Článek
Lásku ke zvířatům má prostě v krvi
Dlouho jsem se bránila pořídit domů zvířátko. Starosti z toho plynoucí mě odrazovaly. Až půl roku před dcerčinými čtvrtými narozeninami jsem si s myšlenkou začala pohrávat. Naše malá prostě miluje zvířata a ráda o někoho pečuje. Na našem sídlišti již známe mnoho pejsků podle jmen a jejich pánů od vidění. Málokterý páníček neslyšel od naší dcerky „Dobrý den, můžu si pohladit vašeho pejska?“ Sotva dcera začala chodit a mluvit, tuhle větu začala používat. Bez toho by nebylo možné jít s ní ven. V zoo koutcích u nás nejvíc frčí místa s kozami, ovečkami nebo králíky. Zkrátka kontaktní zvířátka. Na chalupě dcerka prohání, hladí i krmí místní kočky, navštěvuje sousedy s králíky a slepicemi. U příbuzných nedá dopustit na fenku voříška a hlídacího vlčáka.
Jakého mazlíka pořídit?
Při mém přemítání, jaké zvířátko zvolit, jsem předem vyloučila psa a kočku. Především z důvodů: panelák, línání, očkování, častá samota s ohledem na zaměstnání a školku, problematické cestování, vyšší finanční náklady a u pejska časté venčení. Dcerka ráda zvířátka hladí a krmí. Nejlépe tedy, aby mělo zvířátko srst a bylo přítulné. Honila se mi hlavou myšlenka na sympatické morčátko. Dá se pochovat, pohladit, navíc jsem často četla, že je méně náročné a vhodné k dětem. Po tomto rozmýšlení jsem o mém nápadu promluvila nahlas před partnerem a jeho maminkou. Mamince se nápad hned zalíbil a partner také souhlasil.
Shánění dalších informací
Neměla jsem žádné zkušenosti a nechtěla jsem nic podcenit. Začala jsem o morčatech vyhledávat a pročítat informace. Narazila jsem na skvěle a přehledně zpracované webové stránky o stravě, péči, chování, bydlení, nemocích morčátek, zkrátka o všem, co by mě ani nenapadlo. Zjistila jsem, že se paní Rena spravující tyto webové stránky věnuje morčecím miláčkům již mnoho let. Zasvětila svůj život péči o morčata, provozuje azyl (ze zdravotních důvodů dnes již jen omezeně), předává své znalosti a zkušenosti také na sociálních sítích. V případě nemoci, nouze nebo vážného stavu morčátek poskytne telefonickou radu, doporučení a podporu.
Ve videích jsem objevila sympatickou, rozumnou slečnu youtuberku sdílející praktická a skvěle zpracovaná videa o morčatech, jejich péči, řeči, chování, krmení. Upozorňuje na nevhodně zažité postupy v péči o tyto mazlíky, na druhé straně přináší rady, tipy a návrhy na vhodný přístup.
Tyto objevy mi otevíraly oči a rozptylovaly mylné obecně známé tipy, třeba na krmení morčat suchým pečivem nebo obilnými směskami, či že morče stačí mít jen jedno. Novinek pro mě bylo mnoho a péče o morče se již nezdála tak nenáročná, jak jsem četla zprvu.
Avšak i přesto jsme byli s partnerem rozhodnuti udělat tento krok a pořídit domácího mazlíka. Novinku jsme sdělili dcerce a její nepopsatelné pocity radosti a štěstí nás hřály u srdcí. Celé rodině jsem předala vše nastudované, a navíc jsme s dcerkou sledovaly poučná videa od youtuberky, abychom byly na péči o mazlíka náležitě připravené.
Výběr morčete a výbava
Lustrovala jsem stránky chovatelů morčat. Zaujaly mě webovky s kouzelnými fotkami peruánských mazlíků. Dcerka si s nadšením vybírala svou dlouhosrstou kamarádku z fotek. Chovatel nabízel narozená morčátka k zamluvení a následnému odběru až po řádném odkojení miminek. Na bazaru jsem sehnala metrovou klec za slušnou cenu. Koupili jsme podestýlku, vybavení a seno. U klece se partner pozastavoval nad nemalým rozměrem, a to jsem ještě pro dvě morčátka koupila tu nejmenší variantu. Po měsíci a půl netrpělivého čekání jsme se vydali pro naši malinkou morčecí slečnu.
Noví členové rodiny
Rozkošné morčecí miminko s námi cestovalo domů a věřili jsme, že mu poskytneme vlídný domov a láskyplnou péči. Naší černé morčecí slečně jsme plánovali za nedlouho pořídit kamarádku. Morče je společenský tvor a potřebuje pro spokojený život nejméně jednoho parťáka. Dokonce prý může osamělé morčátko steskem zemřít. Nechali jsme si chvíli na sžití se s novým členem domácnosti a již jsme měli vybranou druhou holčičku, opět u stejného chovatele. Kdybychom k samičce zvolili samečka, bylo by nezbytné ho nechat vykastrovat, ale dcerka měla jasno, chce mít dvě zvířecí kamarádky.
Jeli jsme si pro naši krásnou malinkou hnědochlupku. Naše dvě morčátka jsme musela seznámit a naštěstí vše proběhlo bez problémů. Černá morčice hned přítomností společnice pookřála a hnědá si zas rychle na nové prostředí zvykla.
Péče o mazlíky
Je to mazlíček našeho dítěte, tak ať se dítě stará, na tyto myšlenky můžeme hned z kraje zapomenout. To raději nepořizujme žádné zvířátko. Žádné dítě nemůže přijmout zodpovědnost za živého tvora. Péče o zvíře dostává člověka do situací, které musí zajišťovat a zastřešovat jedině dospělí.
Dokonce ani krmení morčete není jen tak. Trávicí trakt morčete je velmi citlivý, proto je nutné dbát na vhodnou stravu. Nonstop zásobení morčat senem a pitnou vodou je základ. Na okusování čistá větvička třeba z jabloně. Kořenová zelenina, římský salát (nebo v sezóně čistá tráva s postupným navykáním na ni) a bezobilné granule s vitamínem C jsou pak další nedílnou součástí morčecí stravy. Naše chlupaté morčice milují kopr. Samozřejmě v jídelníčku morčete nalezneme i další druhy zeleniny, ovoce, bylinek i dalších rostlinných pamlsků. Úmyslně je nejmenuji, protože tyto další druhy se podávají jen občas, omezeně a za dalších podmínek.
Nejen pečlivě volená a vhodná strava morčátek, stříhání drápků, čištění jejich klece, ale i odvykání jejich plachosti a zvykání na naši přítomnost, pohlazení, chování, zvelebování jejich příbytku, umožnění morčátkům vyběhnout z klece, to vše, a ještě mnohem více se skrývá v péči o tohoto domácího mazlíčka.
A když pak přijde nemoc morčátek, je nutné vyhledat veterináře specializovaného na hlodavce, pravidelně morčátku podávat léky a pečovat o to více. Naše morčata jsme léčily např. na všenky nebo uvízlou osinku ze sena v očku.
Dítě se učí vzorem a příkladem
Na samém začátku se dcerka do péče zapojovala méně, ale okoukávala, co se kolem morčat dělá a děje. Ráda je chovala, hladila, učila se nebýt u morčat hlučná, být opatrná, jemná a nepřistupovat k nim jako k hračce. Krmila zvířátka připraveným jídlem.
Postupně se dcerka začala zapojovat do péče sama a naplno. Dnes již tříletým morčátkům dcerka sama od sebe připraví a dá jídlo, vymění vodu, doplní seno. U čištění klece nebo stříhání drápků ráda asistuje. Chování a hlazení morčátek zůstává samozřejmě nejoblíbenější činností. Velký pokrok však nastal v dcerky vnímání morčátek jako živých tvorů vyžadujících péči člověka a vnímání jejich potřeb a projevů.
Když dnes venku potkáváme pejsky s páníčky, stále se dcerka ptá a následně hladí. K tomu navíc láskyplně vypráví o svých chlupatých kamarádkách.
Zdroje:
http://morcataureny.stranky1.cz/
https://www.facebook.com/AzylMorcatUReny/?locale=cs_CZ
https://www.youtube.com/@Alue
