Článek
Neobvykle vyhlížející princezna, hlavním hrdinou postarší voják, podivný poustevník pojídající kobylky, loupežník v noční košili nebo přespříliš upovídaný čert Lucius. Dlouhé dialogy mě celkem nudily, příběh jsem vnímala jen tak povrchně, jak mi dětský pohled dovolil. Sympaticky na mě vždy působila hubatá Káča a zapomenutí čerti z mlýna. Beztak jsem tuto pohádku spíš přehlížela a upřednostňovala jiné, jako S čerty nejsou žerty, Pyšnou princeznu nebo Tři oříšky pro Popelku.
Nejprve vznikla divadelní hra
Hrátky s čertem jsou pohádkovou divadelní hrou napsanou v době nacistické okupace, v roce 1942 za heydrichiády, významným českým spisovatelem Janem Drdou.
Hra slavila úspěch především po válce, neboť v ní lidé spatřovali neskrývaný odpor proti nacismu. Stala se tak velmi úspěšnou a později získala také rozhlasovou, filmovou, operní i loutkovou podobu.
Filmová podoba pohádky
V roce 1956 se Drdovo dílo dočkalo stejnojmenného filmového zpracování v režii Josefa Macha a za aktivní účasti a spolupráce autora divadelní předlohy Jana Drdy.
Nezaměnitelnou podobu pohádky zajistily kulisy z tvorby Josefa Lady. Pohádku pozvedly, odlišily, vdechly ji netradiční atmosféru a také v divácích vyvolaly rozporuplné dojmy. Na někoho mohou kulisy působit příliš vyumělkovaně až kýčovitě, jako na mě v dětství, jiní oceňují uměleckou tvorbu, originalitu a neokoukaný styl.
Kulisy s sebou přinesly také jednu velkou nepříjemnost. Byly namalovány toxickými anilinovými barvami, v tu dobu jedinými dostupnými. Vdechování jedu při jeho uvolňování či jeho vstřebávání prostřednictvím drobných oděrek do pokožky, způsobovalo hercům a štábu při natáčení nepříjemné zdravotní komplikace. V dnešní době se sice anilinové barvy stále prodávají, avšak toxickou kapalinu anilin již neobsahují, jejich původní název i vlastnosti zůstaly nezměněné.
Příběh pohádky
Příběh prolnutý kouzly a nadpřirozenými bytostmi. Síla jednotlivce ztvárněná nebojácným, vysloužilým vojákem Martinem Kabátem, který se pustí do boje za záchranu naivních, ale nevinných dívek před zlou mocí pekla. Jeho neoblomnost, pravdomluvnost, spravedlnost, a navíc podpora anděla pomůže při cestě za vysvobozením princezny Dišperandy i služebné Káči z rukou pekelníků.
Vtipná, a přitom poučná pohádka přináší nejen poselství, naději v dobro, satirický humor, nadčasové slovní narážky, ale současně i nezapomenutelné scény. Čertovský mariáš s infantilními čerty v podání úžasných herců Stanislava Neumanna a Františka Filipovského snad neopomene nikdo, ale drobná propojka s Erbenovou baladou Záhořovo lože ze sbírky Kytice může divákovi uniknout.
Potrestání pyšného poustevníka a loupežníka přináší ponaučení, že některé špatné jednání lze odčinit, viníci se mohou polepšit a nemusí být nadobro zavrženi nebo odsouzeni.
V postavě otce Školastika můžeme vysledovat nejen pýchu a samolibost, ale také hraniční postoj k náboženství, zavánějící fanatismem. Loupežník zas vyobrazuje vyděšeného a citlivého chlápka, který se vydal na špatnou cestu.
Káča a její odvaha, bojovnost i ráznost zastrašily nejednoho čerta. Jejím trumfem nebylo jen jednání, ale hlavně rázné a důmyslné slovní hrátky v nespisovné staročeštině „Čírtě mlíčný“, „Von je pořádnej, starej, plesnivej čert“ nebo „Já chci pořádnýho ženicha, sic vás tu ztřískám na jednu hromadu“.
Proslov Martina Kabáta, před nímž se i samotný ďábel (Ladislav Pešek) na svém pekelném trůnu ukrývá, má výsostný a neskrývaný význam. Drdovo protiválečné dílo tak vystupuje nejen proti nacismu, ale rovněž ho lze interpretovat vůči totalitním režimům či terorismu všech dob.
„V tom je celej ten váš kumšt, zpitomět lidi. Udělat z nich ustrašený, zbabělý zvířata, mučit je tak dlouho, až ztratí rozum a všechny smysly. Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím, že zničím a zradím ty dvě nevinný holky? Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak zlehka ztumpachovatět, až vám bude postupně žrát z ruky? Takovou hanbu sám sobě neudělám!“
Charaktery, zajímavosti i pohnuté osudy herců
Anděla Theofila ztvárnil herec Antonín Šůra. Vyučený malíř-lakýrník, který se stal v poválečném období významným, převážně komediálním hercem. Hrál v Národním divadle, v Hudebním divadle v Karlíně nebo Rokoku. V roce 1968 odcestoval na angažmá do Las Vegas, kde se však neprosadil, propadl hazardu a ocitl se ve finanční tísni. Vrátil se tak zpět ke svému povolání malíře pokojů a snažil se získat finanční prostředky na cestu domů. Bohužel se zpět do tehdejšího Československa již nikdy nevrátil. Jeho život vyhasl na kanadské dálnici při nešťastné automobilové havárii. Podle zdrojů není přesně známé, zda zemřel ve svých 39 nebo 40 letech, což však nemění na faktu, že byla jeho smrt tragická a předčasná.
Káču si zahrála Eva Klepáčová, manželka zpěváka a herce Josefa Zímy. Narodila se v umělecké rodině a ani ji talent neminul. Byla divadelní i televizní herečkou, konferenciérkou v České televizi a také občasnou hlasatelkou. Její krásný zvučný hlas v dabingu neodmyslitelně rezonoval především s Nastěnkou v Mrazíkovi. V této legendární ruské pohádce navíc pracovala po boku svého manžela, neboť ten zde svůj hlas propůjčil Ivánkovi. Z pohledu diváka se Klepáčová zapsala do našich myslí především rolí prostořeké Káči. Její manžel zase, jako herec, zůstane navždy princem Radovanem v něžné pohádce o Princezně se zlatou hvězdou.
Život tohoto manželského páru ztěžovala jejich popularita. Urputné fanynky zpěváka dechovky, Josefa Zímy, obléhaly jejich vinohradský dům a obtěžovaly telefonováním.
Krutou ránu osudu nastolila vážná dopravní nehoda Josefa. Ta zapříčinila smrt člověka a těžké zranění zpěvačky a šansoniérky Judity Čeřovské. Tyto tragické okamžiky nastartovaly Eviny psychické problémy, které též vyústily v její pokus o sebevraždu. Těžký úraz po pádu z okna vyvolával dlouho obavy, zda ještě bude Eva někdy chodit. Naštěstí ji pomoc lékařů a podpora rodiny uzdravily.
Společným dílem manželů se stala biografická kniha „Princ a Káča“ s vyprávěním o životních zkušenostech doplněným o fotografie.
Princeznu Dišperandu si zahrála Alena Vránová. Pod parukou mikáda s krátkou ofinou a šatů z dílny Josefa Lady by nikdo „Pyšnou princeznu“ nehledal. Alena Vránová si netradiční princeznovskou vizáž s krátkou parukou vydobyla sama, odmítla dlouhé blonďaté vlasy a radovala se z komediálního ztvárnění role. Tím nedošlo k jejímu zaškatulkování výhradně do role princezen. Ve snímku se herecky setkala se svým manželem Vladimírem Rážem (princem Miroslavem z Pyšné princezny), ten si zahrál čerta doktora Solferna.
Dobrácký, nebojácný, vysloužilý voják Martin Kabát v podání Josefa Beka. Hlavní postavou pohádky se nestal krásný mladík, ale charakterní, poctivý, obyčejný, a tak trochu i ošuntělý chlápek s knírkem v ještě ošuntělejším kabátě. Kladné povahové rysy v pohádce nemusel, dle slov jeho herecké kolegyně Květy Fialové, vlastně hrát. I v reálném životě byl čistým a charakterním člověkem, rád pomáhal lidem a vyzařoval optimismem.
Jména postav v překladu
Čerti, anděl, loupežník i poustevník si nesli jména latinského, hebrejského, řeckého nebo maďarského původu. Čerti by se tak v českém překladu jejich pohádkových pojmenování pyšnili jmény Záře, Sluneční peklo, Uhlí, Bezcenný nebo Pán much. Loupežník by byl Stračím ocasem a poustevník Školákem a anděl Přítel Boha.
Jak vnímám Hrátky s čertem nyní?
Oceňuji vtip, sarkasmus, kulisy i další umělecké prvky, lidovou moudrost, sílu jednotlivce v boji za spravedlnost, kritiku fanatismu a hluboké sdělení pro minulé, současné i budoucí generace.
Autorský článek s informacemi ze zdrojů:
