Článek
Příběh džín se začíná psát v polovině 19. století, v době kalifornské zlaté horečky, kdy zlatokopové a horníci postrádali pevné pracovní kalhoty, které obstojí při těžké práci. Obzvláště namáhanou částí kalhot zlatokopů byly kapsy, do nichž se ukládaly vzorky natěžené rudy.
Jejich zrod
V kalifornském San Franciscu se v roce 1853 otevřely brány textilní továrny založené německým imigrantem Levi Straussem. Původní výroba se soustředila na hrubé plátno k pokrytí stanů a vozů. Velmi brzy se však pro plátno našlo ještě vhodnější využití na výrobu montérek určených do těžkých pracovních podmínek právě pro zlatokopy a horníky.
V roce 1872 se na Strausse obrátil jeho stálý zákazník krejčí Jacob William Davis a předložil řešení problému děravých kapes pracovních kalhot. Vrchní rohy kapes zpevnil kovovými nýty. Zájem o pevné tzv. pasové montérky stoupal, další výrobci se pokoušeli o nápodobu, a proto si Strauss s Davisem nechali 20. května 1873 výrobek patentovat, a toto datum se zapsalo jako den zrodu džín.
Džíny Levi's
Francouzské město pojmenovalo džínovinu
Originální hustou bavlněnou tkaninu si pro výrobu hrubé textilní látky výrobci nechávali dovážet z francouzského Nimes. Slovní spojení Serge de nimes (Pevná tkanina vyráběná v Nimes) později přineslo označení materiálu na džínové oděvy denim.
Původ názvu kalhot je v Itálii
Nejprve se jim říkalo pasové montérky, případně pasové overaly, až mnohem později získaly své jméno jeans odvozením od italského města Janov (italsky Genova, francouzsky Gênes), kde se v 17. století objevovaly kalhoty z modré tkaniny nošené námořníky. Říká se, že jméno může mít svůj původ z názvu blue de Gênes (janovská modř), kterým se pojmenovalo barvivo získávané z rostlin indigo, později nahrazené syntetickým indigem.
Ilustrační foto - Námořníci v italském Janově již v 17. století nosili kalhoty z modré tkaniny podobné denimu
Kalhoty kovbojů
Džíny značky Levi’s prošly několika úpravami a získaly označení 501. Jejich popularita rostla a ve 30. letech 20. století se z nich stal velmi oblíbený kousek pro kovboje a milovníky rodea. Propojení džín s kovboji využila firma Levi Strauss i ve svých reklamách.
Do doby, než firma Lee Coper přišla s novým praktickým nápadem na poklopec osazený zipem, vyráběly se poklopce na knoflíky.
Džíny se staly nedílnou součástí oblečení kovbojů
Poprvé ve filmu
V roce 1939 se poprvé džíny objevily ve filmu, když je oblékl americký držitel Oskara John Wayne ve westernu Přepadení, čímž se současně odstartovala dlouholetá spolupráce Levi’s s Hollywoodem.
Poválečná doba džínám přála
V roce 1948 vznikly první evropské džíny značky Mustang. S touto značkou se také pojí první strečové džíny.
Džíny zvolna ztrácely nálepku pracovních kalhot a stávaly se populárními především pro svou pevnost, odolnost a střih zejména u teenagerů, motorkářů i hudebníků.
A opět zazářily ve filmu v roce 1953. Tentokrát na těle Marlona Branda, který ztvárnil sexy rebela ve filmu Divoch. Kromě padnoucích ohrnutých džín si oblékl bílé triko a černou koženou bundu se zipem nakřivo (tzv. křivák). Filmem se tak zpopularizoval nejen samotný křivák, ale i kombinace ohrnutých džín, bílého trika a černé kožené bundy.
O rok později se v modrých džínách ukázala také Marilyn Monroe. Ve westernu Řeka do nenávratna (Řeka bez návratu) vystřídala hned troje. Trojici slavných Levi’sek si o mnoho let později, v roce 1999, odkoupil na aukci majitel světoznámé značky Tommy Hilfiger. Jedny z nich pak daroval Britney Spears, druhé Naomi Campbell a ty třetí se znovu dostaly do aukce.
Džíny jako symbol rebelství ukázal také idol mládeže James Dean ve filmu Rebel bez příčiny. Rád oblékal Levi’sky, ale ve filmu zazářil v džínách značky Lee.
V této době si získaly své významné místo džíny značky Wrangler. Dosáhly úzkého propojení s kovbojskou kulturou a značka se stala oficiálním dodavatelem oblečení pro profesionální jezdce rodea.
Firma Lee Coper prorazila s prvními tříčtvrtečními a také černými džíny.
Rebelství, hippies, zvonáče a Woodstock
V průběhu 60. let se džíny stávaly součástí běžného oděvu především díky oblíbenosti u mladé generace. Zároveň se také zapsaly jako symbol rebelství, revolty, aktivismu a mladické kontrakultury, a i proto se zakazovalo je nosit do některých škol, restaurací, kin a divadel.
Nový střih do zvonu se pojí stěžejně s hnutím Hippies. Zvonáče si „květinové děti“ také zdobily různými korálky nebo nášivkami.
Významná akce významně ovlivnila zájem o džíny. Na legendární hudební festival Woodstock se do džín obléklo nemalé množství účastníků i slavných interpretů.
Kombinaci černého roláku, tenisek a džín (Levi’s) si zas nelze spojit s nikým jiným než se Stevem Jobsem, zakladatelem společnosti Apple.
Hnutí Hippies si oblíbilo džíny do zvonu
Džíny si do Československa našly cestu v 60. - 70. letech
Českoslovenští komunističtí funkcionáři se dlouho bránili džíny přijmout. V podstatě byly vnímány jako znak revolty proti systému. Ale protože se k nim lidé přesto nejrůznějšími způsoby dostávali, začala vznikat lokální podoba džín pod taktovkou oděvního podniku Prostějov. Kalhotám značky Vinettou se říkalo texasky.
V socialistickém Československu a zemích východního bloku jsme se džín ze západu dočkaly v 60. až 70. letech, získat je však vůbec nebylo snadné, daly se koupit pouze za bony v prodejnách Tuzex. Velkým lákadlem nebyl jen jejich vzhled a kvalita, ale také symbolika západního stylu života.
První dostupnou značkou se u nás stala značka Rifle od stejnojmenného italského oděvního výrobce. Pojem „rifle“ se nám vryl natolik pod kůži, že se zvolna zapsal jako obecné označení pro džíny.
Džíny značky Rifle zachytí zvídavé oko diváka i v klipu k písni Hello, mademoiselle na těle Václava Neckáře v roce 1966.
Ke značce Rifle se do Tuzexu postupně dostávaly další jako Wildcat, Wrangler, Levi‘s, Pace, HIS nebo Mustang.
Každý, kdo viděl český film Léto s kovbojem si jistě vybaví prostořekého Jaromíra Hanzlíka v džínách do zvonu, s rozevlátou džínovou bundou na holém těle a nezapomenutelnou hláškou: „Já znám široko daleko všechny krávy, ale vás jsem tady ještě neviděl.“
Punkový styl, oblíbené mrkváče a plísňáky
Ve světě se v 70. letech šířil nový hudební směr, který dal džínám výstřední a osobitý styl. Punkové hnutí v Anglii představilo roztrhanou podobu džín.
Výrobci se předháněli s novými střihy a designy a velmi zaujal vzhled sepranosti, čímž nastartovala éra plísňáků a hitem se staly také džínové sukně.
Zahraničním reklamám a propagačním kampaním dominovaly šoty na džíny Calvin Klein.
V Československu se stále džíny sháněly „pod rukou“ nebo pašováním ze západu. Jejich tuzexová cena nejméně 70 bonů (bon se dal pořídit za 5 Kčs) je pasovala na luxusní zboží, které při pořízení spolklo čtvrtinu výplaty. K oblíbenému střihu do zvonu se přidaly neméně oblíbené mrkváče a na kalhotách se objevovaly nové ozdoby jako krajka, aplikace nebo síťovina.
Roztrhané džíny už nejsou jen známkou punku
Divoké devadesátky a v denimu od hlavy k patě
Nejoblíbenějším materiálem devadesátek nemohl být žádný jiný než právě denim. Džíny se nosily v kombinaci s džínovou bundou a třeba i džínovou kšiltovkou nebo teniskami z denimu.
Své místo si vydobyly také džínové lacláče, košile, šortky nebo minisukně. K tomu všemu ještě do pasu připnout ledvinku nebo džínové svršky vyměnit za šusťákovou soupravu a máme pohromadě základní módní výstřelky devadesátek.
V roce 1999 došlo k ocenění nejstarších, ale dodnes vyráběných a prodávaných džín Levi’s 501, které magazín Time vyhlásil „módním kusem 20. století“.
Reklamní šot firmy Levis Strauss, který představuje pevnost Levi'sek stojí za zhlédnutí:
Nedílná součást
Troufám si říct, že si džíny své místo v našich šatnících doslova vybojovaly. Jejich proměny v čase od žádaných pracovních kalhot, přes součást kovbojského šatníku, slávu na filmových plátnech, znak rebelství, hippies šílenství, až po odmítání nejen československým režimem si svou slávu a oblibu zasloužily.
Troufám si říct, že se staly univerzální součástí našeho oblékání a neumím si představit, že by snad v naší zemi existoval dospělák, který džíny nikdy v životě neoblékl.
