestru. Rozhořčeně jsem ji požádala o vrácení kartičky zdravotní pojišťovny a spěchala jsem honem odsud. Vzteky to ve mně vřelo, že jsem tam ztratila tolik času a ještě zbytečně.
Jsem doma
O tři čtvrtě hodiny později zapojený a konečně zapnutý mobil v nabíječce hlásil 5 zmeškaných hovorů z jednoho stejného neuloženého čísla.
Přednostně jsem žhavila telefon, abych zařídila omluvu své holčičky. Ufff, jen tak, tak.
Při dalším telefonátu na zmeškaný hovor mi zdravotní sestra oznamovala, že mi v čekárně do ruky vložila cizí kartičku zdravotní pojišťovny.
Opravdu! V peněžence mám cizí kartu. V rozčílení jsem si ji nezkontrolovala.
Vztek, roztržitost a zapomnětlivost se mi vymstily
To mé rozčílení se vůbec nevyplatilo. Vyšetření u lékaře neproběhlo. Znovu si na něj počkám několik dalších měsíců. Promarněný čas cestováním a čekáním.
Poštou cizí kartičku posílat a ani tu svou od sestry přijímat nebudu. Když pominu náklad na poštovném, při mé smůle by zásilka tam nebo ke mně nedorazila. Čeká mě tedy další hodina a půl ztraceného času cestováním sem a tam za výměnou kartičky do zdravotnického zařízení odkud jsem vzteky utekla.
Snad se mi cestou nevybije mobil, nepřejedu výstupní stanici, nezapomenu na nějakou důležitost nebo nepřijmu cizí kartičku …
